Freiheit

„Mé jho netlačí a mé břímě je lehké" pravil Ježíš podle evangelia svatého Matouše. S odkazem na bibli si troufám tvrdit, že každý vůl odpradávna věděl, jak jho tlačí. Kniha knih se termínem jho v přeneseném smyslu útlak či jařmo jen hemží, ať už se jedná o Starý nebo Nový zákon. Ač se rád holedbám, že jsem kluk z vesnice, musím přiznat, že jsem si s podivným nálezem na rozsáhlém smetišti pod dojezdem lyžařského skokanského můstku ve Svobodě nad Úpou, který v době své slávy nesl jméno místního rodáka olympionika Franze Wendeho zprvu nevěděl rady. Obecní smeťák se před těmi zhruba 60 - 70 lety rozprostíral od Strojní traktorové stanice v bývalé autodílně Karla Čapka čp. 199 podél silnice do Janských Lázní ohraničen z druhé strany Janským potokem až ke studánce Císařského pramene. Dnes je tam rozsáhlá výstavba počínaje komplexem Alzheimer Home s několika dalšími bytovými domy. Tenkrát to byl pro začínající sběratele starožitností všeho druhu doslova Klondajk. Domácnosti se postupně zbavovaly věcí „po Němcích", sběrné dvory byl pojem neznámý a sběr druhotných surovin jakbysmet. A Čechům „bordýlek" za humny nikdy nijak nevadil. Jako většinu válečných dětí vzešlých z nuzných poměrů mě blýskavé předměty zvláštním způsobem přitahovaly a trvalo dlouho, než jsem prohlédl, že není všechno zlato, co se třpytí. Ten nalezený kus z dobytčího postroje zdobený „krumplovaným" mosazným plechem jsem později identifikoval jako čelní volské jho pro jedno tažné zvíře. Svým volkům ho nasazoval už první starozákonní zemědělec Kain i mytologický patriarcha Čechů Přemysl Oráč. Jho v různém provedení se tak bezděčně stalo nenápadným avšak nepřehlédnutelným doplňkem uměleckých děl napříč dějinami.

Svobodští volové, o kterých něco vím, už ho ale dávno neužívali. I když při úředním sčítání v roce 1922 bylo podle zápisu v obecní kronice v držení místních hospodářů ještě celkem sedm volů. Primitivní postroj pro hovězí tažný dobytek, především voly se upevňoval zvířeti na čelo, což bylo jistě bolestivé i při pověstných tvrdých volských palicích. A hlavně neefektivní. Ani zdvojené jho pro dvojspřeží uvázané k rohům se neosvědčilo, i když oba způsoby se v různých světadílech po staletí užívají. Jako mnohem ekonomičtější přenos tažné síly do pluhu i do vozu je jho na krk před kohoutek podobné koňskému chomoutu. Jen s tím rozdílem, že musí být dole proříznuté kvůli nasazení shora. Přes hlavu tomu většinou bránily rohy. Že si staří němečtí hospodáři dokázali takovou volovinu patřičně vyšperkovat i v chudém horském kraji je hodno obdivu. Konkrétní exemplář má jako většina podobných, uložených v depozitech muzeí, základní dřevěný oblouk okovaný železnou pásovinou ukončenou úchyty s masivními kovovými kruhy, jednak na upevnění k rohům, jednak na provlečení ovládacích opratí. Zadní strana má kožené polstrování přibité ozdobnými cvočky a vycpávku z koudele nebo pěchovaného sena či slámy. Čelní strana je pobita mosazným plechem s viditelnými hlavičkami měděných nýtů a bohatě vybíjeným zdobením v podobě ornamentálního krajkoví, rozvilin a květinových motivů, včetně tří symetrických kartuší. Ve středové je vytepaný letopočet 1927 a v postranních iniciály A a B. Což jsou pravděpodobně počáteční písmena jména hospodáře a ne toho ubožáka ujařmeného vola. Kolik asi mohlo být v převážně řemeslnické a značně industrializované Svobodě koncem dvacátých let majitelů volů se shodnými iniciálami? Nabízí se Alois Barth ze zaniklého čp. 61 ve Staré aleji. Ale k čemu by asi šikovný malíř a natěrač, který si z výnosu svého řemesla postavil v roce 1932 výstavnou vilu čp. 206 v Lázeňské ulici, potřeboval vola? Když už slina přináší na jazyk podobné volské myšlenky nelze pominout staré latiníky s lapidárním a výstižným vyjádřením stále platné všeobecné hierarchie: Quod licet Iovi, non licet bovi (Co je dovoleno bohům, není dovoleno volům). Ani Werichovo oblíbené moudro ve verších: „Kdo víno má a nepije, kdo jídlo má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, i když se k němu nahýbá, na toho patří bič a hůl. To není člověk, to je vůl." Zdá-li se snad váženému čtenáři těch volů přespříliš, věz, že takový vůl abych nevěděl, že býk zní vznešeněji, zase nejsem. Ale zkusil už někdo nasadit jho býkovi?

Hospodář s párem volů v postroji

Nepublikováno