Kde tryská živá voda

 
Velký bazén v Janských Lázních na dobové pohlednici

Pouť za léčivou vodou v Janských Lázních začíná u pramenů his­torických. Síť bájí a pověstí opřádá vznik většiny významných lázeňských středisek. Podle regionální autority číslo jedna, trutnovského kronikáře z 16. stol. Simona Hüttela, objevil teplé hojivé vřídlo pod Černou horou Jan z Chockova. Zbrojnoš Albrechta z Trautenberga sezením na Žacléři slídil v pohranič­ních hvozdech po úkrytech loupeživých rytířů. Stalo se tak 6. května 1006 a pramen, který dal vzniknout pozdějším světozná­mým lázním, byl po svém objeviteli a také v souladu s kalendá­řem nazván Janův. Nejspíš to není pravda, ale je to hezky vy­myšleno. Ironií dějin byl totiž první známou budovou v tomto místě hamr na zpracování rudy. Pečetí tak tu pravděpodobnější verzi o nálezu pramenů hledači drahých kovů v 11. - 13. stol. Věhlas zázračného minerálního pramene se rychle šířil do Čech i Slezska. Kaplička sv. Jana postavená u pramene byla cílem hoj­ných procesí a 8. 7. 1451 posvětil pramen papežský vyslanec Aeneas Silvius, pozdější papež Pius II. Vlčičtí Zilvarové, kte­rým tato část země patřila až do bělohorské bitvy, zbudovali zde sice hostinec a několik primitivních dřevěných budov, ale za opravdového zakladatele lázní lze považovat až Jana Adolfa ze Schwarzenbergu.

Pokračování článku »

Poslední v abecedě

 
Mariánský sloup od Jiřího Pacáka na náměstí v Žacléři

"Wer sich will in Schatzlar nähren,

 muss essen Pilz und Heidelbeeren."

Žertovné dvojverší z 18. století plně vystihuje nelehký život oby­vatel tohoto nejvýchodnějšího koutu Krkonoš. A jako výsměch krutým přírodním podmínkám svítí při pohledu z okolních kopců zdejší zá­mek. Postaven na skalnatém ostrohu při jižním okrají města někdy na počátku 14. století, vystupuje pyšně z jeho malebného pano­ramatu a z dálky působí mnohem mohutněji než z blízka. Po staletí se zde střídali strážci zemské stezky, loupeživí rytíři a lenní pánové z obou stran hranice. Byl mnohokrát pobořen a znovu vybudován a nám nezbývá než věřit, že po desetiletích pozvolného chátrání přijde s novým majitelem doba rozkvětu a zpřístupnění jeho zajímavých interiérů široké veřejnosti. Novodobá historie Žacléře, až do konce roku 1992 spojená s těžbou černého uhlí, které bylo ob­jeveno už v 16. století, skončila s uzavřením dolů. Novou nadějí je rozvoj turistiky a cestovního ruchu.

Pokračování článku »

Zlaté Rýchory

 
Pamětní deska Rosa Weg

Trs rýchorských hřbetů, tvořící pomyslnou tečku za nejvýchodnější čás­tí Krkonoš, leží tradičně poněkud stranou masivního zájmu turistů. Těm, kteří na snadno dostupný hřeben, svou výškou jen málo přesahující 1 000 metrů nad mořem přece jen přijdou, nabízí okolní rozmanitá krajina plnou náruč zajímavostí. Především je to přírodní rezervace Rýchory, která ve vrcholové části pohoří vznikla v roce 1976 sloučením chráněných území Rýchorská studánka, Rýchorská květnice a Dvorský les. Vlivem geo­logické stavby, v níž se na rozdíl od krkonošského žulového masivu uplatňují hlavně krystalické břidlice - fylity, kvarcity a svory s vý­chozy krystalických vápenců při jejich úpatí a velmi drsného větrného klimatu bohatého na srážky, je celá oblast Rýchor přírodovědně velice zajímavá. V nejvyšších partiích najdeme nespočet druhů vysokohorské květeny, typické pro centrální část Krkonoš nejméně o 300 metrů výše. Míst­ní kuriozitou byly až do nedávna v jejich těsném sousedství pěstované kulturní zemědělské plodiny, brambory a oves. Chráněné závětrné plochy pak svou druhovou pestrostí s mnoha vzácnými a chráněnými rostlinami připomínají známé krkonošské zahrádky. Dokonalá iluze melancholického karpatského pralesa na vás dýchne mezi mohutnými buky Dvorského lesa. Bizarní růstové tvary velikánů, které lákají mnohé umělce s fotografic­kým aparátem k zachycení neopakovatelné atmosféry lesních zátiší, způso­bila zcela prozaicky lesní pastva dobytka v době jejich mládí a trvale extrémní počasí.

Pokračování článku »

Galerie Veselý výlet v Peci pod Sněžkou

 
Veselý výlet - informační centrum a galerie v Peci pod Sněžkou

Soukromá galerie s neobvyklým jménem v neobvyklém domě v centru východokrkonošského horského střediska uvítala první návštěvníky v lednu 2000 výstavou fotografií nazvanou Václav Havel - symbol svobody. Dům s moderním výrazem, postavený tradiční tesařskou technologií bez kovových spojovacích prvků, podle návrhu arch. Jiřího Hůrky z ateliéru Dům a Město, sdružuje pod svou střechou ještě informační centrum se směnárnou a prodejem kvalitních suvenýrů a dárků z Krkonoš, včetně bohatého výběru map a literatury a samostatný obchod, nabízející autorské módní doplňky, hračky, keramiku a šperky z dílen renomovaných tvůrců. Již přes deset let jí prošlapává cestu stejnojmenná galerie v Temném Dole a především sezónní časopis, díky němuž je ochranná značka Veselý výlet známá bez nadsázky minimálně v celé Evropě. Pavel a Lenka Klimešovi, bohatě poučeni zkušenostmi ze zahraničí, pojali veškeré své aktivity především jako službu turistům a svým zamilovaným horám. Dívčímu personálu obou galerií vládne paní Lenka. Autory výstav vybírají z početné řady svých přátel, jejichž dílo je zaujalo, oba společně. Krkonošské motivy se snaží prostřídat s tématy nadregionálními a nebojí se představit i autory méně známé.

Pokračování článku »

Berthold se vrátil

 
Berthold Aichelburg (uprostřed)

V sobotu 6. 11. 1999 proběhlo již tradiční posezónní setkání stále početnějšího houfu přátel a příznivců Veselého výletu před stejnojmennou galerií v Horním Maršově - Temném Dole. Oblíbenému promítání zajímavých diapozitivů, které fotografující kamarádi horolezci a cestovatelé přivezli ze svých dobrodružných výprav do blízké i vzdálené ciziny, poskytla již podruhé přístřeší bouda „Jelení louky" v Peci pod Sněžkou. Předcházelo mu slavnostní vynesení busty hraběte Bertholda Aichelburga po více než sto letech zpět na původní místo, do nově zrekonstruovaného hrádku Aichelburg nad Temným Dolem. Romantickou zříceninu postavil lesní personál maršovského velkostatku na paměť oblíbeného majitele panství dva roky po jeho tragické smrti v roce 1863.

Pokračování článku »

Milénium s otazníky

 
Janské Lázně na staré rytině

Stalo se to prý 6. května 1006. Před rytíře Albrechta z Trautenberka, dlícího v té době na žacléřském hradě, předstupovali zbrojnoši, vyslaní na průzkum do okolních hvozdů, aby mu vyprávěli své zážitky. Jeden z nich, řečený Jonch Hockowa se pochlubil: "Našel jsem v lesích na míli od vysoké černé hory teplý pramen, jehož blahodárné účinky jsem na vlastním těle vyzkoušel. Abych k němu cestu opět nalezl, vysekal jsem do kůry stromů mnoho značek." Dobře naladěný pan Albrecht odvětil: „Protože se jmenuješ Jan a podle kalendáře je dnes rovněž sv. Jana, nechť pramen navždy nese tvé jméno." Od té doby se pramen nazývá Janův - tehdy Johannesbrunn.

Pokračování článku »

Janské Lázně v zimě

 
Saně rohačky

Zima v Janských Lázních to není a nikdy nebylo jen lyžování, jak by se mohlo zdát na první pohled podle současného špičkového Ski areálu Černá hora. I když před zavedením lyží do Krkonoš koncem 19. století se pěstovala sotva pěší turistika a jako jediný sportovně dopravní prostředek sloužily místním horalům všestranně použitelné saně rohačky. Dávní předkové mnoha obyvatel východních Krkonoš, alpští dřevaři, si je spolu s krosnami a sněžnicemi přinesli ze své domoviny, Štýrska, Tyrolska a Korutan. Brzy je začali užívat vedle stahování dřeva i k letní přepravě sena a se sílícím rozvojem cestovního ruchu stále častěji také k dopravě zimních hostů.  Oficiální lázeňská sezóna trvala sice jen od 1. června do 20. srpna, ale horské boudy, přestavěné na celoročně obyvatelné penziony, lákaly stále početnější obdivovatele zimních krás.

Pokračování článku »

 
« 1 2 3 4 5 7 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.