Freiheit

O expedici krkonošských horolezců z Tělovýchovné jednoty Slovan Špindlerův Mlýn na „střechu světa" ve dnech 7. srpna až 4. prosince roku 1979 existují stohy dokumentace i úchvatných fotografií. A přece se mezi sběrateli stále ještě nechá najít vedle nejrozšířenějších poměrně velkých a efektních odznaků i autentický unikát jako je konkrétní propagační pohlednice poslaná konkrétnímu člověku. Na Bedřicha Horáka (1905 - 1985) narozeného do smíšeného manželství jako Mischinger známého mezi krkonošskými horáky jako Beda z Modrého Dolu ten název o podzemí s trochou nadsázky pasuje doslova. Po zhoubném požáru výstavné odborářské zotavovny v Modrém Dole znárodněné rodině německých starousedlíků Meergansů, nazvané po válce Modrodolská bouda, která lehla popelem 23. února 1954, zůstala jen bývalá prádelna stojící opodál. Právě tam přebýval v ústraní a provizorních podmínkách mnoho let skromný sportovec, koňák a horolezec, bývalý důstojník armády První republiky, zakládající člen obnovené Horské služby a jeden z prvních vlekařů v Peci pod Sněžkou, rozvážný kuřák dýmky, přátelský člověk a oblíbený parťák Beda Horák. Oficiální pohlednici výpravy datovanou 2. září 1979 mu kamarádi z Krkonoš poslali z Mekky vysokohorských horolezců Káthmándú v Nepálu. Podepsali se všichni - Braun, Červinka, Filka, Krupička, Kynčl, Novotný, Rusý, Srovnal, Šafář i Štursa. Zkušenému filatelistovi ale neunikne československá padesátihaléřová známka s razítkem pošty ve Špindlerově Mlýně z prosince téhož roku. Odhaluje známý a rozšířený fígl cestovatelů. Ofrankovanou pohlednici si nechají odesílací poštou orazítkovat a pošlou ji až po návratu do vlasti. Jednak mají jistotu, že se dopisnice cestou neztratí a za druhé ušetří drahé valuty za mezinárodní poštovné. Smutným faktem z historie vzácného exempláře je skutečnost, že skončil v odpadním kontejneru se starým papírem. A to hned dvakrát!

Z Horákovy horolezecké korespondence je i soukromá kolážová černobílá fotopohlednice méně známé polární výpravy československých horolezců z Tělovýchovné jednoty Slavia Hradec Králové na Špicberky v roce 1968. Ze dvou toho ročních expedic tím směrem, které se vracely do vlasti okupované bratrskými armádami z Varšavské smlouvy, je mnohem publikovanější ta z Lokomotivy Teplice. Lístek je odeslán ze sídla guvernéra polárního souostroví Svalbard, patřícího jako nejsevernější součást k Norskému království všeobecně nazývaná Špicberky z největšího města Longyearbyen 28. června 1968. Podle adresy pracoval v té době Horák jako domovník na chalupě s čp. 100 nazývané dnes Pastouška, která je po celý čas majetkem TJ Spofa Praha. Major jezdectva ve výslužbě, který od 8. května 1945 velel revolučním jednotkám ve Dvoře Králové nad Labem v hodnosti prvorepublikového kapitána, coby profesor tamní Obchodní akademie se po přestěhování do Modrého Dolu často živil i jako dělník v lese. Já jsem ho poznal tuším v zimě 1960 jako vlekaře na Zahrádkách v Peci. Také tuto relikvii zachránil na čas „divoký" sběratel Šedý vlk (1944 - 2003) ze Svobody nad Úpou, zapomenutým civilním jménem Jaroslav Hofman, aby ji po jeho odchodu do věčných lovišť stihl stejný osud jako předešlou. Někdejší občan tehdy ještě idylické Pece pod Sněžkou Bedřich Horák miloval koně, skály a lyže, o něžném pohlaví nemluvě. Z lásky k horám si zvolil po válce i své nové příjmení. Těch pár fotografií navíc si zveřejnění jistě zaslouží.

Nepublikováno