Gablenzova hvězda stále září

 
Ludwig von Gablenz

Naleštění „ptáci" na čákách rakouské pěchoty i grenadýrských přilbách Prušáků, vlající stuhy vojenských standard, zářivé barvy uniforem, cinkot šavlí, ržání jezdeckých koní a rytmus bubnů C. k. kutálky. To není obraz dávné bitvy, ale trutnovský víkend 10. a 11. září 2005. V rámci Dnů evropského kulturního dědictví uspořádalo město Trutnov a tamní Klub vojenské historie vzpomínkovou akci nazvanou „Poslední cesta" ke 100. výročí převezení ostatků generála jízdy Ludwiga von Gablenze ze švýcarského Curychu do Trutnova.

Pokračování článku »

Selský císař

 
Socha Josefa II. v Markoušovicích

Josefinský kult, vzedmutý vlnou sílícího německého nacionalizmu v poslední čtvrtině 19. století, inicioval stavbu pomníků významného reformátora na habsburském trůnu také v řadě míst Krkonoš a Podkrkonoší, která Josef II. v mnoha případech osobně navštívil. Malou obec Markoušovice v Jestřebích horách poctil návštěvou na podzim roku 1771, kdy byla země postižena strašlivou neúrodou a hladomorem a je mu přičítána hlavní zásluha na výstavbě zdejšího kostela a školy. Jeden z řady unifikovaných litinových figurálních pomníků ze Salmovských železáren v Blansku mu místní občané slavnostně odhalili 2. 9. 1883. Jako nenáviděný symbol Rakousko-Uherska byl po vzniku samostatného Československa z prostranství před školou „uklizen" do přítmí hasičské zbrojnice. O více než půl století později se ho při jedné „železné neděli" markoušovičtí hasiči rozhodli odvézt za mrzký peníz do šrotu. Na štěstí jej vykoupil jeden z rozumnějších sousedů a s tichým souhlasem tehdejšího vedení obce umístil na soukromém pozemku před svou chalupou. Jen poněkud divadelní nátěr, podložený jistě těmi nejlepšími úmysly, má vedle početných obdivovatelů, kteří do zastrčeného koutu obce zamíří, i své radikální odpůrce. Jak jinak?

In: Krkonoše - Jizerské hory 2009/3

Pokračování článku »

Hasičům k jubileu

 
Carl Steiner - velitel hasičů, Žacléř

Dobrovolní hasiči v Žacléři slaví v letošním roce 135. výročí od založení prvního organizovaného, tehdy německého spolku. Památek z jeho ranné historie se zachovalo poskrovnu. Výrazný portrét hasiče s hejtmanskými výložkami a jubilejní pamětní medailí císaře Františka Josefa I. na hrudi, signovaný Rudolfem Patzeltem z v té době významného trutnovského fotoateliéru v Nádražní ulici, patří k těm vzácnějším. Velká písmena FS na nablýskané přilbě, dešifrovaná jako Feuerwehr Schatzlar, se nakonec ukázala jako jediný falešný detail na jinak velice věrném portrétu zhotoveném na kartonu o rozměrech 40 x 50 cm dnes již zapomenutou fotografickou technikou, spojující reprodukci zvětšeného negativu s ručním nanášením pastózní barvy. Podle společné fotografie z roku 1913, měli totiž žacléřští hasiči na přilbách dvě stylizované jedle se vztyčeným medvědem z městského znaku. Na uváděné fotografii lze navíc bezpečně identifikovat fešáka, který se pravděpodobně v tomtéž čase nechal portrétovat. Jeho totožnost potvrzuje i další soudobý snímek, rovněž v majetku městského muzea v Žacléři, kde je tehdejší hasičský velitel Carl Steiner obklopen roztomilými hasičátky z mládežnického oddílu. Podle adresáře z roku 1911 provozoval tenkrát ve výstavném domě Hugo Tauchmanna na žacléřském náměstí čp. 7 jistý Carl Steiner taxislužbu a autodopravu. Další pátrání po jednom z dávných velitelů nabízím současným hasičům jako zajímavý domácí úkol v pauzách mezi ostrými výjezdy a zároveň jim přeji, aby byly ( ty pauzy, pochopitelně ), co nejdelší.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2006/8

Pokračování článku »

Malíř Trutnovska

 
Jaroslav Otmar - Pohled k horám

Charakteristickým pohledem z podhůří východních Krkonoš na ladnou křivku hřebenového panorama bych čtenářům rád připomněl ve výčtu regionálních tvůrců poněkud pozapomínaného malíře Jaroslava Otmara (nar. 15. 3. 1901 v Lomnici nad Popelkou, zemř. 23. 4. 1974 v Trutnově). Nesporné výtvarné vlohy kultivoval soukromými konzultacemi u svého vrstevníka, všestranného umělce Karla Otáhala (1901 - 1972). Už před rokem 1949, kdy ještě pracoval jako úředník na ředitelství Státních drah v Hradci králové, byl v čilém kontaktu s tamními amatérskými výtvarníky. Poté se přestěhoval do Trutnova a jako částečný invalidní důchodce byl 1. 10. 1954 jmenován okresním archivářem. V úzké spolupráci s trutnovským starousedlíkem, kronikářem a vlastivědným badatelem Oskarem Nimschem (1887 - 1976) působil v archivu do 30. 7. 1957. Společně s trutnovskými výtvarníky příležitostně vystavoval zejména krajinné scenérie z důvěrně známého okolí a městská zákoutí, z nichž mnohá, jako například pověstnou Dračí uličku, dávno odvál čas. Otmarovo dílo, rozptýlené mezi soukromými držiteli je zastoupeno v Galerii města Trutnova i v Muzeu Pokrkonoší.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2007/12

Pokračování článku »

Trutnovský občan Oskar Nimsch

 
Legitimace Krkonošského spolku

Sama o sobě jistě zajímavá členská legitimace Krkonošského spolku na rok 1927 vyvolává ve mně osobní vzpomínku na manžela uvedené členky. Oskar Nimsch spojil svůj život s Dolfičkou Seitzovou 19. 9. 1918. Narodil se manželům Heinrichovi a Terezii Nimschovým 7. 6. 1887 v Bernarticích u Trutnova a v sousedním Žacléři navštěvoval školu. Po absolvování obchodní akademie v Liberci nastoupil 27. 6. 1906 u firmy Faltis s bohatou tradicí strojního zpracování lnu, považovanou za zakladatele lnářského průmyslu v Rakousku - Uhersku. Válečné intermezzo jednoročního dobrovolníka pěšího pluku č. 94 v Haliči skončilo z 31. 8. na 1. 9. 1915 poblíž Bílého Kamene u Lvova Nimschovým těžkým zraněním.

Pokračování článku »

Grafika z roku 1923

 
Oskar Zaborsky: Náměstí v Trutnově

Působivý motiv trutnovského náměstí se všemi třemi dominantami z jeho vyvážené sochařské výzdoby - pomníkem císaře Josefa II., Krakonošovou kašnou a sloupem Nejsvětější Trojice - zachytil na svém komorním dřevorytu umělec skrytý za charakteristickou signaturou OZ. Vzácná pohlednice, odeslaná 29. září 1923, zobrazuje v té době vlastně již neexistující situaci. Habsburkův pomník byl odstraněn už 22. května toho roku.

Pokračování článku »

„...a nejhorší ze všeho jsou trpaslíci!"

 
Dřevěná hračka - suvenýr ze Špindlerova Mlýna

Upomínkové předměty z turisticky navštěvovaných míst balancují na hranici kýče dnes možná ještě více než v minulosti. Ani zobrazená mechanická dřevěná hračka, prodávaná v meziválečném období jako suvenýr ze Špindlerova Mlýna, není výjimkou. Přesto z ní vyzařuje sentimentální kouzlo zašlých časů a oproti současným, mnohdy krajně nevkusným umělohmotným cetkám, dokáže vyvolat shovívavé přimhouření oka i u těch nejpřísnějších kritiků. Jednak je to originální rukodělná práce z poctivého přírodního materiálu. Jednoduchý princip stereotypně se pohybujících figurek, používaný v mnoha obměnách nejen lidovými výrobci folklorních hraček, ale například i konstruktéry drahých hodinových strojků a orlojů, je dokonale funkční a nabízí vedle dekorativnosti i aktivní zábavu. Navíc motiv dvou permoníků, neúnavně bušících do kovadliny, odkazuje na dávnou hornickou historii Špindlerova Mlýna, sahající na začátek 16. století, kdy se v osadě Svatý Petr začala rozmáhat těžba a zpracování rud stříbra, mědi a arzenu. Většina dávných krkonošských horáků neměla obě ruce levé jako dnešní zpohodlnělé generace. Jen tak mohlo za dlouhých zimních večerů vzniknout vedle obligátních postaviček Krakonoše, navzdory okřídlenému Cimrmanovu výroku, i množství dalších nápaditých předmětů, které jsou dnes touhou leckterého sběratele.

In: Krkonoše - Jizerské hory 2009/1

Pokračování článku »

 
« 1 21 22 23 24 25 26 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.