Trochu jiný...

05. dubna 2018    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Rübezahl-Denkmal Kramerswinkel foto Micha288

Rouhačské myšlence, že bájný duch hor Rübezahl, tradičně ztotožňovaný s Krkonošemi, je v našem pohoří jen dávná naplavenina, dopřeje sluchu v kraji pod Sněžkou asi jen málokdo. Jeho dvojjedinost s českým Krakonošem to jen zkomplikovala. Zato v pohádkovém Harzu ve středním Německu s nejvyšší horou Brocken s 1141 metry nadmořské výšky se může hornická báje o tajemném mnichovi, předobrazu našeho Rýbrcoula považovat za bernou minci. Pověsti o tajuplné postavě v mnišské kutně, duchu hor, který si rád dobíral zdejší horníky různými zlomyslnostmi a vzápětí jim jako dobroděj ukazoval bohaté rudné žíly a obdarovával chudáky, přinesli horničtí specialisté i do krkonošských důlních revírů. Kolébka horského zjevení tedy stávala v krajině nejranějších německých dějin ověnčené starobylými sídly říšských císařů a šlechty i bohatými kláštery s divokým vnitrozemím plným podzemních labyrintů patřících bájným bytostem a magickým silám. Čarodějnice, brockenská strašidla a především trpaslíci, které si jako kolorit přinesl Pán hor i do Krkonoš patří k Harzu jako sůl k mořské vodě. A protože historie stříbrných a měděných dolů na Rammelsbergu nad císařským hanzovním městem Goslar zmiňovaná už v 10. století je podstatně starší než první zkazky o Krakonošovi z Krkonoš, nezbývá než se nad tím aspoň zamyslet. Hned první na co dychtivý badatel narazí je spojitost rozšiřování strašidelných pověstí v Harzu i v Krkonoších se záhadnými Benátčany, šmejdícími tu i tam po vzácných kovech a drahém kamení. Podezřelé je i jméno autora, který uvedl démony z obou míst do tak zvané „velké literatury". Bingo! Ano, byl to všem „Krakonošologům" dobře známý Johannes Paul Praetorius. Znalce dokonce ani nijak nepřekvapí mnohem pozdější výrok německého romantického básníka, který měl v době nastupujícího turismu evidentně odradit návštěvníky od výstupu na vrchol Brockenu: „Viele Steine, müde Beine, Aussicht keine, Heinrich Heine."

Pokračování článku »

Když se apríl sejde s Velikonocemi

01. dubna 2018    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Krakonoš jako z kresleného filmu

Vzácná shoda v kalendáři vyburcovala i dobráka Krakonoše, aby se chopil mladého ohebného smrčku místo pomlázky a představil konečně senzacechtivým lesním obyvatelům svého nového zajíčka. Však už bylo načase. Z kdysi milé a půvabné Kačenky se dávno stala nerudná stará baba, co umí jen prudit. A o záletech pána nejvyšších českých hor si šuškali v korunách lesních velikánů i zdrženliví strýci sýci samotáři, kterým to v pravidelném nočním vysílání napráskala straka klevetilka. Že je to ausgerechnet zajíček velikonoční, nevěští ale ani pro obstarožního seladona z Obřího dolu nic dobrého. O nestálosti sezonních zajdů by mohl vyprávět nejeden celebrit. Na drobné přešlapy a nevinné úlety má každý právo. Když ale jarní vlání zacloumá i takovým pomníkem stálosti jakým je pro všechny Krkonošáky sám Krakonoš, něco se děje. Tak doufejme, že za vším je jen první jarní úplněk a první neděle po něm připadající na pohyblivé svátky velikonoční. Na apríla - 1. dubna - to v tomto století vyšlo teprve poprvé.

Nepublikováno - apríl!

Pokračování článku »

Krakonošův řád?

11. února 2018    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Karnevalový řád

Mezi dekoracemi celosvětové společnosti Schlaraffia, spolku „bláznů", šprýmařů a recesistů a karnevalovými řády mnoha karnevalových společností zejména z Německa je často hranice tenounká jak jemný chloupek z Krakonošova vousu. Na sběratelských burzách, internetových aukcích i nabídkách individuálních prodejců jsou někdy nevědomky, někdy záměrně nabízeny takřka z jednoho pytle. Od oficiálních státních řádů a vyznamenání je v obou případech odlišuje většinou levnější provedení i materiál, dryáčnický vzhled a přehnaná barevnost. I když ani to neplatí vždycky. I tady je nutno mít na zřeteli, že vše je podmíněno jen a jen výší konta objednatele. V obou případech existují i kusy z renomovaných ražeben patřičně označené signaturou výrobce, z kvalitního kovu a s dokonalým smaltováním - aby se v tom prase vyznalo! Natož chudák sběratel. Na několika je dokonce v mnoha podobách vyveden nejvyšší pán na Krkonoších. Až to na první dojem vypadá, že jimi Krakonoš odměňuje své pomocníky.

Pokračování článku »

Volební pf 2018

12. prosince 2017    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 

Do volebního roku
od lahodného moku
broukám si s jiskrou v oku
dokola jednu sloku:

Pokračování článku »

Kecky

16. října 2017    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Krakonoš Jindřich Buchal Benecký

Majestátní postava páně Buchala, Krakonoše par excellence obutého v keckách, příliš obdivu nevzbuzuje. Potkat ho takhle dnes na nádraží některého z větších měst, leckdo se odvrátí v domnění, že je to další bezdomovec, který kolemjdoucí vzápětí požádá o drobnou finanční výpomoc na obvyklý krabičák. On ale takhle běžně chodil a se svou samozřejmou opravdovostí byl všude vážen a ctěn. Na aranžovaných fotografiích s oblíbeným sloganem „V horách svých jsem tvým ochráncem" zdaleka nepřipomínal tělnatého pantátu z nejnovějšího přírůstku do krakonošovské galerie. Tu by docela klidně mohl provázet reklamní text v duchu budovatelských hesel poválečné Dvouletky: „V horách se neztratí, kdo má kecky od Bati". Původní americké plátěnky značky Keds, které daly pohodlné lehké a nehlučné letní obuvi s gumovou podešví české jméno, schraňovalo několik málo šťastlivců z válečných shozů humanitární pomoci spojeneckými letadly nad územím Protektorátu. Hnědo žlutý plagiát nazývaný též trampky od firmy Baťa, vyráběný po válce už ovšem národním podnikem Svit Gottwaldov, provázel klukovská léta mé generace. A to jsme tenkrát ani netušili, že je obouvá sám Krakonoš. Podle dochovaných fotografií i on kráčel s dobou a za pár let už vykračoval v tmavomodrých keckách s bílými šněrovadly z čínského dovozu. Podobných předem podepsaných fotografií míval prý u sebe vždy zásobu jako nějaká hollywoodská hvězda. Přípisek na rubu by se dal bez úprav tesat do kamene. „V životě netřeba stát vysoko - jen když stojíš pevně. Benecký".

Nepublikováno

Pokračování článku »

Jako ze žurnálu

02. října 2017    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Krakonoš Vladimír Pechan - foto Stanislav Ondráček

Při prohlížení bohaté úrody rajčat (viz: Odkazy) neúnavného svobodského fotoreportéra a mého dlouholetého přítele Standy Ondráčka, jsem objevil i tři bohatě naplněná alba fotografií z letošního již 16. ročníku tradiční Hubertovy jízdy v Mladých Bukách. Mezi početnými koňáky mě na první pohled upoutal vyšňořený pan Pechan. Krakonoš podle mého gusta! Důstojný pokračovatel mých idolů Jindřicha Buchala Beneckého a Krakonoše ze Svobody nad Úpou Františka Umlaufa, které jsem měl tu čest oba poznat osobně. I pan Pechan se stejně jako oni stal v roli Krakonoše námětem mnoha vydání pohlednic z Krkonoš. Fotografoval ho můj špindlerovský kamarád Jirka Bruník, který před odchodem do fotografického nebe předal svůj model Petru Tomanovi. Ve svobodském vydavatelství ZiTo jeho ženy Ivany vyšla pestrá škála autentických Krakonošovských variant v podání pana Vladimíra Pechana. Důstojný vzhled bez zbytečných komerčních cingrlátek a uvěřitelnost jsou jeho hlavní devizou. Navíc zraje jako víno. Z někdejšího uhrančivého šviháka s hustým prokvetlým plnovousem je stále ještě pohledný zralý muž s moudrým výrazem v léty poznamenané tváři, ze které září klukovsky šibalské oči. Být tím nejvyšším pánem nad horami, pasoval bych ho mezi těch několik málo členů své čestné gardy. Natruc všem kašírovaným natřásajícím se maškarám. Ale nejsem Krakonoš, tak jen němě stojím v úžasu a smekám svůj pomyslný klóbrc.

Nepublikováno

Pokračování článku »

Ten sbírá to a ten zas tohle…

25. září 2017    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Krakonoš z klacku

... a všichni dohromady se každý rok sejdou na velkém tradičním mezinárodním sběratelském jarmarku o třetím víkendu v září v polském podhůří Krkonoš na náměstí a mnoha přilehlých ulicích Jelení Hory. Jezdíme tam pravidelně většinou ve stejné sestavě vychutnat si na pár hodin pocit Alenky v říši divů. Mnohojazyčná skrumáž prodávajících, kupujících i pouhých čumilů vytvoří na dva dny z centra i jindy poměrně rušného města nefalšovaný orientální bazar, kde je doslova hlava na hlavě. Kdysi kdesi od kohosi jsem získal torzo drobného suvenýru z Krkonoš - cínový držáček na pohárek s miniaturami krkonošských dominant v čele s vrcholem Sněžky. Bohužel, právě ten skleněný pohárek mi léta chyběl. Prcek alias malý panák, základní míra alkoholických nápojů každé venkovské hospody, by původní tenkostěnnou skleničku z čirého skla snadno nahradil, ale sehnat pohárek o nezvykle malém průměru a dostatečně vysoký, nebylo zrovna snadné. Několik let jsem ho sháněl s umělohmotným „mustrem" stále pohotově při sobě. V prodejnách nápojového i laboratorního skla v regionu už mě znali, stejně jako v bazarech a starožitnictvích široko daleko. Až letos v Jelence - bingo! Stál vyzývavě v prvním navštíveném stánku za směšnou cenu kávy se zákuskem, stejně jako povinný Krakonoš, tentokrát jen velmi jednoduchá rustikální řezba ze silnějšího klacku. Kdo by se s tím řezal za šedesát korun? Takže zbylo i na cukrárnu.

Nepublikováno

Pokračování článku »

 
« 1 2 3 4 5 8 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.