Freiheit

Jágr, Červenka, Voráček, Hertl, Pastrňák! Jen tak od boku první pětka současných hokejových bohů citovaná samozvanými hospodskými trenéry. Ale žádný strach, ještě jsem se nezbláznil docela. Ani nemíním uprostřed parného léta zabruslit na tenký sportovní led. Skoro žádný renomovaný spisovatel nezná pojem nedostatku témat. To jen my, pisálkové regionálních novin víme, co je pravidelný výpadek námětů známý jako okurková sezóna. Jenže, kdo jednou není v novinách, jakoby nebyl. A tak když múza nepřichází je nutno něco vymyslet vlastní hlavou. Jako malí skautíci jsme věřili, že v indiánském kalendáři je červen měsícem růží. A co jahody, rudý muži? (Pardon, původní obyvateli Ameriky, aby mě někdo nenařkl z nekorektnosti). Přitom zejména teď v červnové noci kdy vzniká článek, který se chystáte číst, stačilo jen odpoutat se od pozemských záležitostí a pozvednout zrak k obloze. „Odpusť, kdo hvězdám nevěříš. A kdo ses těšil, že zde najdeš klíč k úplné jejich řeči. Řeč hvězd je tajná." Dovoluji si úvodem ocitovat verš bývalého údržbáře tenisových kurtů na pražské Štvanici, kam soudruzi mého milovaného básníka Karla Šiktance vyhnali v temnu normalizace. Takže k věci - Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn. Pohledem historika pět božstev z římské mytologie, po kterých se jmenují i různě velké planety naší Galaxie v nekonečném vesmíru. My dospělejší si je možná ještě pamatujeme z dějepisu. A mládež si je jedním palcem dokáže vygůglit na svém iPhonu.

Pro zbytek populace jen heslovitě - Merkur je římský bůh obchodu patřící k nejdůležitější dvanáctce božstev tehdejšího světa. Kdo měl někdy něco do činění s celníky, jistě si vybaví okřídlenou Merkurovu hůl ovinutou hady zvanou caduceus v jejich znaku. (Osobní vzpomínka: Ztepilý bronzový jinoch od významného představitele art deca, zasloužilého umělce a svobodného zednáře Jaroslava Horejce jakoby letící prostorem na fasádě domu U Havlíčků na rušné Kamenici je první socha, která mě zaujala v raném dětství v tehdejším Protektorátě při procházce rodným Náchodem. Tušíte správně. Je to dům U Kaldounů na Jiráskově třídě s tím nahatým Merkurem ze Škvoreckého románu Zbabělci. Kamenice se od těch časů velmi změnila, ale sošný Merkur je tam dosud. Téměř skrytý ve větvoví stromů pěší zóny, nepřirozeně vzpřímený po restaurování v osmdesátých letech stojí nad hlavami kolemjdoucích, jen kousek od vchodu do Casina Admiral jako ten pověstný Honza o pouti). Venuše - římská bohyně lásky, krásy a smyslnosti zrozená z mořské pěny, kterou jako Afroditu uctívali již staří Řekové. Páni, jen kolik umělců se v této obnažené krasotince zhlédlo. Docela symbolicky je to jediná žena mezi zmiňovanými planetami. Mars. Aktuálně hrozící římský bůh války, který si jako melouch přibral do správy i zemědělství. (Gandalovič, Jurečka a teď ještě Mars? - jako bych slyšel zděšený povzdech kamaráda Jindry, experta na hlubokou orbu). Pak je tu otec nebes a vládce hromu Jupiter nejvyšší z římských bohů ztotožněný s řeckým Diem, od něhož převzal mytologii i ikonografii. Do Pěruna, nepřipomíná vám to něco? Saturn měl ve starém Římě v gesci sklizeň a čas. Asi jako známější řecký Kronos. V astronomii je to pět pouhým okem viditelných planet Sluneční soustavy, při pohledu hvězdářským dalekohledem krásně barevných, letos v červnu vzácně seřazených do jedné linie na ranním východním horizontu. Navíc jako sekundant Měsíc, věčný souputník naší „modré" planety Země považovaný na noční obloze téměř za samozřejmost. Pro mnohé diváky je to v životě naposled. Tahle hitparáda vrcholící 24. června se bude opakovat zas až v roce 2036. Ten den má sice narozeniny megastar české populární hudby nestárnoucí Helenka Vondráčková, co i po sedmdesátce poskakuje s malovaným džbánkem na pasece, aby chytila motýlka, ale je to přece taky Svatojánská noc! Noc devatera čarodějného bejlí, i v Krkonoších plná tradic, pověstí, mýtů, kouzel a magie, kdy se otevírají poklady země. Dokonce i na nedalekém skalisku Harfa nad Janskými Lázněmi býval podle bájí v tuto noc otevřený vchod do tajemného podzemí s pohádkovým bohatstvím. Nelze se divit, když jen dva tři dny předtím je letní slunovrat, uctívaný jako vítězství světla nad temnotou a jeden z nejdůležitějších svátků v roce Alban Hefin již starými Kelty. Statisticky je červen také nejčastější měsíc uzavírání sňatků. Což platí pochopitelně pro léta minulá s pouhými dvěma pohlavími a v duchu starozákonního v dobrém i ve zlém až do smrti. A hned je tu pověstný oslí můstek do Svobody nad Úpou dnešních dnů. Nepřehlédnutelné procento současníků slaví v tomto období svatební výročí a možná si teprve teď uvědomí, jak vzácný čas o svatební noci tenkrát promrhali. Asi jako pár na přiloženém snímku, k němuž mám velmi osobní vztah a který právě načal sedmou desítku let společného života. Pod vlivem báchorek starších manželských dvojic, líčících s potutelným úsměvem jak je svatební noc krásná, stáli tehdy celou noc u okna a pohled na zachmuřenou oblohu se jim zdál naprosto všední. „Řeč hvězd je tajná. Strmý let a pád - pomlka, výkřik - nic a vlastně všechno."

In.: Svoboda fórum XXXIII. ročník / číslo 863 / červenec 2022