Freiheit

Když v letech 1928 - 1929 „připlula" na nábřeží řeky Úpy do míst po nevzhledných rituálních lázních místní židovské komunity v tzv. „Židovském domě" vedle historického Mlýnského náhonu monumentální moderní budova městského kina připomínající příď zaoceánského parníku, vyvolala v provinčním Trutnově značný rozruch. Svým velkolepým pojetím včetně impozantního interiéru pro 750 diváků v hledišti s balkonem značně předběhla dobu. Ještě dnes, byť částečně pokažená necitlivými přestavbami, snese přísná měřítka. Právem je stále činný biograf na dnešním Nábřeží Václava Havla, kino Vesmír už od roku 1958 chráněnou kulturní památkou. Na mnoha historických pohlednicích z té doby je zejména dominantní segmentově zakončené východní průčelí s vpadlými lizénovými rámci po obvodu a zakryté kopulí zachyceno v celé své architektonické kráse bez pozdějších zásahů. Velkoměstský šmrnc dodával náměstíčku na předpolí Špitálského mostu i efektní osmiboký plakátovací sloup.

Sotva se trpasličí sváteční den překulil k večeru, nebylo na zahradě po zátiší s Váňou ani potuchy. V místech kde ještě ráno trůnil na balvanu obklopeném zakrslými kultivary jehličnanů náš domácí skřítek, se vyzývavě popásal známý zloděj čtyřlístků Ferda z březového hájku. Tak nevím - navštívili nás nepozorovaně bojovníci té recesistické poblázněné Fronty za osvobození zahradních trpaslíků a chudák Váňa se za čas objeví na nějakém selfíčku s Eiffelovkou nebo s námi Matka Příroda jen tak opožděně aprílově laškuje?

Nepublikováno

Dnes je první letní den. Začíná astronomické léto. Podle křesťanského kalendáře má svátek Alois. A protože žijeme v poblázněné době, kdy téměř na každé datum připadá i mezinárodní den něčeho, slaví na celém světě nejen gayové a lesbičky 21. června Den hrdosti. Uměnímilovní Evropané mají svůj Evropský den hudby. Lojzové a Lojzičky prominou, ale od roku 2002 je také Mezinárodní den trpaslíků. Vyhlásila ho Fronta za osvobození zahradních trpaslíků založená ve Francii Fritzem Friedmannem. Jejím cílem je vynášení sádrových trpaslíků ze zahrad do volné přírody. Vynášení je tak ve slovníku „vynášečů" jen eufemistický výraz pro obyčejnou zlodějinu. Se stejnou samozřejmostí obsazují squatteři budovy, které jim nepatří a hackeři si přivlastňují na internetu duševní vlastnictví jiných autorů. Zástěrku o údajném učení tolerantnosti k zahradní architektuře nevyváží netolerantnost k majitelům trpaslíků.

Výstavný obytný dům s obchodními prostory v parteru, kde bylo po mnoho let vyhlášené železářství s širokým sortimentem nabízených výrobků, tak říkajíc „od jehly až po lokomotivu" stojí v poněkud upravené podobě v Horské ulici kousek od Krakonošova náměstí v Trutnově dosud. Na místě starobylého roubeného Tschöpova hostince „U Zeleného stromu" s mansardovou šindelovou střechou a mohutným dřevěným balkonem v patře si ho nechal v 90. letech 19. století postavit obchodník a majitel slévárny v Pilníkově Josef Hübner (1846 - 1927). Místo na jedné z hlavních tepen města bylo vždycky terno, což dokládá i moderní komplex obchodů na protější straně ulice, kde bývala ještě za mých školních let sladovna městského pivovaru. V Hübnerově domě byl tenkrát národní podnik Technomat, kde později v jedné z kanceláří úřadoval kamarád Otta Štemberka starší.

Množství historických pohlednic z Krkonoš s nejromantičtějším údolím pod masivem Sněžky přináší záběr na některou z původních horských chalup lemujících tok ještě mladičké Úpy. Jednou z nich, často jen s poetickým názvem „Krkonošská idyla" je dnešní chráněná památka s čp. 115 v Obřím dole známá pod v těchto zeměpisných šířkách nezvyklým názvem Čochtan. Sice podepsaný, leč nezjištěný autor ji popisným způsobem zachytil i na formátově nevšedním obrázku. Čtvercový rozměr dílka 15 x 15 centimetrů bez rámečku přímo volá po zařazení mezi miniatury, čemuž bohužel neodpovídá příliš schematické až ledabylé zpracování. Jako by ani nevzniklo v autentickém plenéru, ale v klidu domácí pracovny podle některé z těch barvotiskových pohlednic. Malíř, jehož drobná signatura začínající Mall- nebo Moll- nemusel být zrovna namol, ale ve srovnání s akademicky vzdělanými tvůrci z regionu, kteří stejné téma také několikrát zpracovali, ať už vzpomenu Jožu Mikše nebo milovníka velkých pláten Charlese Mayera, je to jen školácká malůvka. To i trutnovský malíř pokojů Hurdálek je vedle něho úplný Picaso. Přesto má obrázek zvláštní podmanivé kouzlo a romantické spojení opuštěného obydlí v lůně nedotčené přírody pod siluetou královny hor vyvolává nostalgii po zaniklých časech. V chaloupce přebývalo doloženě několik generací rodu Buchbergerů. Po jejich vysídlení zůstal znárodněný objekt nějaký čas neobydlen. Po roce 1951 zde byla zřízena ubytovna horníků provádějících v opuštěných dolech v nitru Sněžky uranový průzkum. Na zadní straně artefaktu je stejně ledabyle otištěné německé inventární razítko se zcela nečitelným názvem instituce. Zrekonstruovat se dá jen prostřední řádek „Abt. (eilung) Kunst (artik) el" a zcela čitelné „Trautenau". Nejkurióznější je ovšem podklad - ani plátno, ani obvyklý sololit nebo dřevěná destička - ale prozaická keramická obkládačka. Ta se nehne.

*****

Převratné události spojené s koncem druhé světové války v roce 1945 a následné přesuny obyvatelstva v rozsáhlém českém pohraničí poznamenaly krajinu i mezilidské vztahy na dlouhá desetiletí. Svoboda nad Úpou s převážně německým obyvatelstvem se až do května nacházela prakticky na nepřátelském území Třetí říše. Je logické, že v prvních dnech zavládla mezi místními občany, ve většině loajálními k nacistickému režimu, zpočátku vzpurná, záhy však ustrašeně poraženecká nálada. Takovým školním příkladem svobodského rodáka poblouzněného zvrácenou ideologií byl třeba Werner Formann, který padl v uniformě granátníka zbraní SS 13. 7. 1943 u Charkova na východní frontě. Co asi tak mohl vědět devatenáctiletý kluk z horského zapadákova v Krkonoších o světové politice? Narodil se 28. 4. 1924 do spořádané měšťanské rodiny. Jeho otec Josef, jehož předkové, píšící se s jedním n pocházeli z českého vnitrozemí v okolí Lázní Bělohrad i matka Adolfina Bönschová ze starobylého horalského rodu majitelů Luční boudy, požívali ve Svobodě velké vážnosti. Obchodník a majitel domu číslo 137 (nově 537 kde je dnes vietnamská večerka) Josef Formann byl prvním majitelem lyží ve městě a velkým propagátorem lyžařského sportu. Zároveň dlouholetým členem městského zastupitelstva, spoluzakladatelem muzea s aktivní účastí v mnoha dalších spolcích včetně Krkonošského nebo populární stolní společnosti „Ecke Freiheit".

Od průkopnické velkolepé výstavy k 150. výročí založení uměnímilovné společnosti Schlaraffia v Praze uspořádané Městskou galerií MY v Jablonci nad Nisou, uběhla už celá jedna dekáda. Mnoho se od té doby změnilo. Schlaraffia už dávno není tajemná ani pro laickou veřejnost. Z přehlížené Popelky je alespoň v české kotlině spolek sice zaniklý, ale těšící se zvýšenému zájmu zejména ve sběratelských sférách. Historické dekorace, řády, vyznamenání, medaile a odznaky se jako mávnutím kouzelného proutku vyrojily ze zapomenutých krabic a jejich cena stoupá do závratných výšin. Ledaskdo se v duchu cítí schlaraffem.