Při vybírání Krakonoše na léto a vlastně na pořád se má mysl přes desítky jistě zajímavých postav a postaviček v plášti pána hor i těch vyřezaných ze dřeva nebo zobrazených na stovkách pohlednic stále vrací jen k tomu jednomu. Marná snaha - byl první! Živý a hmatatelný, žádný pohádkový přelud nebo obrázek z leporela, který se vryl do paměti malého kluka při prvním školním výletu do Krkonoš. Jindřich Buchal Benecký, kterému v té době už bylo hodně přes šedesát, v staromódních kraťasech a s majestátním pupkem určitě nebyl ideálem mužného krasavce. Přesto měl v sobě jisté uhrančivé kouzlo a chlapskou přitažlivost. Prý byl i veselý společník a přes z dnešního pohledu na tělesnou krásu i viditelný handicap pantátovského vzezření oplýval sexappealem pro mnoho tehdejších paní i dívek.
Dycky Krakonoš!
Inu i pouhý obnošený myslivecký klobouček jako náznak oblíbené zelené uniformy dělal divy. Bylo krátce po válce, a tak děvuchy ještě neměly vyvinutý čich jen na vůni peněz, ale stačilo jim místo hajného tak zvaně „pod penzí". Pan Buchal ze své Krakonošovské popularity pochopitelně těžil. Nejspíš byl i trochu narcis. Ostatně jako skoro každý chlap. Vždy měl v zásobě několik svých předem podepsaných pohlednic pro případné zájemce. Na oficiální stylizované portréty vydávané nakladatelstvím Orbis ho nejčastěji fotil Zdeněk Menec ze Špindlerova Mlýna. Neoznačené momentky z přírody i z náhodných setkání jsou někdy opatřeny razítkem komunálních služeb ve Velké Úpě kde v bývalém atelieru Hugo Gleissnera působil Miroslav Šembera. Z těch jsem vybral pro současnou letní výheň snímek přímo ideální. Fotograf zastihl páně Buchala alias Krakonoše na černobílé fotografii zvíci běžné nepoužité velkoformátové pohlednice jak „ u potůčku seděla, do čisté vody hleděla". Není rozkošnej?
Nepublikováno