Pardubické Boudy /Příběhy lučních enkláv/

 
Pohled z Pardubických Bud

Od Pardubic na sever, cestou necestou poctivých 90 km, leží Pardubické Boudy. Jak už to v Krkonoších chodí, jsou mnohá tradiční jména lokalit ještě zdvojena na Horní a Dolní, Přední a Zadní, Nové (Mladé) a Staré - v tomto konkrétním případě pak na Velké a Malé. A bylo tomu tak i dlouhou dobu jejich známé existence, kdy se ještě jmenovaly Kühnelovy. Až fádně obvyklé je i jejich tehdejší pojmenování po původním majiteli. Naopak zajímavé je, jak dlouho se udrželo. Už v roce 1841 se zde totiž nevyskytoval žádný Kühnel.

Pokračování článku »

Zinneckerovy Boudy /Příběhy lučních enkláv/

 
Zinneckerovy Boudy na Černé hoře

Mezi několika hospodáři z Velké Úpy, kteří začátkem 18. století přesunuli svá obydlí blíž k vzdáleným seništím na svazích nedávno před tím téměř vymýcené Černé hory, byli i Zinneckerové, jejichž předci se přistěhovali do Krkonoš v době dřevařského boomu v polovině 16. století údajně jako jedni z prvních (jméno je doloženo k roku 1642) a svůj vztah k výškám si přinesli v genech z alpské domoviny. Když pionýr početného rodu, „otec zakladatel" Ernst Zinnecker přišel na Černou horu, maršovské panství, ke kterému tato část východních Krkonoš patřila, právě měnilo majitele. Zadluženého Jana Jakuba de Waggi juniora střídal Berthold Vilém z Valdštejna a u vlčických sousedů v Janských Lázních stupňovali své budovatelské aktivity Schwarzenberkové. V deskách zemských Království českého je Ernst zapsán jako držitel dvou (Zinneckerových) bud - nejprve tzv. letních, provizorních, záhy však celoročně obývaných - rokem 1701. Postupně tak vznikly osídlené enklávy již zmíněných Zinneckerových Bud, trvale obydlených údajně kolem roku 1720, Malých a Velkých Kühnelových Bud, přejmenovaných po roce 1945 na Pardubické, Volských Bud, na jejichž místě vyrostly mezi dvěma světovými válkami moderní pohostinské podniky - Horský hotel a Sokolská bouda a bud na Černé pasece, reprezentovaných dnes nejnovější variantou mnohokrát přestavované Černé boudy. Horní i dolní Zinneckerova bouda, z nichž ta první leží ve výši necelých 1 100 m n. m., zaujímají slunnou polohu na jihovýchodním svahu s překrásnými výhledy do českého vnitrozemí. Černá hora však dokáže občas rázně připomenout i svou příslušnost k elitě krkonošských velikánů. Záříjový sníh tu nikoho nepřekvapí.

Pokračování článku »

Kovary pohostinné

 
Pamětní deska Heinricha Pohla v Kovarech

Mramorová pamětní deska na domě číslo 20 v ulici Vięskiej v horní části Kovar, upomíná na působení Heinricha Pohla (1849 - 1915), zakladatele a dlouholetého majitele zdejší, dnes již neexistující, továrny na porcelán. Radost z jejího „objevení" při redakční cestě za tradicí výroby porcelánu v podhůří Krkonoš, poněkud zkalil „incident" se současným uživatelem budovy, který se s těžkým kladivem v ruce dost neurvale domáhal vydání naexponovaného filmu, se zdůvodněním, že jde o soukromý majetek. Ve městě, jehož historii již řadu let úspěšně propaguje iniciativní „Stowarzyszenie miłośników Kowar", by si celkem opomíjená památka na výraznou osobnost industriálního rozvoje oblasti z konce 19. a začátku 20. století, která v té době poskytovala obživu (včetně pobočných závodů v Mysłakovicích a Leszczynci) až 2 000 pracovníkům, zasloužila přece jen jinou publicitu. Trauma z vykořenění v příhraničních částech Krkonoš je v Polsku pochopitelně ještě silnější, než na české straně. Víc než půl století od konce války je snad už dost dlouhá doba na to, abychom s pokorou přijali krajinu svých předchůdců, i s jejími přesahy do budoucnosti v podobě stále ubývajících památek, ať již to byl kdokoli.

Foto Jiří Dvořák

In: Krkonoše - Jizerské hory 2003/2

 

Pokračování článku »

Jenny Schon: Česká polka /recenze/

 
Jenny Schon

Jenny Schon

Böhmische Polka - Česká Polka

Gedichte

Deutsch - Tschechisch

Übersetzungen von Jen Jensen

S autorčinými fotografiemi v dvojjazyčné úpravě vydal Gest - Verlag: Vechta - Langförden v roce 2005. Cena brožovaného výtisku 10 Euro

Foto Bohdan Holomíček

 

Pokračování článku »

Vila Lygia

 
Vila Lygia - Trutnov

Quo vadis, románová freska z počátků křesťanství od světoznámého polského spisovatele Henryka Sienkiewicze (1846 - 1916), vycházející poprvé časopisecky už v letech 1894 - 1896, zaujala nejen slovutný stockholmský výbor, který autorovi udělil v roce 1905 Nobelovu cenu za literaturu. Nová a nová vydání v mnoha jazycích si získávala nové a nové čtenáře. Ne všichni však byli četbou tak nadšeni, aby po jedné z románových postav pojmenovali svou prvorozenou dceru a vzápětí i nově postavený dům.

Pokračování článku »

Ani dobré zboží se neprodává samo

 
Reklamní popelník porcelánky v Žacléři

Okřídlené podnikatelské krédo otce amerického automobilového průmyslu Henryho Forda: „Mám - li poslední tři dolary, dám dva na reklamu," se nám v současnosti snaží dokonale zošklivit málokdy vtipné, vlezlé a nevkusné televizní šoty i domovní schránky na poštu, přetékající tiskovinami financovanými mnohokrát zcela nepokrytě na účet zákazníka. Že však správně pochopenou reklamní filozofii nelze od obchodního úspěchu oddělit, je bez pochyb.Jak na to šli naši úspěšní předchůdci, dokládá docela obyčejný užitkový a plně funkční předmět na obrázku. Majitelé porcelánky v Žacléři, založené roku 1878 Heinrichem Pohlem, rozšířili v roce 1925 - 1927 výrobu zavedených upomínkových figurek a drobných porcelánových doplňků k nábytku, o lisované izolátory a pojistky pro vysoké napětí. Nepatrným zásahem vtipně upravená forma části vysokonapěťového izolátoru, produkovala při každém pálení i tento výrobně nenáročný praktický popelník pro kuřáky. Denně na očích, propagoval i na těch nejobyčejnějších místech firemní značku svého výrobce určitě účinněji, než dnešní les velkoplošných panelů podél dálnic, které už většinou nikdo ani nevnímá.

Foto Vladimír Dyntar

In: Krkonoše - Jizerské hory 2002/5

Pokračování článku »

Bratři Pohlové - „kluci z porcelánu"

 
Bratři Pohlové: Leonhard, Heinrich, Eduard, Wilibald, Theodor, Reinhold, Gustav

Minulost se ustavičně mění, zatím co budoucnost zůstává stále taková, jaká bude.

/Jára da Cimrman/

Znovuobjevená fakta pozměňují i některá data a události z historie podnikání několika generací dynastie Pohlů a jejich továren na výrobu porcelánu v Krkonoších.

K oblastem s rozvinutou manufakturní výrobou porcelánu na počátku 19. století lze vedle Karlovarska či okolí slezského Waldenburgu směle počítat i území Jizerských a Lužických hor. Především zvýšená poptávka po tehdy oblíbených výrobně nenáročných porcelánových dýmkových hlavičkách, zvedla z verpánku podnikavého desenského ševce Josefa Pohla /*1820/, známého mezi sousedy jako „Bauer Jachims - Seff". Již počátkem padesátých let 19. století začal od zaběhnutější konkurence vykupovat t. zv. režné zboží, které v primitivních domáckých podmínkách dokončoval malbou a pasířskými doplňky. Ještě před tím se stihl oženit s Barbarou Schnabelovou, příslušnicí dalšího jizerskohorského podnikatelského rodu. Své pověsti činorodého člověka nezůstal nic dlužen ani v rodinném životě. Z celkem dvanácti jeho dětí sedm synů dožilo dospělosti a všichni otcovy podnikatelské geny úspěšně zúročili. Statečnosti manželky dílovedoucího Hübnera, která svého kmotřence, Pohlova druhorozeného syna Heinricha /*1849/ vynesla z výrobny zachvácené požárem, vděčíme za věrohodné informace, které pozdější vážený majitel porcelánky v Kowarech sepsal.

Pokračování článku »

 
« 1 22 23 24 25 26 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.