Freiheit

Aneb výstižněji, vzhledem k předvánočnímu období - ledy se hnuly. Zaniklé kapličce na Slunečné stráni pod Rýchorami bliká jiskérka naděje na vzkříšení. Současný majitel těch několika sáhů pozemku, na kterém stávala stavbička dlouho a možná že mylně uváděná jako kaple zasvěcená Vzkříšení Ježíše Krista se vážnými úmysly na její obnovu netají. Stavební parcela zvíci půdorysu bývalé kaple je celkem nešťastně dědicky svázána s domem někdejší donátorky Anny Fiedlerové na svobodském náměstí Svornosti se současným čp. 446. (Viz Svoboda fórum číslo 761 z roku 2013 - Střípky z dějin: Miscellanea). Že je to danajský dar, o tom není sporu! Už jen to, že k pozemku obklopenému jiným soukromým majetkem během let zanikl téměř veškerý volný přístup. To jsou problémy, které nemíním rozpitvávat ani řešit. Na mou hlavu tak trochu padá termín zasvěcení, převzatý z umělecké pohlednice, když jiné zdroje jsou stále němé. Tehdejší kronikář se takovou „prkotinou" nezabýval a církevní prameny jsou pro samozvaného badatele s přibývajícím věkem nedostupnější než před těmi deseti a více lety. První „archeologický průzkum" vynesl na světlo několik značně poničených fragmentů z vnitřní výzdoby, ale také pravděpodobně corpus delicti svědčící o fatálním poškození stavby výbuchem. Tendenční emotivní zkazka o navedených pionýrech na informační tabuli naučné stezky Via Piette není tak docela vycucaná z prstu. Pamětníci vědí, že má faktické jádro. Včetně toho kdo, kdy a jak. O mrtvých však jen dobře - nechť odpočívají v pokoji. Nalezená část silnostěnné železné trubky roztržené výbuchem hovoří za vše. Prim mezi sporými vykopávkami je nejzachovalejší. A hlavně impuls k dalšímu bádání.

Nevelká litinová značně zkorodovaná tabulka o rozměrech 16 x 20 centimetrů s reliéfem svatého Josefa pěstouna Páně se svatozáří, nezbytným stonkem rozkvetlé lilie a Ježíškem je doplněna čitelným nápisem „SANCT JOSEPHI". S největší pravděpodobností je to tatáž původně asi barevná destička viditelná nad vchodem na nejstarších nejasných fotografiích. Na jedné straně stolu leží umělecká pohlednice rakouského malíře Franze Xavera Jung - Ilsenheima s názvem „Vzkříšení", což může být klidně jen zavádějící autorská licence. Zejména, když vyšlo najevo, že při návštěvě Krkonoš si umělec v plenéru naskicoval řadu motivů včetně několika kapliček a teprve po čase je v teple ateliéru dokončil. Na opačném konci pak současný nález nepostrádající logiku. Proč jinak by na kapli visela tabulka se svatým Josefem patronem mimo jiné i všech řemeslníků, kdyby mu nebyla zasvěcena? Navíc, když kloboučník Fiedler (*20. 3. 1810) z jehož dědictví vdova výstavbu částečně financovala, se jmenoval Josef. Obě varianty jsou jen písemně nedoložené fabulace. Že se ochranné kapli v lukách, sloužící při místním vrtkavém počasí k úkrytu pracujících na okolních polích před nepohodou, dlouhá léta říkalo po spřízněné rodině z tehdejší svobodské společenské smetánky Fingerova padá na vrub zvláštnostem tohoto kraje pod horami. Údaj ve shora uvedeném článku, že její vysvěcení v neděli 3. září 1871 připadlo na svátek Anděla Strážce, je doslovný překlad kronikářova zápisu. Svátek strážných andělů však v Monarchii připadal povinně papežským nařízením až na 2. říjen. Pan farář Fuchs organizoval svým ovečkám církevní rok nejspíš podle místních zvyklostí, tohoročního počasí, stavu polních prací a řady dalších faktorů. To jen na vysvětlenou. Nezbývá než znovu hluboce smeknout před okřídleným výrokem jednoho z největších Čechů Járy Cimrmana: „Dějiny se ustavičně mění, zatímco budoucnost zůstává stále taková, jaká bude".

Nepublikováno