Na houby

 
Krakonoš - figurka od řezbáře Ferdinanda Palouše z Mříčné

Anonymní rukodělné artefakty bez podpisu tvůrce nebo aspoň autorské značky jsou pro některé systematické sběratele doslova na houby. Pro jiné jsou naopak výzvou k zahájení pátrání, i kdyby měli pobláznit celý houf pomocníků, kterým tímto velice děkuji. To je případ i publikované dřevěné figurky pantáty Krakonoše, který díky někým v minulosti dodatečně podstrčenému košíku opravdu vypadá jako rozšafný houbař, jakých jsou v letní sezóně plné lesy. My znalci ale vidíme na první pohled, že mu chybí charakteristická dlouhá fajfka, po níž zůstal prázdný otvor v ústech a nastavená dlaň. Lidových výrobců Krakonošů bývalo v Krkonoších i v jejich podhůří habaděj a ještě dnes by se jich několik našlo. Někdo postavičky „seká jako Baťa cvičky", takže ačkoli je každý kus originál, jejich výraz splývá v jakési unifikované řadě, jiný nezapře školenou ruku či přirozený talent a vdechne i tak nepatrnému dílku sochařskou osobitost. Vzhledem k výraznému „rukopisu" a několika dalším dostupným indiciím je autorem 40 cm vysoké naivisticky pojaté sošky s největší pravděpodobností český řezbář loutek Ferdinand Palouš. Podle dvoudílné obsáhlé Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od dlouholetého sběratele loutek prof. Milana Knížáka se narodil 29. 5. 1903 a zemřel 29. 11. 1971 v Mříčné u Jilemnice.

Pokračování článku »

Tulák po hvězdách

 
Hvězdářský dalekohled Edwina Rolfa v Chotěvicích

V odborných kruzích září jméno krkonošského rodáka Edwina Rolfa jako jasná hvězda. Většině obyvatel i návštěvníků regionu, které ani nenapadne si ho vygooglovat však zůstává neznámé. Majitel malé strojírny na jemnou mechaniku a optiku v Chotěvicích na Trutnovsku v době mezi světovými válkami se narodil v Hořejším Vrchlabí 14. února 1899 a v letech 1910 - 1914 navštěvoval reálné gymnázium v Hostinném. Vyučil se strojním zámečníkem a elektrikářem a ve stejném oboru absolvoval i vysokoškolské studium. V první světové válce skončil jako mladičký voják s plicním onemocněním v lazaretu. S titulem inženýra vstoupil velkoryse do života v roce 1922 vlastním patentem vysokootáčkové vodní turbíny na výrobu elektřiny, čímž se finančně zajistil. Krátce působil v Rokytnici v Orlických horách a po přestěhování začal od 25. 1. 1929 samostatně podnikat v budově bývalého mlýna čp 62 v Chotěvicích. Nefunkční mlýn přestavěl již předešlý majitel Josef Winter na továrnu zpracovávající lněný odpad.

Pokračování článku »

Dipl. Ing. Adolf Linka 1919 – 2014

 
Adolf Linka

V požehnaném věku 95 let zemřel 12. dubna letošního roku v Poděbradech trutnovský rodák, textilní odborník, konstruktér a vynálezce, držitel mnoha patentů a zlepšovacích návrhů na modernizaci textilních strojů, ale taky rehabilitovaný vězeň totalitního režimu pan Adolf Linka. Narodil se 8. 4. 1919 v Trutnově, kde se usadil už jeho praděd Alois, když svlékl uniformu rakouského důstojníka po prohrané bitvě v roce 1866. V dnes již neexistujícím domě v Elektrárenské ulici (nyní Křižíkova) v sousedství trutnovského pivovaru žili Linkovi po několik generací až do konce 60. let minulého století, kdy se Ing. Linka, po návratu z vězení v příbramských uranových dolech, pracující od roku 1960 v Texlenu Trutnov, vystěhoval do Hechingenu v Německu (viz Krkonoše - Jizerské hory 1999/1). Na sklonku života se do ČR vrátil a krátce žil v Poděbradech. Do historie krkonošského lyžování přispěl vynálezem originální dřevěné brusle na sníh, vyrobené jednorázově v několikatisícové sérii se značkou Tajfun koncem první poloviny 20. století. Později v Německu svůj patentovaný vynález modernizoval a vyrobil ověřovací sérii lehkých celokovových bruslí Sprinter. Záměrně trval na názvu brusle, protože styl jízdy byl od lyžování v té době značně odlišný. Přestože této myšlence stále věřil, novinka se nijak výrazně neujala a dnes je známá spíš jako sběratelská a muzejní kuriozita. Čest a sláva patří všem průkopníkům cest, i těch časem zavátých. Na přání zesnulého budou jeho ostatky uloženy v jeho nákladem opravené rodinné hrobce na hřbitově v Trutnově. R.I.P.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2014/6

Pokračování článku »

Splašené trubky v montgomeráku

 
Velorex - foto Zdeněk Šubrt

Představovat hadrák, hadraolet či hadraplán, ale taky netopýr, motorový stan či s odpuštěním pytel na mrzáky dnes, kdy obliba populárních veloušů (jak říkají majitelé jediného homologovaného vozítka s plátěnou karoserií na světě svým Velorexům) mezi sběrateli nepochopitelně stoupá, je docela troufalost. Aspoň pro mladší generaci a těch pár motoristických ignorantů, kteří znají tříkolové „autíčko" s motocyklovým motorem konstruktérské bratrské dvojice Františka a Mojmíra Stránských jen z filmové komedie Ladislava Smoljaka Vrchní prchni, malé naťuknutí. Bratři Stránští se vývojem „káry na ose", vozítkem OSKAR, začali zabývat už koncem II. světové války.

Pokračování článku »

Psí kusy architektů

 
Model plánované Švehlovy boudy

Pravidelný čtenář našeho časopisu Petr Rýgr z Přibyslavi u Nového Města nad Metují s chutí zalistuje i v archivních novinových článcích z regionu jeho rodných Krkonoš. V časopisu Zimní sport - listu Svazu lyžařů RČS, ročník 1936, číslo 4 mu pochopitelně nemohla uniknout lahůdka v podobě plánované Švehlovy boudy, jejíž výstavbu měla hradit Republikánská strana. Už v zadání bylo 75 - 80 pokojů včetně ubytování personálu a navíc 60 lůžek ve společných noclehárnách, dvě restaurace s 250 místy pro hosty, pošta, četnická stanice a řada dalších služeb včetně teras na slunění, garáží s rozsáhlým parkovištěm a vlastní elektroturbínou na Pančici. Veřejným tajemstvím byl i požadavek armády na zabudování objektů lehkého opevnění včetně střílen a ubytování posádky. Naštěstí ji dnes ve výšce zhruba 1 400 metrů nad mořem připomíná jen počátkem září 1936 s velkou parádou položený, dnes opuštěný základní kámen uprostřed točny Masarykovy horské silnice před Vrbatovou boudou na Zlatém návrší.

Pokračování článku »

Branou Krkonoš

 
Plaketa závodu Branou Krkonoš 1949

Ve stínu stěžejních přelomových událostí „větší" druhé poloviny 20. století leží miliony těch místně ohraničených, intimnějších a mnohdy zajímavějších. „Byl jsem při tom" utrousí obvykle s lišáckým úsměvem přítel Arna při jejich přetřásání. Ne, nechystám na čtenáře geniální mystifikaci jako pánové Šebánek, Smoljak a Svěrák se svým znárodnělým Járou Cimrmanem, ani nemíním obtahovat zrcadlový odlesk poetického příběhu Forresta Gumpa. Arnošt Neubauer je současník z masa a kostí, byť značně polámaných. Shodou historických náhod rodák z Náchoda (*1941), trutnovský patriot a naturalizovaný Pražák, povahou světoběžník, nyní bytem na Benecku a velký ctitel Krkonoš. Od malička vášnivý lyžař, úspěšný automobilový závodník s licencí pilota, dlouholetý člen dadaistického seskupení pražských umělců Paleta vlasti, příležitostný filmový herec a příslušník pražské bohémy „zlatých šedesátých", miláček žen i Štěstěny, můj spolužák a na stará operovaná kolena taky s prominutím tak trochu obchodník s autopříslušenstvím. Tohle všechno spolu možná jednou sepíšeme do knížky. Pro tentokrát využiji jeho fenomenální paměti k připomenutí data 21. srpna.

Pokračování článku »

Junák A. B. S.

 
Junácký odznak

Chloubou mnoha kluků mé válečné generace, sotva dorostlých do „bot z kůže hovězí s dvojitými podešvemi", přesvědčených, že „na hlavu nejlepší jest plstěný klobouk se širokou střechou", sdružených pod vlajkou nejmladších skautíků nesoucí symbol vlčí hlavy, byl uvedený plechový odznak, tak zvaný „velký Svojsík". Byl ražen v prvním poválečném roce k 35. výročí založení skautské organizace v Čechách. Nedlouho poté zakázali „rudí komančové" (stejně jako před válkou nacisti) Československého Junáka a jména Roberta Baden - Powela, Ernesta Thompsona Setona, ale i otce českého skautingu, pedagoga Antonína Benjamina Svojsíka, který jejich učení spojil do myšlenky přijatelné pro výchovu mladých chlapců a dívek v české kotlině, byla odsouzena k zapomnění. Skautské zásady nám v první polovině 50. let minulého století vštěpoval ještě bratr „Starouš" v tábornickém kroužku TJ Lokomotiva Trutnov, než byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za hospodářský delikt do komunistického lágru.

Pokračování článku »

 
« 1 2 3 4 5 26 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.