Freiheit

Vy nevíte kdo je Fürbacher? Alespoň Trutnovákům ho snad představovat nemusím. Ten svérázný chlapík s dlouhými vlasy a neodmyslitelným koženým kloboukem, bez něhož se neodbude téměř žádná vernisáž uměleckých výstav v početných místních galeriích je malíř, restaurátor a ilustrátor Robert Fürbacher, trutnovský rodák ročník 1970 žijící do roku 2008 čtvrt století v Rotterdamu v Holandsku, kde vystudoval soukromou uměleckou akademii. Po absolutoriu se zúčastnil téměř stovky výstav a expozic v Holandsku, Belgii, Polsku i na mnoha místech v Čechách. Po začátečnickém střídání různých žánrů a uměleckých stylů se od konce minulého století věnuje osobité světlem prozářené abstraktní malbě plné mystiky a magie. Jeho velkoplošná díla vznikají odvážnou kombinací a vrstvením akrylových a olejových barev s efektem vkládaných přírodnin - mušliček, hmyzu, skořápek, kamínků či kousků rostlin i umělých materiálů jako je zmuchlaný papír, útržky látek, korálky, střepy nebo drobné upomínkové předměty. Pod jeho rukama vznikají meditativní harmonická díla nutící k tichému zamyšlení.

Jak by asi zněla současná prosbička k vládci Krkonoš v podání moderních prosebníků? Naivní pohádky spojené s reklamou, cílené rafinovaně výrobci spotřebního zboží pro domácnost přes ty nejmenší na hospodyňky a hospodáře i před sto lety, jsou dnes vyhledávaným sběratelským artiklem. Hradecká cikorka, Pilnáček s pracími prášky, mýdla Schicht, kávové náhražky z Kolína a celá řada dalších přidávala k nákupu většinou dvoulist s lákavým obrázkem na titulu, pohádkou pro děti uvnitř a reklamou na své typické výrobky na zadní straně. Prosté texty s opakujícími se náměty jak pán hor štědře odmění každého, kdo si koupí bryndu z upraženého žita nebo nevábnou, nepěnící, nevonící a nerozpustnou kostku mýdla s jelenem s ponaučením nakonec, dnes při daleko sofistikovanější podprahové nabídce čehokoliv od hygienických prostředků po volební sliby vyvolávají ve tváři náhodného čtenáře jen shovívavý úsměv.

Ach ta paměť! Ale popořadě. Bylo - nebylo... Samozřejmě, že bylo, mám na to tisíc a jeden existujících důkazů. Jednak ta osamělá osm metrů vysoká skála, široko daleko v Krkonoších ojedinělá, generacemi německých starousedlíků zvaná Lattenstein, vypínající se na malém návrší poblíž soutoku Lysečinského a Albeřického potoka. Z logiky věci je to na pomezí mezi Dolními Lysečinami a Dolními Albeřicemi, kdysi samostatnými obcemi v krajině pod Sněžkou ve východních Krkonoších. Dnes je to součást rozsáhlého katastrálního území Horního Maršova. Unikátní dokonale vyvinutá skalní věž tvořená béžovo - bílým krystalickým vápencem vznikla dlouholetou kombinací selektivní eroze a zvětrávání. Na skalnatém hřbítku porostlém stromy je nejlépe vidět, když opadne listí. Dnes je odvěký symbol Dolních Lysečin, používaný kdysi i na obecní pečeti a úředním razítku zajímavou geologickou lokalitou registrovanou na území Krkonošského národního parku. Oficiálně užívaný český název neobvyklého skaliska je Lysečinská skalní jehla a vymyslel ho údajně albeřický patriot, speleolog Radko Tásler ze Svobody nad Úpou.

Krakonoš má tisíce podob a stále je dokáže měnit. Představa vládce Krkonoš zakořeněná za staletí jeho existence v myslích jeho obdivovatelů z českých luhů a hájů je celkem neměnná. Větry ošlehaná tvář postaršího horáka orámovaná prošedivělou kadeří a plnovousem, vědoucí oči a prostý klobouk se širokou krempou ozdobený drobnými přírodními atributy odkazujícími na hory a les s přátelským výrazem. Žádná hrůza a děs z démona, jak jej známe z pohádek bratří Grimmů. Taková je celá plejáda Krakonošů představovaných urostlými chlapíky z hor i nespočet realistických figurek z rozličných materiálů domácí provenience. Takové i ty méně obvyklé představuji pravidelně v měsíčních intervalech. Stále jen zdůrazňuji, že nejsem nakloněn záměnám Krakonoše za alpský import Krampusů vydávajících se za bájného Rýbrcoula. Čerti jsou sportovní terminologií docela jiná liga.

Na první pohled je překrakonošováno. Jenže lid obecný si to žádá. Dřevěné sochy bájného vládce Krkonoš bují jako václavky na ztrouchnivělém pařezu. Motorovou pilu má ve verkštatu každý chalupářský Dr. Voštěp. Mnoho dřevorubců políbených múzou zběhlo od namáhavé práce v lese a dali se na umění. To není nářek závistivce, jemuž není shůry dáno, ale čirá realita. Skoro každý hotel, bouda i chaloupka na horských stráních se prsí tu více, tu méně zdařilým panákem na zahrádce. A čeho je moc, toho je prostě hodně. Konkrétně u Krakonoše to ale mému obdivem zaslepenému zraku příliš nevadí. Jsou horší věci - například auta. Dokonce znám případy, kdy to sošnému chlapíkovi na vhodně vybraném místě přímo sluší. Jako třeba na Naučné stezce Lesem Království. I když zrovna naučné stezky jsou podobný případ jako ty sochy (v závěsu s rozhlednami a jejich kříženci stezkami v korunách stromů) jen v bleděmodrém. Jenže momentálně je to „hustý", in, cool, hit, bomba, šlágr - podle data narození hodnotitele.

...a ukazuje svou tvář prastarou. Je podobná té, kterou tak dobře znám, jen se podívej je to Krakonoš sám - mám odvahu zaparafrázovat tklivý doják Jirky Grossmanna vždycky když na mě sedne tesknice a zatoužím jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou. Svatá pravda, Jirko. Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou. Tatam je Bílý kříž i ta laskavá náruč. Jen měsíc a starý bělovousý brach Krakonoš jsou věční. Variací na únorového militantního maršála krkonošských skřítků bez hlavy je v mé fantazii hlava Jeho Majestátu bez těla. Nic není nemožné, jak hlásá jedna z dotěrných televizních reklam. I když v nabídce není pranic morbidního, ale docela nevinný drobný barevným smaltem zdobený starožitný odznáček. Stylizaci portrétu horského Pantáty s vlajícím plnovousem a čírem šedivých kadeří do tvaru měsíčního srpku vidí možná jen hrstka nás krakonošofilů se sklonem k somnambulismu a přebujelou obrazotvorností.

Ten úděs v očích je zbytečný. Stařičký hor a lesů pán nebyl nedopatřením povolán na mimořádné vojenské cvičení jako registrovaný čestný příslušník aktivních záloh, ani se nerozhodl dobrovolně posílit šiky ukrajinských bojovníků. Tenkrát před téměř dvaceti lety, kdy rozmnožil vznikající kohortu soukmenovců z mé sbírky, prostě ještě mohl. Nemyslím to nijak pejorativně, jde pouze o ty navlečené maskáče, nápadně připomínající součást současné české vojenské uniformy vzor 95. Vojenská policie by si nově chtěla posvítit na ty, kteří podle ní bez oprávnění nosí vojenský stejnokroj. Možnost zpřísnění postihů prosazuje v novele zákona. "Novela reaguje na stále častější situace, kdy lidé vojenský stejnokroj či jeho součásti zneužívají a nosí jej na veřejnosti neoprávněně a často takovým způsobem, kdy Armádu ČR a další ozbrojené síly znevažují," popsala. "Fyzická osoba, která není vojákem v činné službě, se dopustí přestupku tím, že úmyslně na místě veřejnosti přístupném nosí neoprávněně vojenský stejnokroj nebo takové součásti vojenského stejnokroje, které jsou s úplným vojenským stejnokrojem zaměnitelné," píše se v ní dále s tím, že za to lze uložit pokutu do 3 000 Kč.