Hasičům k jubileu

 
Carl Steiner - velitel hasičů, Žacléř

Dobrovolní hasiči v Žacléři slaví v letošním roce 135. výročí od založení prvního organizovaného, tehdy německého spolku. Památek z jeho ranné historie se zachovalo poskrovnu. Výrazný portrét hasiče s hejtmanskými výložkami a jubilejní pamětní medailí císaře Františka Josefa I. na hrudi, signovaný Rudolfem Patzeltem z v té době významného trutnovského fotoateliéru v Nádražní ulici, patří k těm vzácnějším. Velká písmena FS na nablýskané přilbě, dešifrovaná jako Feuerwehr Schatzlar, se nakonec ukázala jako jediný falešný detail na jinak velice věrném portrétu zhotoveném na kartonu o rozměrech 40 x 50 cm dnes již zapomenutou fotografickou technikou, spojující reprodukci zvětšeného negativu s ručním nanášením pastózní barvy. Podle společné fotografie z roku 1913, měli totiž žacléřští hasiči na přilbách dvě stylizované jedle se vztyčeným medvědem z městského znaku. Na uváděné fotografii lze navíc bezpečně identifikovat fešáka, který se pravděpodobně v tomtéž čase nechal portrétovat. Jeho totožnost potvrzuje i další soudobý snímek, rovněž v majetku městského muzea v Žacléři, kde je tehdejší hasičský velitel Carl Steiner obklopen roztomilými hasičátky z mládežnického oddílu. Podle adresáře z roku 1911 provozoval tenkrát ve výstavném domě Hugo Tauchmanna na žacléřském náměstí čp. 7 jistý Carl Steiner taxislužbu a autodopravu. Další pátrání po jednom z dávných velitelů nabízím současným hasičům jako zajímavý domácí úkol v pauzách mezi ostrými výjezdy a zároveň jim přeji, aby byly ( ty pauzy, pochopitelně ), co nejdelší.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2006/8

Pokračování článku »

Malíř Trutnovska

 
Jaroslav Otmar - Pohled k horám

Charakteristickým pohledem z podhůří východních Krkonoš na ladnou křivku hřebenového panorama bych čtenářům rád připomněl ve výčtu regionálních tvůrců poněkud pozapomínaného malíře Jaroslava Otmara (nar. 15. 3. 1901 v Lomnici nad Popelkou, zemř. 23. 4. 1974 v Trutnově). Nesporné výtvarné vlohy kultivoval soukromými konzultacemi u svého vrstevníka, všestranného umělce Karla Otáhala (1901 - 1972). Už před rokem 1949, kdy ještě pracoval jako úředník na ředitelství Státních drah v Hradci králové, byl v čilém kontaktu s tamními amatérskými výtvarníky. Poté se přestěhoval do Trutnova a jako částečný invalidní důchodce byl 1. 10. 1954 jmenován okresním archivářem. V úzké spolupráci s trutnovským starousedlíkem, kronikářem a vlastivědným badatelem Oskarem Nimschem (1887 - 1976) působil v archivu do 30. 7. 1957. Společně s trutnovskými výtvarníky příležitostně vystavoval zejména krajinné scenérie z důvěrně známého okolí a městská zákoutí, z nichž mnohá, jako například pověstnou Dračí uličku, dávno odvál čas. Otmarovo dílo, rozptýlené mezi soukromými držiteli je zastoupeno v Galerii města Trutnova i v Muzeu Pokrkonoší.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2007/12

Pokračování článku »

Trutnovský občan Oskar Nimsch

 
Legitimace Krkonošského spolku

Sama o sobě jistě zajímavá členská legitimace Krkonošského spolku na rok 1927 vyvolává ve mně osobní vzpomínku na manžela uvedené členky. Oskar Nimsch spojil svůj život s Dolfičkou Seitzovou 19. 9. 1918. Narodil se manželům Heinrichovi a Terezii Nimschovým 7. 6. 1887 v Bernarticích u Trutnova a v sousedním Žacléři navštěvoval školu. Po absolvování obchodní akademie v Liberci nastoupil 27. 6. 1906 u firmy Faltis s bohatou tradicí strojního zpracování lnu, považovanou za zakladatele lnářského průmyslu v Rakousku - Uhersku. Válečné intermezzo jednoročního dobrovolníka pěšího pluku č. 94 v Haliči skončilo z 31. 8. na 1. 9. 1915 poblíž Bílého Kamene u Lvova Nimschovým těžkým zraněním.

Pokračování článku »

Grafika z roku 1923

 
Oskar Zaborsky: Náměstí v Trutnově

Působivý motiv trutnovského náměstí se všemi třemi dominantami z jeho vyvážené sochařské výzdoby - pomníkem císaře Josefa II., Krakonošovou kašnou a sloupem Nejsvětější Trojice - zachytil na svém komorním dřevorytu umělec skrytý za charakteristickou signaturou OZ. Vzácná pohlednice, odeslaná 29. září 1923, zobrazuje v té době vlastně již neexistující situaci. Habsburkův pomník byl odstraněn už 22. května toho roku.

Pokračování článku »

„...a nejhorší ze všeho jsou trpaslíci!"

 
Dřevěná hračka - suvenýr ze Špindlerova Mlýna

Upomínkové předměty z turisticky navštěvovaných míst balancují na hranici kýče dnes možná ještě více než v minulosti. Ani zobrazená mechanická dřevěná hračka, prodávaná v meziválečném období jako suvenýr ze Špindlerova Mlýna, není výjimkou. Přesto z ní vyzařuje sentimentální kouzlo zašlých časů a oproti současným, mnohdy krajně nevkusným umělohmotným cetkám, dokáže vyvolat shovívavé přimhouření oka i u těch nejpřísnějších kritiků. Jednak je to originální rukodělná práce z poctivého přírodního materiálu. Jednoduchý princip stereotypně se pohybujících figurek, používaný v mnoha obměnách nejen lidovými výrobci folklorních hraček, ale například i konstruktéry drahých hodinových strojků a orlojů, je dokonale funkční a nabízí vedle dekorativnosti i aktivní zábavu. Navíc motiv dvou permoníků, neúnavně bušících do kovadliny, odkazuje na dávnou hornickou historii Špindlerova Mlýna, sahající na začátek 16. století, kdy se v osadě Svatý Petr začala rozmáhat těžba a zpracování rud stříbra, mědi a arzenu. Většina dávných krkonošských horáků neměla obě ruce levé jako dnešní zpohodlnělé generace. Jen tak mohlo za dlouhých zimních večerů vzniknout vedle obligátních postaviček Krakonoše, navzdory okřídlenému Cimrmanovu výroku, i množství dalších nápaditých předmětů, které jsou dnes touhou leckterého sběratele.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2009/1

Pokračování článku »

Pardubické Boudy /Příběhy lučních enkláv/

 
Pohled z Pardubických Bud

Od Pardubic na sever, cestou necestou poctivých 90 km, leží Pardubické Boudy. Jak už to v Krkonoších chodí, jsou mnohá tradiční jména lokalit ještě zdvojena na Horní a Dolní, Přední a Zadní, Nové (Mladé) a Staré - v tomto konkrétním případě pak na Velké a Malé. A bylo tomu tak i dlouhou dobu jejich známé existence, kdy se ještě jmenovaly Kühnelovy. Až fádně obvyklé je i jejich tehdejší pojmenování po původním majiteli. Naopak zajímavé je, jak dlouho se udrželo. Už v roce 1841 se zde totiž nevyskytoval žádný Kühnel.

Pokračování článku »

Zinneckerovy Boudy /Příběhy lučních enkláv/

 
Zinneckerovy Boudy na Černé hoře

Mezi několika hospodáři z Velké Úpy, kteří začátkem 18. století přesunuli svá obydlí blíž k vzdáleným seništím na svazích nedávno před tím téměř vymýcené Černé hory, byli i Zinneckerové, jejichž předci se přistěhovali do Krkonoš v době dřevařského boomu v polovině 16. století údajně jako jedni z prvních (jméno je doloženo k roku 1642) a svůj vztah k výškám si přinesli v genech z alpské domoviny. Když pionýr početného rodu, „otec zakladatel" Ernst Zinnecker přišel na Černou horu, maršovské panství, ke kterému tato část východních Krkonoš patřila, právě měnilo majitele. Zadluženého Jana Jakuba de Waggi juniora střídal Berthold Vilém z Valdštejna a u vlčických sousedů v Janských Lázních stupňovali své budovatelské aktivity Schwarzenberkové. V deskách zemských Království českého je Ernst zapsán jako držitel dvou (Zinneckerových) bud - nejprve tzv. letních, provizorních, záhy však celoročně obývaných - rokem 1701. Postupně tak vznikly osídlené enklávy již zmíněných Zinneckerových Bud, trvale obydlených údajně kolem roku 1720, Malých a Velkých Kühnelových Bud, přejmenovaných po roce 1945 na Pardubické, Volských Bud, na jejichž místě vyrostly mezi dvěma světovými válkami moderní pohostinské podniky - Horský hotel a Sokolská bouda a bud na Černé pasece, reprezentovaných dnes nejnovější variantou mnohokrát přestavované Černé boudy. Horní i dolní Zinneckerova bouda, z nichž ta první leží ve výši necelých 1 100 m n. m., zaujímají slunnou polohu na jihovýchodním svahu s překrásnými výhledy do českého vnitrozemí. Černá hora však dokáže občas rázně připomenout i svou příslušnost k elitě krkonošských velikánů. Záříjový sníh tu nikoho nepřekvapí.

Pokračování článku »

 
« 1 21 22 23 24 25 26 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.