Freiheit

Při prvním číslování domů ve Svobodě nad Úpou v roce 1768, které platilo až do konce 20. století, dostal tehdy první dům od mostu přes Úpu číslo 1. Radikálně přestavěn na zájezdní hostinec U města Vídně byl někdy po roce 1841. Bouřlivě se tu například oslavovalo 17. 12. 1871 zahájení provozu železnice. Původní poštovní úřad otevřel 1. 8. 1859 zahradník Ambrož Baudisch v sousedním domě vpravo čp. 2. Ten byl v roce 1927 zbořen a o rok později zde tehdejší starosta a podnikatel Rudolf Lissak vystavěl honosnou vilu, dnešní mateřskou školu. Ještě před koncem století se pohostinství přejmenovalo na Hotel Pošta a krátce po začátku nového dostalo secesní vzhled s bohatou štukovou výzdobou. Poštovní úřad, vybavený od roku 1869 telegrafem a od 1. 6. 1903 telefonem, byl však záhy z původní budovy přemístěn do nadačního domu textilních podnikatelů bratří Etrichů čp. 74 na náměstí. Hotel koupil v roce 1917 Ferdinand Schmidt, majitel papírny v Mladých Bukách a zavedl zde výrobu instalatérského a topenářského těsnění. V době připojení Sudet k Německu se sem z provozních důvodů přestěhovala pošta, sloužící tehdy jako spádová pro široké okolí. Při rozsáhlé modernizaci provozu v 70. letech minulého století byly z fasády odstraněny veškeré zdobné prvky a budova bohužel ztratila svůj autentický výraz.

In: Via Piette - informační panel

Vedle brodu přes řeku Úpu, položeného kdysi poněkud výše proti proudu, je most v těchto místech prvně uveden v trutnovské kronice Simona Hüttla v roce 1553. Krytý dřevěný pravděpodobně věšadlový most, udržovaný z mýta a výnosů zlatých dolů, strhla v roce 1703 povodeň a nouzové překlenutí řeky sloužilo až do roku 1712. Další dřevěná, mnohokrát opravovaná konstrukce, byla v roce 1892 nahrazena 9 metrů širokým jedno obloukovým kamenným mostem s postranními chodníky. Za 14 200 zlatých jej postavili za pomoci italských kameníků stavitelé Otto Fiedler a Václav Havránek z Hostinného. Vydržel jen do katastrofální povodně roku 1897. V následujícím roce jej na okresní náklady nahradila současná pozoruhodná nýtovaná konstrukce z oceli, uložená na pilířích vyzděných vídeňskou firmou Rella & Neffe, která v té době prováděla regulaci řeky. Generální opravou prošel na konci 20. století, od jehož začátku jej stráží kamenný český patron sv. Jan Nepomucký.

In: Via Piette - informační panel

Projekty na výstavbu železnice nejen do Svobody nad Úpou, ale i dál do hor a třeba až na Sněžku, se objevovaly již od konce šedesátých let 19. století. Teprve průmyslníci z povodí Úpy, motivovaní otevřením nového nádraží v Trutnově (1870) slavili se svou žádostí u vídeňského dvora úspěch. Trať v délce 10,5 km se dvěma stanicemi a dvěma zastávkami, včetně deseti strážních domků, vybudovalo asi 400 dělníků během necelého roku. Nádraží ve Svobodě nad Úpou, stojící tehdy v katastru obce Mladé Buky, uvítalo první vlak 17. 12. 1871. Přestože jízdní řád ještě nepočítal s potřebami turistů, má železnice výsostný podíl na zvýšení návštěvnosti východní části Krkonoš. Od roku 1874 do roku 1962 se stanice jmenovala Svoboda nad Úpou - Janské Lázně. V dobách největšího provozu sem přijíždělo až 24 vlaků denně, mimo jiné zvláštní vlaky z Prahy či Berlína včetně jídelního a salonního vozu s tanečním parketem. Od konce roku 1997 provozuje trať soukromá společnost Viamont.

In: Via Piette - informační panel

Spolek na výstavbu jubilejního kostela sv. Josefa v Maršově I., jehož protektorem se stal Prosper Piette de Rivage, byl založen v Justově mlýně 28. 4. 1896 se záměrem vystavět svatostánek k 50. letému výročí vlády císaře Františka Josefa I. Jedním z prvních dárců veřejné sbírky byl továrník Max Hirsch ze Slaného, který věnoval i Maxovu boudu na Rýchory. Záměry stavebníků překazila ničivá povodeň v létě roku 1897 a později l. světová válka. Teprve roku 1927 byl slavnostně položen základní kámen a v následujícím roce secesní kostelík podle plánu svobodského stavitele Franze Fimmela vysvětili. Jednolodní kostel s balkonem a přistavěnou věží má originální klenbu z diagonálně překřížených vlisů viditelné střešní konstrukce. Řezbářské vybavení interiéru je od Břetislava Kafky z Červeného Kostelce včetně 14 zastavení křížové cesty s označením donátorů. Také vitrážová okna s vyobrazením svatých patronů, zhotovená Richardem Schleinem z Hrádku nad Nisou, byla pořízena z darů místních občanů. Varhany postavil Ladislav Hauser z Proboštova u Teplic v Čechách, některé sochy svatých vyřezal Fridolin Rindt ze Starého Rokytníka. Pozoruhodný betlem je značen „I. Just - 1932". Poblíž kostela je unikátní terasový lesní hřbitov založený v roce1871. V neoznačené hrobce zde odpočívá jedna z největších postav regionu Prosper Piette de Rivage.

In: Via Piette - informační panel

Obilní mlýn o dvojím složení na Černohorském (Sejfském) potoce, zrušený roku 1902, byl znám již tvůrcům I. vojenského mapování v druhé polovině 18. století. Už tehdy se tu scházela pocestná chasa. S prudkým rozvojem turistiky jej proto tehdejší majitel Josef Just, v té době starosta obce, po roce 1873 přebudoval na záhy vyhledávaný hostinec. Vyhlášená kuchyně, plzeňské pivo a zahradní kuželník lákaly hlavně hosty z Janských Lázní, přicházející po romantické Piettově promenádě, otevřené roku 1869. Na další trasy, pojmenované po továrníkově dceři Paule Piette a jejím muži, spolumajiteli papírny Františku Holubovi, upomíná od roku 1901 nedaleký rozcestník. Do přilehlé zahrady přestěhoval osvícený továrník Piette útulek pro děti zaměstnaných matek, pozdější jesle a mateřskou školu, přestavěné na dnešní hotel Prom. Na přeměnu zaniklého mlýnského rybníčku, který byl nejspíš pozůstatkem malé klauzy z 16. stol., ve velkolepé venkovní koupaliště, existují jen neuskutečněné plány z doby před I. světovou válkou.

In: Via Piette - informační panel

Projekty na výstavbu železniční trati ze Svobody nad Úpou do Pece pod Sněžkou a dál na Sněžku se objevovaly již od roku 1868, ještě dříve než na svobodské nádraží přisupěl první vlak. Nejblíže k realizaci měl plán Prospera Piette de Rivage z období těsně před I. světovou válkou. Trať měla vést po levém břehu Úpy a končit za náměstím v Horním Maršově. Vlivem válečných událostí vše skončilo u měřičských prací firmy Köhler a Raynal z Prahy a zdlouhavého jednání o výkupu pozemků. Firma Piette tyto snahy obnovila v roce 1920 započatou výstavbou sídliště s 39 byty pro zaměstnance papírny. Architekt Thiele z Vídně navrhl uzavřený blok s dynamicky rozrůzněnou úrovní střech. Vnitřní parkovou úpravu protínala ulice k předpokládanému nádraží. Dokončen byl pouze tento koncový lichoběžníkový objekt s domy čp. 94, 95 a 99. Z té doby je nejspíš i spontánní název lokality Nový Svět. U obloukového betonového mostu mezi papírnami začínala Růženina cesta na Rýchory, pojmenovaná po Rose Piette, manželce mecenáše Prospera Piette, otevřená 14. června 1899 za účasti místní honorace včetně jmenovaných. Na malém prostoru se nabízí i zajímavé srovnání svébytné autorské architektury rodinných domků z období mezi světovými válkami a nenápadité unifikované výstavby ze 70. a 80. let dvacátého století.

In: Via Piette - informační panel

Komplex továrních budov, především části z neomítaného lomového kamene, je dnes poutavou ukázkou industriální architektury 19. století. Mohutné zdi odolaly i ničivé povodni v roce 1897. Technickou zajímavostí je i 1450 metrů dlouhý vodní příkop s mnoha viadukty a nadjezdy, pro finanční náročnost zvaný „miliónový". Papírnu začali stavět Julius Eichmann a Gustav Roeder, společníci firmy Lorenz z Hostinného. První papír vyrobili 9. července 1862. Brzy se ale rozešli a papírna od roku 1865 vyráběla pod hlavičkou „Gustav Roeder & Co." kvalitní psací, rýsovací, bankovní ceninový a bankovkový papír s moderními ochrannými prvky proti padělání například s průsvitkou. Na papír ze zdejší papírny se tiskly peníze mnoha států světa, včetně předválečného Československa. S rozvojem fotografické techniky přibyla výroba barytonovaného fotopapíru a obalových materiálů pro fotografické papíry a filmy. Výrobky Gustava Roedera (1812 - 1883) rytíře Řádu císaře Františka Josefa I. a jeho dědiců znali lidé po celé Evropě a sklízely ceny na významných světových výstavách. V roce 1934 přešel celý podnik na Friedricha Eichmanna z Hostinného, potomka spoluzakladatele. Po II. světové válce byl provoz včleněn do národního podniku Krkonošské papírny a v roce 1993 zrušen. Budovy koupila firma Denis s.r.o. a pronajímá je.

In: Via Piette - informační panel