U nás na chalupě za těch téměř padesát let co tu žijeme, visí na stěnách ledacos. Pominu-li pavučiny a sem tam odchlípnutou tapetu, jsou to vedle různých obrázků i dle mého soudu zajímavé dekorativní předměty porůznu nalezené. Nestydím se přiznat, že jedním z nalezišť bývalo v polovině minulého století i obecní smetiště na rozhraní katastrů Svobody nad Úpou a Janských Lázní mezi Lázeňskou ulicí a Janským potokem, dnes už dávno zastavěné obytnými domy. Při jedné z expedic jsem tam objevil odlomené dřevěné torzo zřejmě z nějakého honosného nábytku celé zalepené bahnem. Kruhová kartuš s olámanými pentlemi a ústřední figurou bájného gryfa, řezbářská práce zhotovená s rukodělným gryfem (nebo grifem?) zručného řemeslníka mě zaujala natolik, že jsem si ji po částečném ošetření pověsil nad vstupní dveře v předsíni. Fantazijní zvířecí stvoření se zadní polovinou lvího těla s ocasem a hrudí orla s pařáty a křídly včetně ušaté hlavy se zahnutým dravčím zobanem, známé jako starověké skythské božstvo nejméně od 3. tisíciletí před naším letopočtem bylo původně uctíváno jako ochránce zlatých pokladů. S jedním takovým jsem se oženil, takže ta symbolika je zřejmá.
Gryf není drak ani pták
Legendární tvor přešel do středověké mytologie a posléze se stal užívanou heraldickou figurou. Gryf, nebo jeho části jsou součástí erbů mnoha starobylých šlechtických rodů a sídel a často slouží v zrcadlovém provedení jako štítonoši velkolepých rodových aliančních znaků. Gryf v jednoduché grafické podobě zároveň silně připomíná první ztvárnění krkonošského ducha Rybezahla na starých mapách, počínaje nejznámějším vyobrazením Helwigovým. Pro nekritického obdivovatele Krakonošů všech podob další důvod k uctívání. A v neposlední řadě obdiv ke každé maličkosti vytvořené s gryfem (nebo grifem?) který některá kopyta s rukama levýma nezískají za celý život.
Nepublikováno