Prima eso Primavesi

17. září 2017    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Výstřižek z novin

Pro mé svobodské vrstevníky jsem byl vždy pouze ten přivandrovalý„Bučák", i když jsem na rozhraní katastrů města Svoboda nad Úpou a obce Mladé Buky bydlel jen několik málo roků. Kuličky jsem s nimi ale nehrál a do školy nechodil. A při pěstních potyčkách jsem chtě nechtě stával až do nástupu na vojnu na straně venkovanů. Díky nepatrnému článečku v armádním tisku (dnes už si nevzpomenu, zda to byla Obrana lidu nebo Křídla vlasti), který jsem jako voják základní služby s výsadkářským výcvikem s patřičným komentářem nalepil do dopisu své ženě v létě 1963, jsem se na chvíli samovolně pasoval mezi významné osobnosti Úpského údolí. To bylo gratulací! Pochybná sláva trvala pochopitelně jen krátce, než nějaký zasvěcený čmuchal rozhlásil, že je to jen náhodná shoda jmen. Básnicky shrnuto asi takhle:

Mezi paragány platí zásada / nikdy nepadat na záda / ale do kotoulu.
Já jsem v životě za moulu / co řízením osudu / padá na hubu.

Opravdový zářez do historie obce Mladé Buky, spojený souhrou okolností se stejným místem, učinil jiný pozdější parašutista, dnes téměř zapomenutý rodák Erwin Primavesi. Potomek starobylého italského rodu od jezera Como v Lombardii, jehož kořeny sahají údajně až do 9. století, přišel na svět 7. 12. 1911 v tehdy samostatné obci Kalná Voda. Jeden z jeho předků se usadil v Olomouci už tři roky před koncem 18. století a položil základy dynastie bankéřů, podnikatelů a mecenášů umění. Památkově chráněná rodinná Vila Primavesi je po obnově chloubou města. Erwinův otec JUDr. Friedrich Primavesi se narodil do bohaté cukrovarnické rodiny 20. 6. 1882 ve Velké Bystřici u Olomouce. Do Kalné Vody přišel ještě jako svobodný úředník firmy „Antonín Hönig a synové" v květnu 1909. Dostal služební byt v čp. 5, kde bydlel s rodinou i po sňatku. Primavesi junior se již jako posluchač Německého vysokého učení technického v Praze aktivně věnoval plachtařskému sportu, mezi německými studenty v meziválečném období velmi populárnímu. S kamarády z klubu Akaflieg Prag, náležejícího pod Svaz německých letců v ČSR, objevili vynikající a dodnes využívaný plachtařský terén na Rané u Loun. Po složitých peripetiích s pronájmem a převodem pozemků do majetku klubu se 1. září 1932 asi čtyřicetičlenná skupina nadšenců se dvěma školními kluzáky Stamer - Lippisch typu Zögling, vystřelovanými do vzduchu pomocí gumového lana, utábořila pod Ranou. V dopoledních hodinách následujícího dne vzlétl Erwin Primavesi jako nejzkušenější z party k historicky prvnímu několikaminutovému letu. Tím odstartoval toho dne nejen dalších 490 letů svých kamarádů během soustředění, ale zároveň počátek plachtění na Rané. Jeho jméno a datum 2. září 1932 z dějin Mekky plachtařského sportu v Čechách už nikdo nevymaže. Týž rok na podzim si rovněž na stroji Zögling s kapotáží konstruktéra Wolfa Hirtha (známého spoluprací na sestrojení populárni „Bejbiny" z krkonošské obce Grunau - dnes Ježów Sudecki v Polsku) připsal ještě více než dvouhodinovým plachtěním první zaznamenaný vytrvalostní rekord. Kdo někdy viděl minimalistické letadélko Zögling, které si v mnoha variantách stavěly desítky leteckých nadšenců, jistě odvahu prvních pokořitelů vzdušných vírů náležitě ocení. Původní model cvičného hornoplošníku s konstrukcí z dřevěných latí a ocelových lanek minimálně potažené plátnem s jednoduchým otevřeným sedátkem bez složitých ovládacích a kontrolních přístrojů o délce kolem pěti metrů a dvojnásobném rozpětí křídel, měl kupodivu vynikající letové vlastnosti a byl nenáročný na postavení. V početné řadě stavitelů nelze přehlédnout Lexu Petráška, bratra mnohem známějšího výrobce automobilů Ing. Františka Petráška, původem z Trutnova, kde v malé zámečnické dílně na Libušince stavěl jejich otec František, konstruktér a vynálezce, své první originální modely motorových vozítek. Primavesi, velký propagátor plachtařského sportu, instruktor a organizátor mnoha závodů a současník Bönsche, Petery, Schrimpela a dalších podobných „bláznů" do létání z Krkonoš, byl členem Masarykovy letecké ligy v Plzni. Za druhé světové války sloužil u paradesantních jednotek německé Luftwaffe. Po propuštění z amerického zajetí pracoval od roku 1952 pět let jako technik u americké letecké společnosti PAA (Pan American Airways) ve Franfurktu nad Mohanem. Poté až do pensionování v roce 1976 u německé Lufthansy. Současně působil v letecké dopravní škole v Brémách. Po Listopadu 1989 byl jedním z iniciátorů obnovení kolegiálních vztahů mezi veteránským sdružením dřívějších německých letců v ČSR a českými plachtaři na Rané, která je právem považována za kolébku československého plachtění. Erwin Primavesi, plachtařské eso původem z Mladých Buků, zemřel 9. dubna 1999 v Braunschweigu. Ještě v létě roku 1998, již téměř slepý navštívil naposledy milovanou Ranou, místo svých leteckých začátků. Jeho rodný dům v Kalné Vodě je dnes součástí areálu rodinné firmy Grund a. s. Mladé Buky a za jiných dějinných okolností by na něm již dávno byla pamětní deska.

Nepublikováno

Erwin Primavesi a kluzák Zögling s Hirthovou kapotáží

Erwin Primavesi a kluzák Zögling s Hirthovou kapotáží

Kluzák Zögling (ilustrační foto)

Kluzák Zögling (ilustrační foto)

Erwin Primavesi naposled na Rané v roce 1998

Erwin Primavesi naposled na Rané v roce 1998

Dámy z rodu Primavesi portrétovali umělci zvučných jmen

Dámy z rodu Primavesi portrétovali umělci zvučných jmen

Rodný dům v Kalné Vodě

Rodný dům v Kalné Vodě


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.