Konečně nasněžilo! Hurá, postavíme sněhuláka, napadne možná ještě dnes kluky a holky, když už je od věčného vysedávání u počítače bolí nejen sedací svaly, ale doslova celé tělo. Alespoň pro mou generaci to byla jasná volba. Tenkrát žádné elektronické hračky nebyly. Pro mnohé z nás vlastně nebyly žádné hračky. Doma to zavánělo spíš nějakou prací, takže jsme radši veškerý volný čas, tak říkajíc od slunka do slunka trávili venku. V zimě, kdy je světla pomálu, letěla školní brašna do kouta hned po příchodu ze školy. Už cestou jsme se trochu koulovali a dělali andělíčky v závějích, takže honem dolů promáčené sváteční tepláky, hodit na sebe ty záplatované, chňapnout krajíc s marmeládou a do tmy hoblovat mezičku za stodolou na sáňkách nebo s lyžemi. Většinou když se sešla větší parta jsme v mezičasech stavěli iglú nebo roztodivné sněhové pajduláky. Touha dokázat něco víc, než jen tradiční tři koule postavené na sebe a dozdobené knoflíky z uhlí (kde by ho asi dnešní fakani vzali?) a mrkví místo nosu, přežívá často do dospělosti. Jak jinak by mohly vzniknout obří sochy Krakonošů na náměstích horských měst i odvázanější fantaskní skulptury ze sněhu? Jednu takovou vyfotil kamarád Karel Nývlt ráno 18. ledna 2017 na náměstí ve Studánce, jak říkají svatoňovičtí důvěrně Malým Svatoňovicím.
Žerty paní Zimy
V noci prý zaznamenal na webkameře podezřele čilý ruch rozjařené partičky před výstavnou lázeňskou budovou a ráno už tam pejsek s kočičkou stáli jako vystřižení z Povídání Josefa Čapka. Muzeu bratří Čapků, které je v areálu na náměstí Karla Čapka dnes by takové sousoší docela slušelo i z ušlechtilejšího materiálu než je ta nestálá „šmucik" sněhová hmota shrnutá z vozovky. Nemluvě o tom, že by to byl vtipný protipól důstojnému sousoší obou bratrů od Josefa Malejovského. Nepodezírám noční sochaříky, že by byli pilnými čtenáři Čapkovy půvabné knížky vydané poprvé už v roce 1929. To spíš jim utkvěla v paměti série šesti krátkých animovaných filmů z padesátých let na motivy jednotlivých povídek, které tak báječně namluvil Karel Höger. Z mnohokrát reprízovaných televizních Večerníčků je zná i ta nejmladší generace. A úplně nejvíc to asi oživila desetikorunová dopisní známka České pošty ze série Dětem vydaná v květnu 2008. Hravě veselá barevná kresba z titulní strany knížky, jejíž celý název zní „Povídání o pejskovi a kočičce, jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech" ozdobila tisíce pohlednic a dopisů i sběratelských alb malých filatelistů, takže ji tvůrci měli ještě čerstvě „ve voku".
Nepublikováno