Freiheit

Nepochválíš-li se sám, nikdo jiný to za tebe neudělá. Jeden z nejslavnějších citátů geniálního Járy Cimrmana by se měl do mramoru tesat, i když už dávno zlidověl. A pochválí-li, skoro nikdo se to nedoví. Chvály je v tom zlém, nepřátelském a nepřejícím světě pomálu, tak veškerá skromnost stranou. Jsou jedinci, kteří by si dali zarámovat každý pšouk, pokud by někdo prohlásil, jak libě voní. Recesisti mají vysokoškolskými diplomy vytapetovanou nejmenší místnůstku panelákového jádra a na oficiální fotografii z přijímání vysokého státního vyznamenání přimalované vousy. Nás normálních nezajímavých lidí, kteří i upřímné poklepání na rameno berou na lehkou váhu je většina. Ocenění za třídní vítězství ve sběru léčivých bylin z národky, diplom za účast v soutěži technické tvořivosti mládeže s prvním provozuschopným trakárkem ze stavebnice Merkur i s vyplazeným jazykem vybojovaná bronzová medaile za běh pozpátku na 60 metrů za účasti celkem tří závodníků skončily neznámo kde. Když pak chce jeden na stará kolena bilancovat, není čím své životní úspěchy doložit. Tak hledej Šmudlo, našeptává lehká holka Náhoda. Vymetl jsem šuplátka, neb co je psáno, to je dáno. Moc k chlubení to není.

První, v očích malého školáka z páté třídy přímo motivační věnování do kouzelné knížky o přírodě na pozadí životního příběhu malé vydry Tarka vodní poutník mi napsal můj milovaný pan řídící Slavík. Druhé při ukončení základní školní docházky vepsali do poutavého cestopisu Karla Čapka Cesta na sever manželé Špetlovi - třídní učitelka vyučující češtinu a ředitel školy. V tom našem pitomcovi snad něco bude, utrousil táta k „macešce" po jeho přečtení a konečně souhlasil s mojí přihláškou na lesnickou školu. Různá věnování od dárců i autorů mám ve spoustě knížek, ale žádné se mi tak hluboko nezapsalo do mysli jako ta první dvě. Opravdový metál na hruď, i když nevalné ceny, odznak Vzorný voják připnuli vojenští páni ničím nevynikajícímu vojínovi Tichému na samém konci základní služby, jen aby vyčerpali plánované limity. Z pracovních ocenění se zázrakem zachovalo Čestné uznání k 30. výročí trvání podniku z roku 1978. Snad proto, že jej zdobí grafický list královéhradeckého malíře, grafika a ilustrátora Břetislava Jünglinga (1921 - 1980). Sice poplatný době, ale dnes se dá zpeněžit všecko. Zasloužilý pracovník je pouze o výdrži na jednom pracovišti. I při jeho udělování cinkaly skleničky. Ani ta kytka není k zahození. Navíc má praktické desky, které se můžou někdy hodit. Diplom a medaili od hasičů jsem si sice nepřebíral, jako ten chudák zasloužilý člen sboru ve Formanově filmu Hoří, má panenko, ale kuriózní jsou v každém případě. Nikdy jsem členem spolku nebyl! Vysloužil jsem si je zpracováním historie svobodských hasičů, do které se před tím nikomu nechtělo. O cenu ředitele Krkonošského národního parku v podobě umělecky drátovaného Rýbrcoula přejatého z Helwigovy mapy Slezska jsem nijak neusiloval. Mé zásluhy o Krkonoše a tady musí všechny žerty zlehčující ostatní těžké váhy mezi laureáty stranou, prosadili vlivní navrhovatelé. Nechť si to zodpovědí sami se svým svědomím. Nepopírám, že jsem z té sošky jako vyhlášený ctitel Krakonoše měl neskrývanou radost. To nejlepší nakonec. Pamětní medaile za zásluhy o Svobodu nad Úpou byly dosud uděleny pouze dvě. Momentálně (polovina roku 2025) jsem jediný žijící držitel tohoto jedinečného ocenění. To snad je přímo na panáka!

Nepublikováno