Více o rozsáhlé větrné kalamitě ve východních Krkonoších koncem října 1930 viz Krkonoše - Jizerské hory 2000/10. Drobná stavbička na snímku z té doby je zastřešení železitého minerálního pramene v údolí Janského potoka jen 20 minut chůze z centra Janských Lázní směrem do Svobody nad Úpou. Vlčické panství včetně lázní koupil 27. 5. 1868 za 407 500 zlatých lnářský podnikatel ze slezské Libavy (Lubawka) pruský komerční rada Hugo Wihard. Ten se 6. 9. 1871 v početném doprovodu lázeňských hostů osobně zúčastnil vyčištění vřídla od stromů a keřů a jeho slavnostního vysvěcení na Císařský pramen. Až do té doby byl mezi více než třicítkou volných lázeňských pramenů v okolí uváděn jako Ocelový II, na rozlišení od Ocelového I či Mariánského, který vyvěrá poněkud výše proti proudu potoka naproti současné dolní stanici lanovky na Černou horu. Studená, slabě alkalická minerálka se stopovými uhličitany magnezia, vápníku, hořčíku a solemi železa o temperatuře 8º C, oproti ostatním lázeňským pramenům se svými 3,9 Machových jednotek jen mírně radioaktivní, byla lékaři doporučována při anemii a jiných poruchách krevního obrazu, změnách krevního tlaku, chorobách srdce, zvýšené tělesné teplotě či nedostatečném metabolizmu. Její užívání umožnil pacientům majitel panství v roce 1872 vybudováním romantické promenádní cesty podél Janského potoka s překlenutím toku několika dřevěnými mostky nazvané na jeho počest Wihardova promenáda. Provizorní přístřešek nad pramenem byl v roce 1897 nahrazen osmibokým dřevěným altánem doplněným lavičkou. Prý ještě v roce 1917 tam nabízel drobné občerstvení a lákal příchozí k návštěvě svého podniku hostinský z hotelu Císařské lázně na protější stráni, kde je dnes moderní budova lesnické školy a učiliště. (Více Krkonoše - Jizerské hory 1999/9). Poslední doložená nákladná obnova téměř půlkilometrového úseku cesty ze svobodského náměstí k prameni v srpnu 1931 stála svobodskou pobočku Krkonošského spolku 10 496 Kč. Od té doby cesta v terénu téměř zanikla, zmizely i doprovodné stavební prvky ze dřeva. Jen pramínek čiré pitné vody vytékající do nevelké kašničky stále zurčí. Odvážné myšlenky z posledních let na obnovu promenády a její začlenění do sítě budovaných naučných stezek, těšících se rostoucímu zájmu turistů, zaplaší obvykle nedostatek finančních prostředků. Přesto by jistě stálo za úvahu alespoň zkultivování bezprostředního okolí prameniště, které značně utrpělo divokou skládkou z poloviny minulého století a jeho zpřístupnění třeba jen lávkou od nově postavených bytových domů v Lázeňské ulici. Co když je na té šuškandě o blahodárném účinku zdejší vody i na mužnou sílu zrníčko pravdy?
In.: Krkonoše - Jizerské hory 2009/10