Freiheit

Tradiční srpnovou Maršovskou pouť v Horním Maršově navštěvuji zejména kvůli ochotnickému představení místních divadelníků scházejících se jen pro tu jednu událost v roce. Pokaždé secvičí scénické pásmo ve verších a se zpěvy věnované některému tématu z bohaté historie krkonošské obce. Vždy je to nápadité, s minimem jednoduchých rekvizit, hrané s elánem a vrcholným nasazením hodným obdivu. A pokaždé také vážení občané včetně starosty, kteří s kuráží vystoupí na prkna, co znamenají svět, sklízejí zasloužený potlesk. Většinou je celý ansámbl nadšenců pouze předskokany jiných populárních souborů a známých kapel, které dlouhodobě zastíní originalitou všeobecně známých i pozapomenutých příběhů. Tentokrát bylo pásmo pojato jako významné mezníky z dějin zdejšího zámku, nad jejichž pokračováním se po zhoubném požáru vznáší velký otazník. Právě ten rozdávali aktéři v závěru představení zkoprnělým divákům.

Jinak se musím přiznat, že poutě ani jiné davové scény nejsou zrovna šálek mého thea a ódy konkrétně na Maršovskou pouť už jsem vyl vícekrát. Málokdy mně nějaká atrakce zlákala, ani když jsem kolotoče ještě snášel a vystřelit frajerce růži jsem svedl i bez švindlování nebo podpěry. Nabídka pochutin od klobásek přes turecký med a gumové hady k přezdobeným perníkovým srdcím už dávno nechává můj léky zhuntovaný žaludek v klidu. Stejně jako umělohmotné kýče, nafukovací příšerky, plyšáci všech velikostí, nevkusná bižuterie nebo rukodělné dřevěné praktické i zbytečné potřeby pro domácnost. Ty bych většinou, kdybych aspoň trochu chtěl, dokázal svýma předníma nohama vypižlat možná taky. Takže když už si nějakou cetku koupím a není to zrovna Krakonoš, musí mít punc nevšedního nápadu. Tentokrát mě v rozporu s předcházejícím tvrzením zaujal oduševnělý ptáček zpěváček z lipového dřeva z dílny stále ještě relativně mladé trutnovské scénografky a výtvarnice Terezy Komárkové. Renomovaná umělkyně ověnčená vavříny je mimo jiné i laureátkou Kulturní ceny města Trutnova a autorkou výtvarné podoby trutnovského draka visícího pravidelně v letní sezoně zásluhou sdružení Trutnov - město draka z okna věže staré radnice. Vtiskla podobu titulní postavičce Svěrákova filmu Kuky se vrací. Spolupracovala s bratry Formanovými, se Ctiborem Turbou pro Národní divadlo a s celou řadou významných loutkových scén. Můj obdiv vzbudil před lety její unikátní betlém tvořený Josefem a Marií s Ježíškem v dutině stromu doplněných početným stádem umně naaranžovaných oveček, jejichž počet se nakonec ustálil na 365 kusech - za každý den v roce jedna - v Galerii města Trutnova a následně také v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou. Má nejdražší tedy dostala k významnému životnímu jubileu a jmeninám současně místo zlata, perel či drahého kamení, vzácných kožešin a značkových parfémů o pugétech růží ani nemluvě (nebo co všechno milující prachatí manželé svým láskám dávají) jen tenhle s citem opracovaný špalíček. Ó jak originální! Ale upřímně milé dámy - není co závidět.

Nepublikováno