Freiheit

Rok se s rokem sešel a činorodý regionální autor Petr Rýgr nadělil přátelům doslova pod stromeček další půvabný svazeček reportážních textů s titulem O lyžaření a lyžích v horách Orlických. Zdařile tak navázal na podobně koncipovanou letní variantu nazvanou Hory Orlické - Na Jiráskově horské cestě (ještě po devadesáti letech). Viz Krkonoše - Jizerské hory 2011/8. Potěšil jistě nejen všechny milovníky „tiché, nevtíravé a jakoby zamlklé krásy" svého domovského pohoří, ale hor, zimních krás a lyžování všeobecně. O sličnou grafickou úpravu knížky stejného „kapesního" formátu jako předešlá se nově postaral dvorní grafik Rýgrem vydávaného kulturního periodika Výčepní list Petr Vlček z atelieru duplex v Novém Městě nad Metují. Grafika obálky i nesčetných ilustračních koláží z tematicky zaměřených inzerátů z dobového tisku vznikala v počítači autora.

Se sloganem „vypůjčeným" od kdysi dominantní cestovní kanceláře Čedok do časů, kdy se luxus cestovních korábů světových značek Mercedes, Scania, Setra, Neoplan a mnoha a mnoha dalších, vybavených komfortem služeb konkurujících směle letecké přepravě, představovaných v Česku třeba společností Student Agency, neodvážili prezentovat ani autoři sci - fi románů. Začátkem druhé poloviny 20. století zastupoval výkřik moderní techniky (byť již trochu omšelý - první konstrukční výkresy vznikly v polovině 30. let) uvedený zájezdový jednodveřový autokar Praga NDO ve službách ČSAD Trutnov. V Karose Vysoké Mýto je se Sodomkovou karoserií a interiérem obvykle pro 42 sedících pasažérů začali montovat v roce 1947.

Metaná, starší sestra ve světě dnes obecně známějšího curlingu, je písemně doložena už z konce 12. století, kdy se údajně začala hrát na zamrzlých řekách a jezerech alpských zemí. Do pohraničních oblastí Čech a Moravy se rozšířila v minulém století ze sousedního Rakouska a Německa. Český název metaná je odvozen od slova metat neboli házet a to hracím nářadím, které je velmi podobné curlingovým kamenům z opravdové žuly, jimž vrhačovi spoluhráči dráhu opravdu zametají. Dodnes se celoročně hraje na ledovém nebo asfaltovém povrchu. Mezi světovými válkami se v zimě hrávala i v Janských Lázních na upraveném prostranství před Kolonádou, jak dokládá fotografický negativ na skleněné desce v depozitáři Krkonošského muzea v Jilemnici. Originální kotouč (tenkrát mu hráči říkali slangově „štok"), jak se vrhacímu nářadí pro metanou správně říká, je vidět na připojeném snímku. Je vysoustružen z jasanového dřeva a okován masivní železnou obručí, jednak pro zvýšení hmotnosti (až 5,5 kg) a také aby odolal nárazům kotoučů soupeře. Vzácný historický kousek dnes slouží jako pěchovadlo odpadků v popelnici u jednoho rodinného domu v Janských Lázních. Škoda.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2012/12

Příslovečným nošením dříví do lesa je úmysl napsat něco nového o Quidu Rotterovi starším, továrníkovi z Hořejšího Vrchlabí, známém především ze starší německé literatury jako „Otec lyžování" v Krkonoších. Majitel prosperující přádelny a dlouholetý funkcionář Krkonošského spolku, zakladatel studentských turistických nocleháren, které dodnes jako Jugendherberge fungují v Německu i Rakousku, založil v roce 1896 krkonošskou sekci rakouského lyžařského spolku a v letech 1903 - 1907 jako první předsedal nově ustavenému německému lyžařskému svazu Krkonoš. I o jeho zásluhách na financování lyžařského vybavení pro horské školy se už mnohokrát psalo.

Obchod nemá (a nikdy neměl) hranice. Svědčí o tom i taková drobnost jako uvedený lyžařský přívěsek ze Sněžky. Český text svádí mnohé mudrlanty k jeho zařazení do produkce po roce 1945. Až do té doby se na nejvyšší hoře Čech, ale i tehdejšího Pruska, používala, stejně jako v celých východních Krkonoších, převážně němčina. Dokonce i obě vrcholové boudy, Česká a Pruská, oddělené od sebe státní hranicí, patřily od roku 1875 celých sedmdesát let postupně třem generacím Pohlů, rodině s německou státní příslušností. I když strávili většinu svého života na Sněžce, jejich domovskou obcí byl tehdejší Krumhübel (dnes Karpacz) na severní straně pohoří. Iniciály JPS neznačí tudíž nic jiného než monogram a domicil posledního majitele Heinricha Pohla i s tím důsledným počeštěním jména Jindřich Pohl Sněžka.

Pobočka Krkonošského spolku Harrachov - Nový svět byla ustavena v roce 1885. Při velkolepých oslavách 50. výročí jejího trvání byl mimo jiné zorganizován hvězdicový turistický pochod, který měla jeho účastníkům připomínat památeční malovaná sklenička z produkce Harrachovy novosvětské sklárny. Kromě pečlivě vyvedeného znaku Krkonošského spolku (DRGV) s nejmenší prvosenkou, orámovaného zlatou smrkovou a klečovou větvičkou, je na zadní straně desetihranné zploštělé skleničky ve zlatě vyvedený pětiřádkový německý nápis „Stern = Wanderung Harrachsdorf  Neuwelt 1885 11/8 1935" doplněný květy hořce. Původní majitel si ji nejspíš velmi považoval, když se ocitla v jeho sporém a s pečlivým výběrem baleném zavazadle při nedobrovolném opuštění domova po roce 1945. Jeho potomci ji docela bez skrupulí prodali za pár europeněz na internetovém aukčním tržišti eBay. Ještě jednou děkuji.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2012/8

Když dva dělají totéž, není to totéž, aneb kdo umí, ten umí, kdo neumí, nestačí se divit. Jednou ze zastávek před třemi lety zprovozněné naučné turistické trasy „Zlatá cesta" je jednoobloukový  klenutý most z rovnaného přírodního kamene, klenoucí se přes Zlatý potok v dolní části Sklenářovického údolí údajně už od 16. století, známý ve starším ústním podání jako „švédský". Ještě v polovině století minulého přes něj jezdily těžké nákladní automobily plně naložené vytěženou kulatinou. Lesní správa ho sice průběžně „po partyzánsku" udržovala, takže byl i po několika stoletích plně funkční, ale když ho pozdější ředitel Krkonošského muzea ve Vrchlabí Miloslav Bartoš při vlastivědné vycházce v květnu 1992 vyfotil, byl už zubem času, především však kořeny náletových dřevin, značně nahlodán.