Memoria in aeterna?

 
Hladíkova výšina, malba na eternitu

Na první pohled to vypadá jako šablona v nedávné minulosti tak oblíbené střešní krytiny zn. Eternit. Ve skutečnosti je to opravdu eternitová taška, kterou nepodepsaný malíř z (ne)známých důvodů použil jako podklad pro své, zjevně neškolenou rukou vyvedené dílko. Z obrázku nápadně shodného s dobovou pohlednicí je patrná nejen jistá dávka talentu a realistický smysl pro detail, ale také nezastíraná citová vazba k té chalupě „na samotě u lesa". Škoda jen, že oslavný verš v ozdobném orámování na rubu znečitelnil čas, takže jediným konkrétním vodítkem jsou pouze tři letopočty vepsané do půlkruhu v horním rohu: 1914 - 1916 - 1915.

Pokračování článku »

Kudy tudy okolo Rýchor

 
Rýchory

V sobotu 16. dubna, jako každoročně touto dobou, dříve než vyraší první listy a zakryjí utajené výhledy, vyrážím si vyčistit hlavu a po deptající zimě trochu nabít baterky do Sklenářovického údolí a na Rýchory. Částečně také proto, abych si vyfotografoval opravený tzv. Frenzelův kříž z roku 1842, instalovaný v loňském létě zpět na bývalou sklenářovickou náves. Snímek se mi zrovna moc nepovedl, ale zážitky jsou pro zpohodlnělého městského páprdu k nezaplacení. Nejsem zrovna ranní pták, a tak teprve s úderem deváté vycházím, navzdory všem rozumným námitkám bez mobilu a ze zásady i bez hodinek, vstříc vycházejícímu slunci.

Pokračování článku »

Co se v mládí naučíš ...

 
Janské Lázně - dům Magma s Galerií Vorel

Většina domů v Janských Lázních má své jméno, mnohé sahající daleko do minulosti. Jeden z nejmladších, který od roku l994 stojí na místě bývalé nevzhledné hasičské zbrojnice, se jmenuje Magma. Pro galerii, jejímž stěžejním artiklem jsou artefakty z opracovaných ušlechtilých kamenů, jméno víc než výstižné. Nevtíravá, uměřená architektura novostavby se svítící fasádou souzní s lázeňským stylem okolních budov a přívětivě vybízí k nahlédnutí. Turisté, pendlující mezi centrem věhlasného lázeňského střediska a dolní stanicí kabinkové lanovky na Černou horu to mají jednoduché. Stačí se uprostřed kopečka zastavit ke krátkému vydechnutí a nechat se osvěžit malým kulturním zážitkem v galerii Vorel či přilákáni vůní čerstvé kávy v bistru Magma, rafinovaně umístěném pod jednou střechou. Čtenáři Krkonoš si mohou generálku na osobní návštěvu prožít se mnou. Zatím co spiritus agens veškerého zdejšího dění, pan Jiří Vorel, nenápadně odstraňuje cedulku „Prosím, nesahat", poctěn usedám k jednomu ze dvou kulatých mramorových stolků - pýše majitele. Otec a syn Vorlovi použili každý na svůj „majstrštyk" víc než pětatřicet barevných mramorů na vykládanou desku. Zakrátko na ni paní domu bez respektu staví roztomilý šálek s černou drogou a já mezi odchody a příchody zákazníků poslouchám útržky story o podnikání v Čechách.

Foto Petr Toman

Pokračování článku »

Vzácná návštěva

 
Český místodržitel hrabě Coudenhove v Janských Lázních 1916

Hrabě Max Julius Coudenhove, c.k. komoří a tajný rada, dragounský poručík v záloze, ve válečných letech 1915 - 1918 poslední místodržitel v Čechách, navštívil Janské Lázně v září 1916, deset let po svém starším bratru Karlovi, v tom čase rovněž zemském místodržiteli. V pondělí 18. 9. přijela do lázní na pozvání úřadujícího starosty Kuhna jeho choť, hraběnka Marie Amalie rozená Taffe, aby v doprovodu obecních zastupitelů navštívila vojenský lazaret rakouského Červeného kříže, zřízený v dnes již neexistujících lázeňských budovách Město Vratislav a Zlatý pramen. Jeho excelence dorazila automobilem z Trutnova až pozdě navečer. Hraběcí pár byl ubytován ve slavnostně vyzdobeném Pruském dvoře, předchůdci dnešního zmodernizovaného Janského dvora. Následující den navštívili manželé bazén a podnikli vycházku lázeňským okolím přes Ladig (dnes Janská bouda) a Hoffmannovu boudu, až k Černé boudě na Černé hoře. Na snímku z 20. 9. 1916 stojí český místodržící v turistických pumpkách a lehkém převlečníku uprostřed hloučku místní honorace. Po jeho pravici v cylindru starosta Clemens Kuhn a s hůlkou paní hraběnka. Vlevo uprostřed dam, rovněž s cylindrem na hlavě, stojí poštmistr Richard Ettrich, první „československý" starosta obce po rozpadu monarchie. Vpravo od hraběcího turisty je majitelka vily Belveder Melanie Friedová a v uniformě vrchní lázeňský lékař a velitel zmíněného lazaretu MUDr. Anton Klug ze Svobody nad Úpou. Mužíček s výrazným mrožím knírem po jeho boku, třetí upjatý civil s cylindrem ve skupině, je věhlasný lázeňský fotograf zastupující firmu Kodak, Francouz Émile Joffé. O den později 21. 9. odcestovala hraběnka Coudenhove zpět do Prahy, zatím co hrabě Max pospíchal za neodkladnými státnickými povinnostmi do Desné v Jizerských horách, přehlédnout katastrofální následky protržení přehrady na Bílé Desné právě v den, kdy náš mini příběh započal - 18. září 1916.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2006/7

Pokračování článku »

Žacléřský expresionismus

 
Emil Schwantner - porcelánový reklamní popelník porcelánky Theodora Pohla v Žacléři

Ještě stále lze objevit mezi množstvím laciných figurek a dětských hraček ze zachovalé produkce žacléřské porcelánky i dílka vysoké kvality, především z ateliéru trutnovského sochaře Emila Schwantnera (1890 - 1956). Dosud nepublikovaný reklamní popelník továrny z bílého glazovaného porcelánu, propagující ryze uměleckým způsobem výrobu celkem banálních obřích izolátorů pro vysoké napětí, není sice autorem modelu signován, nese však všechny znaky Schwantnerova svébytného výtvarného projevu. Antikizující nahé mužské postavy pracujícího člověka, extrémní držení těla a výrazná modelace svalových partií, charakteristické pro většinu známých Schwantnerových skulptur, řadí i tento neznačený artefakt s téměř stoprocentní jistotou k početnému seznamu děl významného meziválečného umělce našeho regionu. Na lichoběžníkové základně o největších rozměrech 30 x 14 cm je po obvodu hrany plastický český nápis „Továrna na porculán Theodor Pohl Žacléř Čechy" a tradiční značka výrobce ze zkřížených iniciál T a P. Zhruba na dvou třetinách plochy se odehrává expresivní pracovní drama mužů valících s vypětím všech sil těžký izolátor. Ani celková výška 12 cm autora nijak neomezila v mistrném ztvárnění detailů, únosných pro porcelánovou hmotu, s hrou svalů, vyjadřujících maximální fyzické vzepětí ze všech úhlů pohledu. Ne všechny práce pro svého mecenáše Theodora Pohla skromný člověk Schwantner podepsal, což je další plus pro určení jeho autorství.

Foto Ctibor Košťál

In: Krkonoše - Jizerské hory 2003/7

Pokračování článku »

Neznámý známý

 
Původní podoba pomníku v Mladých Bukách

Pět let po první světové válce, to je doba stavění okázalých pomníků padlým spoluobčanům. V místech osídlených německým etnikem poněkud opožděně, kvůli napjatým poválečným poměrům, vzhledem k nesouhlasu obyvatelstva s politickým a národnostním uspořádáním nového státu. Také v podhůří Krkonoš, na Trutnovsku, vyrostla z potlačovaného vzdoru mnohá monumentální zhmotnění holdu mrtvým hrdinům. Scénář většiny akcí byl téměř totožný. Mohla - li si to obec finančně dovolit, zadala zhotovení památníku sochařské jedničce regionu Emilu Schwantnerovi. Stejně tak patřilo k dobrému tónu, aby zahajovací řeč při jeho odhalení pronesl oblíbený trutnovský starosta, umělecky založený Hieronymus Siegel, Schwantnerův osobní přítel a obdivovatel.

Pokračování článku »

Hermann Löns a Krkonoše

 
Hermann Löns

Život a dílo básníka a spisovatele Hermanna Lönse, který se bez vlastního přičinění stal mnoho let po své smrti uctívanou ikonou nacistického režimu, dostatečně popsal autor Marek Sekyra v jizerskohorské části únorového čísla v souvislosti s obnoveným libereckým pomníkem.

Pokračování článku »

 
« 1 20 21 22 23 24 26 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.