Freiheit

Tak kdepak zase udělali soudruzi z NDR chybu? Městské znaky jsou oblíbeným motivem mnoha reklamních a propagačních předmětů již drahně let - o tom žádná! Zejména obsahují - li naturalistický pohádkový příběh jako znak města Trutnova. Ručně malovaný bílý dekorační talířek z produkce durynské porcelánky v městečku Lichte s tradicí sahající do roku 1822, ale klame tělem. Po zakladateli Johannu Heinrichu Lederovi s knížecím privilegiem na výrobu porcelánu se v držení továrny se záhy získaným věhlasem a prestižními cenami ze světových výstav střídali majitelé, jak už to tak v podnikání chodí. Jako poslední soukromník ji získal v roce 1938 Otto Friedrich Viktor Ferdinand Maxmilian Gustav Richard Bogislav kníže z Ysenburgu a Büdingenu ve Wächtersbachu.

Před bolševikem ho ani štrůdl jmen neuchránil. Ještě před založením NDR mu byl majetek v roce 1948 vyvlastněn a změněn na Zierporzellanwerk Lichte (VEB). Zkratka VEB (Volkseigener Betrieb) je zhruba totéž, co v našich zeměpisných šířkách národní podnik, blahé paměti. Německý název Trutnova tak trochu podsouvá domněnku, že jde o předválečný výrobek, ale endérácká značka na dně talířku o celkovém průměru 20 cm je dostatečně výmluvná. Odpověď na otázku „proč?" by se pohybovala jen v oblasti dohadů a to je tenký led. Není radno dopadnout jako slon v porcelánu. Mě zaujal jiný detail. Rozverný dráček, jak ho zachytil malíř se signaturou AP víc než obávanou nestvůru ze známé pověsti, připomíná skotačivého psíka z dětské říkanky „Skákal pes, přes oves".

Nepublikováno