Freiheit

„Máš-li dobrého přítele, máš víc než on"

Katastrofy, pohromy, havárie, násilí, imigranti, vraždy, krádeže, skandály, nevěra, MeToo, ekoteroristi, neziskovky, solární mafie, církevní restituce, vleklé soudy, hackeři, ptačí chřipka, prasečí mor, vlci, medvědi, lži! I v seriozním tisku aby optimistické zprávy pohledal. Dokonce i s předpovědí počasí je to jako na houpačce a už téměř není dne bez varování Českého hydrometeorologického ústavu před nebezpečím vichřice, náhlých mrazů, vysokých teplot, sucha, záplav, sesuvů půdy, sarančat a nevím čeho ještě. V rádiích hrůza a v televizi jakbysmet. Na internetu žumpa a na ulici raději nevycházet. Není jednoduché odstřihnout se od všudypřítomných politických tanečků, když ani jinde ve světě to není lepší. „Hlavně ne válku!" vzpomenu si vždycky na oblíbené rčení přítele Vladimíra Komárka „Stačí, že je mír." Na častý dotaz ve veřejných anketách jak to mají s vírou, odpovídá mnoho dotázaných celebrit: Věřím, ale nepotřebuji k tomu ten systém církevních zprostředkovatelů.

Podobně jsem na tom s vlastenectvím. Mám rád svou rodnou zem a své rodné město, i když jsem se v něm nenarodil. Ale čím dál víc se utvrzuji v tom, že k tomu vůbec nepotřebuji ten rozbujelý establishment, složitý státní aparát s nesrozumitelnou legislativou, hádajícími se stranami a vrcholnými představiteli, kterých si nedokážu vážit. Občanská společnost však natruc pomlouvačům Václava Havla stále žije a člověka potěší, vždycky když se objeví něco milého a příjemného jako záchranný kruh z ostrůvků pozitivní deviace. Ať už je to písemný pozdrav z Rodinného výčepu manželů Rýgrových, kam jsem velmi rád jezdíval, než se ze mě s přibývajícími léty stal nespolečenský domácí pavouk. Či vernisáž velkolepé výstavy výrobků žacléřské porcelánky ze sbírky mého zesnulého přítele Václava Petiry v Městském muzeu v Žacléři, která se přece jen uskuteční díky laskavosti rodiny neúnavného sběratele a štědrého donátora. Nebo tradiční setkání přátel Veselého výletu s promítáním obrázků z cest, konané s železnou pravidelností každoročně první listopadovou sobotu, tentokrát už po 36. opět jako už mnohokrát na Jeleních Loukách v Peci pod Sněžkou. To jsou mé infúze, dialýzy a transfúze, to je má optimalizace mozkového softwaru. Díky vám za ně, kamarádi.

Nepublikováno