Když v letech 1928 - 1929 „připlula" na nábřeží řeky Úpy do míst po nevzhledných rituálních lázních místní židovské komunity v tzv. „Židovském domě" vedle historického Mlýnského náhonu monumentální moderní budova městského kina připomínající příď zaoceánského parníku, vyvolala v provinčním Trutnově značný rozruch. Svým velkolepým pojetím včetně impozantního interiéru pro 750 diváků v hledišti s balkonem značně předběhla dobu. Ještě dnes, byť částečně pokažená necitlivými přestavbami, snese přísná měřítka. Právem je stále činný biograf na dnešním Nábřeží Václava Havla, kino Vesmír už od roku 1958 chráněnou kulturní památkou. Na mnoha historických pohlednicích z té doby je zejména dominantní segmentově zakončené východní průčelí s vpadlými lizénovými rámci po obvodu a zakryté kopulí zachyceno v celé své architektonické kráse bez pozdějších zásahů. Velkoměstský šmrnc dodával náměstíčku na předpolí Špitálského mostu i efektní osmiboký plakátovací sloup.
Eskymo v kině Stalino
Pod projektem se podepsal architekt Richard Brosch z České Lípy, který měl na kina v meziválečném období přímo patent. Jeho stánky pohyblivých světelných obrazů jsou výrazným stavebním prvkem mnoha severočeských měst od Trutnova až po Aš. Panáček s pokaňkanou politickou minulostí členstvím v NSDAP se narodil 2. února 1884 v Janově Dole, v současnosti jedné z místních částí metropole severu, města Liberce. Po maturitě na liberecké průmyslovce absolvoval studium architektury v Karlsruhe v Bádensku - Württembersku. Od roku 1911 působil jako architekt v Duisburgu v Porýní. Se zážitky z italské i ruské fronty se po skončení Velké války vrátil domů do Čech. Žil nejprve v České Lípě, později v Ústí nad Labem. Časem se stal expertem zejména na stavby speciálních veřejných budov - divadel, biografů nebo kostelů. V roce 1938 byl za Sudetoněmeckou stranu zvolen starostou Střekova. S koncem druhé světové války, kterou přežil na teplém místečku vedoucího plánování na ústeckém stavebním úřadě, byl „odsunut" zpět do Duisburgu v Německu. Zemřel ve městě Aalen v Bádensku - Württembersku 22. října 1965. Sluší se dodat, že náročnou trutnovskou stavbu včetně částečného zakrytí Mlýnského náhonu prováděla místní firma stavitele Quido Winklera. Ohromující dojem udělalo kino i na mě při jeho první návštěvě začátkem padesátých let při jednom z mnoha povinných školních představení. To se už jmenovalo poplatně kultu Josifa Vissarionoviče Kino Stalino. Prvorepubliková noblesa z interiéru ještě nevyvanula. Eskymo za padesátník a pro movitější Nanuk na dřívku nabízené přímo v kinosále byly pro vykuleného kluka z vesnice s úžasem otevřenou papulou něco nevídaného. Pro dnešní mrňata obsypaná v multikinech závějemi popcornu to nejspíš zní jako cesta do pravěku. Pravda, všechno se časem okouká. Propagandistický sovětský velkofilm Pád Berlína už jsem na konci školní docházky ignoroval v příjemné společnosti za záclonkami oblíbené lóže číslo 6 v přízemí.
Nepublikováno