...uložím je, tam kam patří, za rok, za dva nebo za tři budu rád, že je mám.
Když v hlavě po bujarém silvestrovském veselí na okamžik přestanou neúnavní kováříčci bušit svými perlíky do lebeční kosti, naskakují odkojencům divadla Semafor jednotlivé verše z nezapomenutelných písní Suchého a Šlitra. Hymnou nás „chramostejlů", co nic nevyhodíme, protože by se to jednou mohlo hodit, je šlágr Koupil jsem si knot. Do pomyslné krabice, kam i já ukládám věci momentálně nepotřebné, jsem před lety založil snímek jednoho půdního nálezu. Poslal mi ho kdysi kdosi znalý mé úchylky. A vida, jeho čas nadešel. Díky, Mariane! Koupele v léčivém vřídle Janských Lázní jsou známé odpradávna a historicky prokazatelně doložené. Také pitná kúra sváděla k třicítce minerálních pramenů početné zástupy lázeňských hostů i domácích obyvatel. O tom, že se pramenitá voda nasycená kyselinou uhličitou stáčela také do lahví, se čas od času vedou bouřlivé spory. Tož pochybovači, stačí jedna zachovalá lahvinka z dob První republiky Československé jako důkaz? Nijak vynalézavá viněta s vyjmenovanými indikacemi řadí produkt spíš do lékárny než do pohostinských zařízení. Však se v Breuerově lékárně v lázeňském domě Fortuna také prodávala. Dvojjazyčný text, jak bylo v té době v kraji zvykem, doplňuje ústřední motiv lázeňské Kolonády a odborný název akratoterma. Je to jen vznešenější označení pro obyčejnou termální vodu v podstatě chudou na rozpuštěné plyny i anorganické látky, která má charakter minerální vody jen díky své zvýšené teplotě. Podle zaručených babských rad byla i pro naše předky janskolázeňská perlivá voda oživená oxidem ideální na opileckou kocovinu. Ale znáte to: co baba, to rada. Moje bábi tvrdila, že nejlepší medicína je práce. A když už je jeden lempl na tu fyzickou, tak aspoň sedne ke kompjútru. Stačí nadatlovat pár řádků a ťukám na dřevo - zlatá sodovka.
Nepublikováno