Freiheit

V depozitáři Krkonošského muzea ve Vrchlabí je pod inventárním číslem H 6026 uložena látková šerpa bohatě zdobená různými dekoracemi a odznaky. Mnohé s typickou krkonošskou tematikou nesou nápis Gigantea.  Najdeme tu pěkný plechový odznak s výraznou postavou Rýbrcoula podle Moritze Schwinda, lunetu s pohledem na Sněžku i dojemně naivní dřevěný soustružený terčík s malovaným obrázkem sovy na lyžích. Jednou z výtvarně nejzdařilejších je „řádová" dekorace ve tvaru ostře vykrojeného maltézského kříže, v jehož středu je umístěna hlavička sovy. Mezi rameny kříže se rytmicky opakuje stylizovaná tvář vládce Krkonoš v podobě řepy. Závěsná stuha v barvě žluto-modro-bílé je po vzoru rakousko-uherských vyznamenání složena do tvaru trojúhelníku. Na ramenech kříže je rozložený nápis GI-GAN-TE-A a číslice 51. Stejně jako šestnáct dalších odznaků patří i tento pěkný pozlacený kříž záhadnému a posledních padesát let tabuizovanému spolku Schlaraffia.

Středověk neskončil, středověk trvá... nejsou jen slova známého šlágru současné české pop muzik. V případě tajemného spolku Schlaraffia je to i živá skutečnost. Většina mužských členů společenské smetánky z německy mluvících kruhů Trutnova, Hostinného, Vrchlabí, Špindlerova Mlýna, Janských Lázní a mnoha menších sídel v okolí, měla po několik dekád koncem minulého a začátkem právě končícího 20. století tu čest, být také jejími členy. Záhadné propojení se stejně smýšlejícími přáteli na celém světě, humanistické ideály a svobodné myšlení, bylo trnem v oku nacistům i komunistům. V roce 1935 byla Schlaraffia oficiálně rozpuštěna. Totalitní kazisvěti v našem regionu dokonce v 50. letech důsledně skartovali celý obsáhlý archivní fond trutnovské pobočky v okresním archivu.

Mezi množstvím různých spolků, sdružení a stolních společností vznikajících v rámci monarchie na českém území během 19. století, byl i pražský spolek umělců a přátel umění Arcadia. Skupina herců pražských divadel, [1] kteří nebyli ostatním členům Arcadie, rekrutujícím se z řad bohatší měšťanské společnosti dost „vznešení", založila na jaře 1859 natruc tzv. Klub proletářů. Ten neměl sice dlouhé trvání - z jeho základny ale vznikl 10. 10. 1859 spolek Schlaraffia, jehož ideou byla péče o přátelství, humor a umění a inspirací nepochybně vysněná země zahálky a blahobytu z pohádek bratří Grimmů, jíž do literatury prvně uvedl stuttgartský rodák Sebastian Brant pod názvem Schluraffenland. Spojil v něm tři výrazy středověké němčiny: Schlur = povaleč, Affe ve smyslu pošuk, cvok a Land = země. [2] Zpopularizoval jej básnící švec Hans Sachs ve své parodii na zlatý věk antiky. [3] Od něho ji do své autobiografie převzal klasik německé poezie Johann Wolfgang Goethe, [4] ale např. i Thomas Mann a další.