Freiheit

Zakladatel opavského podnikatelského impéria „Carl Weisshuhn a synové" postavil dávno po životní padesátce dodnes činnou papírnu v Žimrovicích na řece Moravici a koncem první světové války koupil i Schmidtovu papírnu na rozhraní Mladých Buků a Svobody nad Úpou v Krkonoších. Od tragické smrti jednoho z nejbohatších podnikatelů své doby v tehdejším rakouském Slezsku, vzdělaného selfmademana s mezinárodními konexemi, bonvivána i mecenáše Carla Weisshuhna při havárii saní během obhlídky lesního hospodářství 4. ledna 1919 uplynulo právě 100 let. Rok 2019 je v opavském regionu, jmenovitě v obci Zálužné, kde jeho podnikání po příchodu do kraje začalo, věnován jeho odkazu a propagaci. Papírna v Žimrovicích i přes všeobecný úpadek papírenského průmyslu stále vyrábí papír, Weisshuhnův kanál, jedinečné stavební dílo je vyhlášenou turistickou atrakcí a dokonce i Kružberská přehrada nese ve svém rodném listě dávné plány všestranného průmyslníka. U nás vyšel první podstatný článek v měsíčníku Krkonoše - Jizerské hory v květnovém čísle roku 2009 a lze ho najít s titulem „Bílý kur a lvice Elsa" mimo jiné i na webu www.freiheit.cz.

Weisshuhnova papírna byla vždycky mezi těmi „svobodskými" neprávem až ta třetí. I když na katastru původní Svobody nad Úpou nebyla prakticky žádná z nich. Věhlasnější a nejstarší Roederova, později Eichmannova i hlavní závod firmy Piette byly součástí samostatné obce Maršov I. a Weisshuhnka, stejně jako menší továrny Fiebigerovy stála v Mladých Bukách. Teprve po sloučení obcí v roce 1960 se v rámci národního podniku Krkonošské papírny staly součástí velké Svobody. Psát na veškeré tiskoviny „Büro Freiheit" mělo ale přece jen lepší zvuk i tenkrát. Už proto, že zde byla konečná stanice železnice, hlavního dopravního spoje s vnitrozemím. Řízením papírny daleko od rodových držav byl pověřen zakladatelův syn Felix Weisshuhn (1874 - 1942), který se s rodinou do Krkonoš přistěhoval koncem října 1919. Bydleli v nenápadném domě vedle továrny s mladobuckým číslem 126, dnes Svoboda nad Úpou č. 420. Důležité posty ve vedení podniku zastávali rodinní příslušníci, hned od počátku například dva bratři Felixovy manželky Hildy rozené Krommerové, Hermann (*1894) a Walter (*1895). A tady pozor! Hermann Krommer byl další námořní důstojník zaniklé monarchie a účastník Velké války 1914 - 1918, který v meziválečném období pobýval ve Svobodě nad Úpou. A ne ledajaký. Absolvent námořní akademie se již jako kadet plavil v roce 1913 na slavném křižníku „SMS Sankt Georg", na kterém v roce 1918 vypukla neúspěšná vzpoura v boce Kotorské i na vlajkové lodi rakousko-uherské flotily „SMS Viribus Unitis". Později zastával funkci 2. důstojníka na torpédovce „Tb 89" a velel pátrací ponorce „Makarska". V papírně nastoupil jako technický vedoucí v polovině roku 1920 s hodností fregatního poručíka. Kromě shora jmenovaných byly v rodině při sčítání obyvatel v roce 1921 zapsány i děti manželského páru Weisshuhnových. Synové Felix junior (*1911) a Roland (*1918) a dcery Helga (*1912) Gerda (*1914) Elfriede (*1915). Většina se jich v roce 1939 fotografovala v přilehlém továrním parku u jezírka v místech dnešního sportovního stadionu. Na snímcích ze zničeného rodinného alba bohužel chybí bližší identifikace jednotlivých osob. Jistou perličkou je zjištění, že podle všech indicií pochází z vybavení Weisshuhnovy domácnosti s největší pravděpodobností i zrestaurovaný stylový třínohý hrací stolek a tři židle uložené několik desetiletí v jednom sousedním dřevníku. A to nejlepší nakonec. „Starý Vajshun" říkala obsluha důvěrně ještě několik let po světové válce (mám na mysli tu druhou) původnímu parnímu kotli značky „Ruston" vyrobenému v Praze už v roce 1906, ačkoli ho zakoupil zřejmě se skončením stavebních úprav po požáru továrny dřívější majitel papírny Ferdinand Schmidt. Kouzelný doklad údajné rakousko-uherské byrokracie je každoroční jednoduchý zápis o předepsaných tlakových zkouškách s podpisem zkušebního komisaře na rubu oficiálního výrobního certifikátu. Poslední je z března 1949.

In.: Svoboda fórum XXX.ročník /číslo 827/ duben 2019