Freiheit

Šel do lesa na procházku. Zakopl o ztrouchnivělý pařízek. Mrknul z jedné strany, mrknul z druhé a přihodil ho do batohu. Doma ho vyčistil kartáčem, několikrát šmiknul dlátem a Krakonoš byl na světě. Tak jednoduché to ale určitě nebylo. Když se v 60. letech minulého století prodraly do krátkodobé módy kutilských dekorativních doplňků zejména chalupářských interiérů různě upravované samorosty, byla pro mě výstavka z tvorby řezbáře Stanislava Háka ve výloze tehdejší prodejny nábytku ve Svobodě nad Úpou malým zjevením. Tohle budu dělat taky, napadlo mě okamžitě. Jenže když dva dělají totéž - však to znáte. Pan Hák nebyl žádné dřevokazné ořezávátko. S puncem šikovného loutkáře a autora scénických výprav pro poválečné Boučkovo loutkové divadlo v Jaroměři, pro které podle rodinné verze vyrobil dvacet půlmetrových loutek, nastoupil po roce 1945 do vyhlášené svobodské továrny na svíčky jako návrhář a modelér. Současně byl hnacím motorem vlastního Krakonošova loutkového divadélka, provozovaného v letech 1946 - 1948 v původním čp 17 a později ve staré radnici pod záštitou místní organizace Junáka, pro které postupně zhotovil více než 40 dnes nezvěstných loutek a celkem sedm proměnlivých scén.

K výrobě maňásků používal tvárný porézní gumový materiál, takže snadno ovladatelné loutky působily velmi živě. Populární maňásek Pepíček Všímáček tepal v rámci tehdejší komunální satiry z jevišťátka různé nešvary. Jeho variantou byl děda Poudal s krkonošskými poudačkami. Ze stejného materiálu vytvořil principál postavu vládce hor Krakonoše. Později ho ale v době poplatných hornických agitkách degradoval na pouhého permoníka. Když jsem zvažoval, kterého vybrat na květen, zvolil jsem toho méně líbivého ale přírodě bližšího. Němčina má pro podobné výtvory, často i mnohem víc řezbářsky opracované docela výstižný název Wurzelsepp - něco jako „kořenový Pepek". Kdo někdy „gůglil na netu" heslo Rübezahl, jistě se s tím už sešel. Mistr Hák (22. května 1920 v Jaroměři - 10. ledna 1967 ve Svobodě nad Úpou) dokázal z lipového dřeva vykouzlit nádherné, do detailu vypracované figurky. I většina jeho samorostů nesla podstatné zásahy nožem a dlátky včetně povrchové úpravy lakem. Pařízek na snímku nechávající divákovi prostor pro fantazii se z té řady výrazně vymyká. Na obrázku má navíc tu výhodu, že ho můžete libovolně přetáčet a ten divousův obličej tam pořád je. Bezděčně potvrzuje, že podoby Krakonoše jsou vynalézavé a nekonečné. (Za laskavé zapůjčení fotografií děkuji panu Jiřímu Hákovi).

Nepublikováno