Freiheit

Znalec historie, milovník a sběratel hezkých věcí Antonín Tichý nachodil po východních Krkonoších mnoho dní. Autor řady vlastních textů včetně těch ve Veselém výletu je také prvním kritickým čtenářem každého vydání. Tím snižuje výskyt bludných informací. Několik zajímavých míst jsme prošli s Tondou spolu a bylo to obohacující. Třeba inspiruje i vás vydat se na túru. (Redakční poznámka - Pavel Klimeš)

Všechno začalo na houbách. Ne snad přímo v čase prenatálním, ale co moje paměť sahá tak jsme chodili na houby. Houbařská vášeň mi vydržela celý život a jen velmi těžce nesu, že mi v cílové rovince došel dech. Dnes už se do kopců nevydrápu. Oh, mein Herz! Pominu-li lesy kolem rodné Ameriky nad Náchodem, formovaly mě hvozdy královského věnného města Trutnova ve Stříteži, kam se naše rodina přestěhovala po válce. Teprve v dospělosti dávno po konečném zakotvení blíž k horám ve Svobodě nad Úpou jsem zjistil, že se pohybuji stále ve stejné nadmořské výšce jako při svých lyžařských začátcích na kopci Hranná - 555 metrů nad mořem. Druhým překvapujícím poznatkem byla totální změna orientace mých výšlapů do lesů po přesídlení jen, co by Krakonoš kamenem dohodil z jednoho břehu řeky Úpy na druhý. Zatímco zpočátku jsem byl jurodivý z houbařských terénů směrem na západ na Janský hřeben, od roku 1972 směřovaly mé kroky naprosto přirozeně za barák vstříc vycházejícímu slunci. Rýchory mi učarovaly. Staly se mou pozdní o to intenzivnější láskou.

S otevřením nové stálé expozice v Městském muzeu Žacléř nazvané Sbírka porcelánu Václava Petiry se splnil velký sen dlouholetého sběratele figurální produkce žacléřské porcelánky. Václav Petira (1941 - 2018) dlouho přemýšlel jak svou velkolepou unikátní sbírku, čítající dnes celkem 1600 položek zpřístupnit zrakům široké veřejnosti. Souhrnné informace a fotografie přírůstků zveřejňoval pravidelně na svých webových stránkách, dokonce plánoval výstavbu vlastního soukromého muzea. To když rozrůstající se kolekci začala být původně obytná letitá dřevěnka malá a před jejím zbouráním musel vystěhovat všechny exponáty do náhradních podnikových prostor v bývalém objektu Kara, bohužel veřejnosti nepřístupných. Nakonec zvítězil celkem logický nápad umístit sbírku formou trvalé zápůjčky v místě původu s tím, že žacléřské muzeum pro ni vyčlení při plánované rekonstrukci jednu z výstavních místností. Vše bylo ústně předjednáno, když uprostřed práce činorodý mecenáš náhle zemřel. Jen díky vstřícnému přístupu celé pozůstalé rodiny se mohl záměr realizovat. Nápaditá instalace výstavy od architekta Benedikta Markela ohromí na první pohled množstvím rozmanitých sakrálních i světských sošek v několikakusových velikostních sériích, párovém i zrcadlovém provedení, početnou kolekcí kropenek a ukázkami užitého umění. Zvláštní oddíl tvoří umělecké artefakty podle modelů významného umělce Emila Schwantnera.

V rodném jazyce krkonošského rodáka, jehož jméno rezonuje se zimními sporty v Janských Lázních v období mezi světovými válkami nejzvučněji, mají tři písmena S větší údernost: Skikönig, Skimeister, Skilehrer! Takové tituly provázejí jméno Adolf Berger nejčastěji. A naprosto zaslouženě. V malebném lázeňském středisku pod Černou horou se rodilo mnoho lyžařských talentů a pan učitel Cajetan Bayer byl dokonce jedním z prvních široko daleko, kdo si dávno před koncem 19. století dosud neznámá prkýnka nazul. Opravdovou uznávanou a obdivovanou hvězdou s mezinárodním věhlasem a zástupy fanoušků se stal muž z jiného krkonošského údolí.

Stejně jako v minulosti, ani současní lázeňští hosté nepřijíždějí do Janských Lázní zdolávat horské hřebeny, ale především kvůli procedurám. K jejich programu však neodmyslitelně patří také procházky do blízkého okolí. Majitelé některých chalup na nedalekých samotách si již v 19. století uvědomili, že mohou dobře situovaným hostům nabídnout atraktivní cíl jejich vycházek i v prostých podmínkách. Naopak lidem z města připadala hospodářství horalů exotická, jako nám dnes místa se zachovanými drobnými farmami v odlehlých koutech Evropy. Z hospodářů se brzy stali majitelé výletních hostinců, kolem nichž dotvářel celkovou domáckou atmosféru pasoucí se dobytek. Lákavost jisté izolace od rušného lázeňského centra, bonus okolní přírody a částečná soběstačnost v zásobování rostlinnými i živočišnými produkty, skýtaly oproti hospodářství přece jen snadnější výdělek. A to nejen majitelům, ale také z dnešního pohledu neuvěřitelně početnému personálu. Některé cíle spojené s pohostinstvím můžeme poznat i dnes, mnohé kvůli přerušené tradici a jiné poptávce zanikly, ale ke všem vedou pohodlné výletní cesty. V početných tištěných průvodcích po lázních a okolí si mohl kdysi každý vybrat podle fyzické kondice, stavu peněženky či romantického založení.

Touhy dávných poutníků, přinést si na památku z cest nějakou drobnost nebo jí obdarovat přátele, využili podnikavější majitelé horských bud. Známá místa obsadili první koncesovaní prodejci občerstvení a upomínek v provizorních přístřešcích u pramene Labe, u Labského i Pančavského vodopádu, u Obří boudy a Sněžných jam nebo na Výrovce. Z několika vyrostly během času horské boudy. Nad vůní fialkového kamene či upravených klečových větviček koupených na navštívených místech plesali už naši pradědové a prabáby. S nárůstem turistů se rozvíjela nejprve rukodělná, ale brzy již průmyslová výroba upomínkových předmětů nejrůznějšího původu, umělecké kvality i prodejní ceny. Nikoho jistě nepřekvapí, že nápisy na těch starých jsou povětšině německé. Jazyková hranice je ale to poslední, co by obchod rozlišoval, takže hodně záleželo na klientele. Mnohokrát ležely nabízené produkty, jak s českým, tak s německým nápisem, svorně vedle sebe. Nejinak tomu bylo nejspíš již na pultíku legendární „staré Blažkové" známé jako Blasse z Rokytnice nad Jizerou v prostoru Labské boudy, nebo u křižovatky cest na Výrovce s pověstným kioskem Marie Steinerové, jedné z prvních oficiálních obchodnic se „zbožím ozdobným" i její pokračovatelky, neteře Berty Bönschové.

Žacléř na samém východním okraji Krkonoš je dnes mimo jiné vyhlášeným místem pro cyklisty. Tady pravidelně v květnu otvírají cyklistickou sezónu a léto tu končí oblíbeným závodem horských kol tříčlenných družstev Žacléřská 70 vždy ve státní svátek 28. září. Většina z vás se sem vypraví na příjemnou projížďku bez příkrých stoupání po oblasti s malebnými výhledy mezi Krkonošemi a Vraními horami. Až vyjedete na doporučený okruh, vezměte si s sebou fotoaparát. Najdete tu v Krkonoších výjimečný soubor sakrálních i světských soch a kamenných plastik. Fotografování sochařských a kamenických prací má svá specifika. Hodně záleží na světle. V ostrém slunci pořídíte krásné detaily, měkké prokreslení vyžaduje zataženou oblohu. Příběhy jednotlivých zastavení jsou však zajímavé za každého počasí.

Před časem naši redakci oslovil norský publicista s přáním doporučit nějakou publikaci s informacemi o mezinárodních lyžařských závodech v Janských Lázních v únoru 1925. Nemohl uvěřit, že tak významný sportovní podnik není v žádném současném materiálu zpracován, protože v kolébce sportovního lyžování v Norsku by měl nejspíš i vlastní muzeum.