Století na stráži

 
Sv. Jan Nepomucký u mostu přes Úpu

První zmínku o svobodském mostu přes Úpu datovanou rokem 1553 lze najít, jak jinak, v trutnovské kronice Simona Hüttela. Od pradávna se zde vybíralo mýtné, jehož taxy jsou obecními kronikáři pečlivě zaznamenány. Polovina výtěžku náležela panstvu ve Vlčicích, druhá sloužila obci na údržbu mostu a kuriózně i na úhradu nákladů na údajně nevýnosné zlaté doly na Rýchorách. V roce 1703 byl stařičký dřevěný zastřešený most stržen povodní a narychlo zbudované provizorium sloužilo celých devět let. Teprve v červenci 1712 byl zprovozněn nový, opět dřevěný most. S drobnými opravami sloužil až do roku 1892, kdy byl pro havarijní stav zbořen. Otto Fiedler a Václav Havránek, stavitelé z Hostinného, postavili za účasti italských kameníků na jeho místě celkovým nákladem 14 200 zlatých, klenutý jednoobloukový most z kamenného zdiva. Žensky rozmarná řeka Úpa ho však za svůj nepřijala - za pouhých 5 let jej smetla mohutnou povodňovou vlnou roku 1897. Rok nato jej nahradila 20 m dlouhá moderní železná nýtovaná konstrukce, která po celkové opravě začátkem devadesátých let minulého století, slouží dodnes. Oba mostní pilíře postavila v rámci popovodňových prací na regulaci řeky vídeňská firma Rella a Neffe. Od roku 1900 stráží most kamenný Johánek, v těchto místech už třetí v pořadí. Původní pískovcovou sochu, stojící na druhé straně, vzala s částí mostu zmíněná velká voda. Náhradní dřevěná figura v zasklené „kapličce" se zas nelíbila tehdejšímu faráři Fuchsovi, který byl hlavním iniciátorem veřejné sbírky na současný, nedávno opravený pomník. Stůj při nás ještě dlouho, svatý Jene!

In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/8

Pokračování článku »

Stolní společnost „Kout Svobody"

 
Znak svobodské stolní společnosti "Ecke Freiheit"

Poslední třetina 19. století přinesla do zemí Rakousko - Uherského soustátí bouřlivý rozvoj spolkového života. Později mnohokrát opěvovaná „belle epoque", vyplňující téměř padesátiletí z předlouhé vlády předposledního habsburského mocnáře Františka Josefa I., vymezená prusko - rakouským konfliktem v šestašedesátém a začátkem první světové války, byla příznivě nakloněna i vzniku roztodivných stolních společností „štamgastů" vyhlášených pražských kaváren stejně jako zapadlých venkovských hospůdek. Gigantického rozměru Schlaraffie, expandující od roku 1859 z Prahy postupně do všech světadílů, jejíž pobočky před nástupem fašizmu v Německu hustě pokrývající mapu světa, vznikaly i v těch nejexotičtějších místech /pokud se tam sešli alespoň tři Němci/, nedosáhla žádná jiná.

Ilustrace Eva Rýgrová

Pokračování článku »

Mám to pod kontrolou /Interview pod stolem/

 
Bohdan Holomíček s přáteli ve své ulici

Bohdan Holomíček /*1943/. Fotograf od Pánaboha. Lev zrozením, elektrikář původním povoláním, šofér z nutnosti...

Ale také laskavý člověk, labužník života, parťák do nepohody a roztomilý pokušitel žen.

A jednou, možná, třeba i v příštím životě, číšník.

 

Foto Petr Rýgr

 

Pokračování článku »

Tulák Krakonoš

16. dubna 2009    KRAKONOŠ - dobrý duch našich hor
 
Krakonoš, Lumpepark Ústí nad Ladem

Jedním z méně známých sochařských ztvárnění Krakonoše byla polopostava inspirovaná očividně Šalounovou sochou v hořickém parku, umístěná daleko od domovského pramene největší české řeky, v Ústí nad Labem - Krásném Březně. Místní podnikatel a obchodník kovovým zbožím, náruživý ochránce přírody a uznávaný ornitolog Dr.h.c. Heinrich Lumpe (16. 2. 1859 - 21. 3. 1936), rodák z Doubice u Krásné Lípy, zde na místě zrušené cihelny na svahu Mariánské skály založil v roce 1908 na rozloze 6 ha přírodní ptačí rezervaci nazvanou Lumpepark, pokládanou dnes za první zoologickou zahradu na území někdejšího českého království. Ovlivněn činností jiného milovníka přírody, amerického průmyslníka Henryho Forda, budoval se značnými finančními náklady toto vyvážené a umělecké krajinné dílo celých 20 let, až do své nevysvětlitelné sebevraždy při pobytu v lázních Dubí u Teplic. V duchu dobového vkusu zde kromě stovek listnatých i jehličnatých dřevin, okrasných keřů a neobvyklých rostlin, se srnčí oborou a množstvím úkrytů pro ptačí hnízda, nechal z 20 vagónů tufu dovezeného z Duryňska vystavět romantické objekty zahradní architektury - pohádkovou jeskyni, trpasličí hrádek Heinrichsburg, či údolní jezírko s celým systémem kaskád a vodopádů. V roce 1914 byl park zpřístupněn veřejnosti. V meziválečném období jej navštěvovalo ročně až 50 tisíc návštěvníků. To už byl areál obohacen o Růžovou zahradu, Leknínové jezírko a řadu pohádkových výjevů a scenérií jako Perníková chaloupka, Červená Karkulka i publikovaný Krakonoš, obklopený zkamenělým lesem z araukaritů dovezených z Radvanic u Trutnova. Ve stejném roce jako park, založil podnikatel Lumpe společnost pro výstavbu vodovodů, která se v roce 1912 stala hlavním dodavatelem při výstavbě vodovodu v Janských Lázních a o dva roky později i na Sněžku. Vyhlášené radvanické naleziště zkamenělých pravěkých stromů mu tudíž nemohlo uniknout. V té době se na drancování vzácné archeologické památky zdaleka nepohlíželo dnešníma očima. Za zásluhy o ochranu přírody byl „Otec evropského ptactva" (o zákazu lovu zpěvných ptáků prý přesvědčil i italského diktátora Benita Mussoliniho) oceněn zlatým diplomem na univerzitě ve Vídni a čestným doktorátem univerzity v Greifswaldu v Duryňsku. Na místě Lumpeparku se do dnešních dnů zachoval pouze o sochařskou výzdobu ochuzený trpasličí hrádek. Kolem dokola se rozprostírá téměř 30 ha ústecké zoologické zahrady.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2007/6

Pokračování článku »

Pod křídly archanděla

 
Pomník padlých 1914 - 1918 Svoboda nad Úpou od Emila Schwantnera

Dalším zmizelým monumentem trutnovského fenoménu jménem Emil Schwantner je pomník svobodských mužů, kteří v rakousko - uherské uniformě položili život za svou domovinu ve válečných letech 1914 - 1918. Stával poblíž kostela sv. Jana Nepomuckého, poněkud vpravo od nynější dřevěné plastiky Růžencové Panny Marie, přenesené sem díky P. Jaroslavu Tyrnerovi ze zrušeného hřbitova v Trutnově na Kryblici a vysvěcené v den prvního výročí jeho autonehody 22. 8. 1979.

Foto archiv Veselý výlet

Pokračování článku »

Čí je?

 
Erb Půlpánů z Feldštejna na zámku v Žacléři

Žacléřský zámek je již delší dobu veřejnosti nepřístupný a tím i poněkud stranou všeobecného zájmu. Přesto docela překvapí, že zatím, co jeho zdobený kamenný portál uvádí téměř každý tištěný turistický průvodce i s datací do let 1730 - 1740, kdy panství spravovali jezuité, o šlechtickém erbu, který je vkomponován do nadokenního oblouku nad ním, nenajdete zmínku ani v dostupné odborné literatuře. Dokonce i v samotném Žacléři je uvedený erb nerozlousknutým oříškem.

Foto Daniel Mach

Pokračování článku »

Lístek číslo 4

 
Volební lístek - Německo 1954

Vzhledem ke stáří největší hřebenové krkonošské boudy je motiv Luční boudy v mnoha historických podobách se Sněžkou za zády jedním z nejokoukanějších z přepestré škály výtvarných děl renomovaných umělců i naprostých amatérů. Z množství obrazů, grafik a fotografií uvedený schematický linoryt neznámého autora nijak nevyniká. Zajímavé je snad pouze jeho (zne)užití pro politickou propagandu v dobách rozdělení Evropy železnou oponou. Volební uskupení Celoněmecký blok jím vyzdobilo svůj volební lístek s textem plným plamenných výzev světu, křesťanské víry, tradice otců, práva na domov a jednotné budoucnosti Německa - hesel, na která jistě slyšela i většina vyhnaných sudetských Němců, tvořících v tehdejší Německé spolkové republice početnou voličskou základnu. Výsledky voleb do zemského sněmu z toho 28. 11. 1954 dávno převálcovaly dějiny. Z jednorázové agitky je dnes cenný archivní dokument.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2008/9

Pokračování článku »

 
« 1 156 157 158 159 160 168 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.