Kluci, nic si z toho nedělejte, že vás pořadatelé kvůli těm blbejm červenejm čepicím na sudetoněmecký sjezd v Brně nepustili, oni si vždycky nějaký důvod najdou. Radši si poslechněte, jak vznikla nejkrásnější píseň o mých milovaných horách Krkonoších. A nežerte pořád ty muchomůrky bílé, nebo se z vás stanou Plastic People of the Grenzübergang. Ja, Bloe Berche, grüne Täler mitta drin a Heisla kleen... Original Schatzlarisch - oda šaclar tojč - už dnes perfekt umí možná jen Mädchen Margit Kirchschlager von Berggraben. Hymnou krkonošských rodáků, Slezanů i Sudetských Němců se jednoduchá melodie s textem v dialektu stala po roce 1914. Dva místní týpci, textař Othmar Fiebiger a muzikant Vinzenz Hampel, oba kantoři se prý jednou picli na Petrově boudě a nelíbilo se jim, že hosté hulákali při citeře pořád stejné cizí odrhovačky. Věřili, že tam vysoko v Riesageberchen Rüwazohl se svými trpaslíky stále spřádá ságy a legendy. Prostě Die Muse küsste sie beide. Ještě týž rok jim ein Freund, ein guter Freund otiskl z nedostatku jiného materiálu nářeční báseň v pamětní publikaci k 80. výročí Trutnovského pěveckého spolku „Harmonie". Hampel obvykle tvrdil, že píseň zhudebnil podle uvedené publikace pro sebe, pro svůj zpěv, ale ona se šířila krajem, jako by jí narostla křídla. Na Vrchlabsku zlidověla dávno před prvním otištěním v oficiálních zpěvnících po první světové válce. Když ji později Fiebiger přeložil do spisovné němčiny, zaujala jako nejznámější píseň o Krkonoších čestné místo ve zpěvníku Německého pěveckého svazu. Není to sice všecko úplně doslovná pravda, ale hezky se to poslouchá.
| « 1 16 17 18 19 20 |