Freiheit

Dnes je Krakonoš i v očích malých dětí hodný strejda z pohádkových knížek nebo televizních Večerníčků. Málokdo si ještě vzpomene, že původně to byl zlý démon vládnoucí živlům, který urputně hájil nedotknutelnost krkonošských hor a každého opovážlivce a narušitele svého království tvrdě trestal. Přestože se od těch dob mnohé změnilo a bývaly časy, kdy byl všemocný vládce Krkonoš tááákhle maličkej, protože hory patřily pracujícím, stále ještě udrží v pevné ruce rákosku. Obrázek amatérského kreslíře se signaturou ZR z virtuální sbírky pohlednic je pro současnou prašivou dobu jako stvořený i když očividně vznikal v jiných časech. Zcela civilně bez jakýchkoliv bájných atributů pojatý Krakonoš, národovecky vyzdobený šerpou v barvách modro - bílo - červené trikolory panslavismu trestá cizáka jakéhosi, zbrojnoše v neurčité jezdecké uniformě. Při troše fantazie si lze představit urostlého kulturistu Františka Peterku v plné síle, jak vyplácí drzého imaginárního Pražáka. Což není nic proti některému konkrétnímu obyvateli hlavního města. Tak my u nás všeobecně říkáme dotěrným lufťákům. Právě teď, kdy by zmatená vláda kvůli nezadržitelně se šířícímu viru nejradši vyhlásila totální zákaz vycházení, horské hotely a restaurace jsou zavřené a vleky ani lanovky nejezdí, se po hřebenech promenují zástupy jako o matějské pouti. Skialpinisti pronikají na uzavřené lavinové svahy, zdivočelí skútraři plaší zvěř a páchají škody v rezervacích a nezodpovědní otužilci se naboso jen v kraťasech vydávají na túry, aby posléze zbloudilí a zmrzlí na kost zaměstnali co nejvíc záchranářů z Horské služby. Rozum to nebere! Nezbývá než doufat, že Krakonoš ještě nezapomněl, co bylo jeho prvotním posláním.

Nepublikováno

Mno, Krakonoš?! Krakonošík, Krakonošíček... Ne, že by nebylo kam sáhnout, nebo že by byl tak zkřehlý zimou, ale tenhle je v houfu nejmenší. Navíc ještě neokoukaný protože přišel jako poslední docela nedávno. A jak se traduje v kotlině české, co je malé, to je hezké. Titěrné poprsí horského velikána by se vešlo do pomyslné opsané kružnice o průměru pouhých „baj voko" 16 milimetrů a to opravdu není moc. Jemně modelovaný cínový odlitek s filigránskou pečlivostí kolorovaný výrobcem přirozenými barvami je vzadu opatřen miniaturním magnetem na přichycení ke kovovým předmětům v domácnosti. Tam kde mají malé děti, jsou „roztomilými" magnetkami polepené celé ledničky. V kanceláři dětinského důchodce zdobí stojánek na prakticky nepotřebné psací potřeby hned vedle kompjůtru na pracovním stole. Přisál se nám na opancéřované vstupní dveře chalupy při poslední návštěvě svého duchovního otce a mého vzácného kamaráda Petra Rýgra v tom prašivém loňském roce, kdy bylo v mezidobí mezi první a druhou vlnou koronaviru ještě povoleno setkávání. Renesanční člověk Petr se živí jako šikovný cínař - samouk a jeho cínové betlémy, každoročně doplňované o nějakou originální půvabnou figurku jsou mezi fajnšmekry, profesionálními betlémáři i laickými obdivovateli známé široko daleko. Dokonce i za mořem! A to nezmiňuji jeho další artikl, nespočet barevných variant světoznámé postavičky Pražského Jezulátka. Krakonoš byl ale mezi jeho komerčně úspěšnými výtvory vkusných suvenýrů z Krkonoš logicky jedním z prvních. K radosti nejen mé vyšlo z jeho dílny různých podob krkonošského obřiska v kouzelném zmenšení už několik. Jakou asi hloubavý autor vymyslí příště?

Nepublikováno

Především pro Pavla, ale i pro další nespokojence s mou občasnou čistě namátkovou prezentací Krakonošů, kterým se zajídají všichni ti Rýbrcoulové německé provenience nebo figurální experimenty extravagantních autorů. Sběratel pohlednic s postavou Krakonoše (i těch současných) ukolébán stagnující nabídkou trhu, kde se už dlouho neobjevila žádná zajímavá novinka, pomalu přestává vnímat nové varianty starých motivů. Záměna krajiny v pozadí, jiná barva nápisu či dřevěné nebo 3D pohlednice, to jsou veškeré inovace osvědčených fotogenických figur žijících pánů Krakonošů Jirouše nebo Pechana. Jakoby se věhlasní mistři kamery báli vyfotit konečně nějakou novou tvář. V podstatě se jim ani nijak nedivím. Pokud jsem měl možnost posoudit, tak „mládež" ztrácí cit pro míru stylizace a výsledkem není důstojný vládce hor, ale jakýsi zelený ofangličkovaný „šašo".

Vážení přátelé, ano. Skutečně to vypadá jako bych při vyhledávání nějakého nevšedního Krakonoše úmyslně sahal do hromádky německých Rübezahlů, ale není tomu tak! Naopak jsem se těšil, jak si smlsnu na autorovi litografie z roku 1944, která posloužila sudetoněmeckému landsmanšaftu v Mnichově jako předloha k pohlednici z jejich vydavatelství vytištěné po umělcově smrti v roce 1959. Nebo to snad není úpadek majestátu Ducha hor, když vyhlíží jako nějaký potrhlý provinční hastrmánek, co šmidlá na skřipky večer při měsíčku? Grafika je naštěstí černobílá. Jinak by nejspíš překypovala zelení. S opovrhujícím odsudkem jsem šlápl vedle a chlácholit se pořekadlem, že nevědomost hříchu nečiní, není hodno chlapa. Český malíř, ilustrátor a spisovatel Alfred Leopold Isidor Kubin, na kterého si činí nárok i Rakušáci se narodil 10. dubna 1877 v Litoměřicích. Pozor - nezaměňovat s o pár let mladším Moravákem z Boskovic Otakarem Kubínem (*22. října 1883), který jako Othon Coubine přijal francouzské občanství i členství ve francouzské komunistické partaji. Což jeho umělecké kvality a mezinárodní renomé nijak nesnižuje. Jen na Krakonoše z jeho atelieru jsem já osobně dosud nenatrefil. Takže sorry!

Povídačky, že si Krakonoš své panství na horách ohlídá sám, platí jen v pohádkách. A taky na historických pohlednicích. Celou sérii působivých „ochranářských" námětů s nas-štvaným Krakonošem alias Rübezahlem v hlavní roli situovaných do Krkonoš, ale i do pověstmi opředeného pohoří Harz ve středním Německu s nejvyšší tajemnou horou Brocken vyprodukoval německý malíř a ilustrátor s anglickými předky Franz Hermann Robert Rowland. Narodil se v Löbau v Horní Lužici v roce 1864 kam se jeho otec přistěhoval z Anglie v roce 1852 a po čtyřech letech se oženil s místní dívkou Augustou Schulze. Franz nastoupil roku 1887 na uměleckoprůmyslovou školu v Drážďanech. V městské části Blasewitz působil později jako uznávaný malíř. Zemřel v roce 1941. Rowlandovy sto let staré apely jsou platné stále.

Krakonoš - a třeba i po tisící! Klidně zase ten „německý". Co naplat, když historických pohlednic s Rübezahlem je na evropském sběratelském trhu podstatně nejvíc. A každá je jiná. To jen laikům se zdají všechny na jedno brdo. Na letní měsíc červenec, kdy se to v přírodě všelijakou tou nově zrozenou živočišnou havětí a žouželí přímo hemží, se mi kolorovaná kresbička pána hor s doprovodem jeví jako stvořená. Podepsaný autor Peter A. Becker, s nímž jsem ještě bohužel neměl tu čest, je v úzce vyhraněných kruzích filokartistů znám například vícekusovou kolekcí jubilejních barevných litografií z roku 1910. Působivé ilustrace z dějin Słupska byly vytištěny k 600. výročí založení starobylého města Stolp v Pomořansku. Z této části dnešního Polska pocházela čtvrtá manželka Karla IV. Eliška Pomořanská, kterou nezapomenutelně ztvárnila mladá Jana Brejchová ve filmu „Noc na Karlštejně". A jen na okraj - Eliška nebo též Alžběta zemřela ve věnném městě českých královen Hradci Králové v roce 1393, téměř na dohled od Krkonoš. S podobným posláním vznikla nejspíš série obrázků ze slezských hor.

„Takhle maličkej" byl krkonošský velikán Krakonoš za vlády rudých komančů, kdy hory patřily pracujícím. I když i on se snažil vystupovat v duchu prázdného hesla „Čelem k masám" hlásaného proletářskými křupany, kteří se usalašili na Hradě českých králů, byl jimi nahlížen jako nicotná figurka z dalekých hor. Ať už to byl alkoholik a vrahoun s rukama od krve a hoblinami ve vlasech se svou karlínskou partou a primitivní Martou, bodrý prolhaný odborář z kamenolomu Zápotonda s nerozlučnou garmoškou alias Ušaté torpédo nebo „der schöne Toni" od soustruhu v ČKD pro toporný oficiální postoj zvaný Urukvajec. Nakonec skončili všichni jako kůl v plotě a my jsme se bláhově domnívali, že zacinkáním klíči se všechno změnění aspoň na nejvyšších vrcholcích. No nezměnilo. Jen Krakonoš je veličina stálá, i když je to jen mrňavý panáček z lipového dřeva. Drobná sympatická dřevořezba je na první pohled dílem zručného profíka, který se skromně podepsal jen pouhými vyrytými iniciálami R. H. To může být prakticky kdokoliv. Jeden z prvních bláznivých nápadů tipoval dokonce, že je to monogram Schwantnerova bájného učitele, vrchního modeléra ze žacléřské porcelánky Theodora Pohla uváděného všude jen jako „starý Hartmann" z Durynska. To by ale byla opravdu velká náhoda. Jeho dodatečně zjištěné křestní jméno začínající písmenem G (Gustav?, Gerhard?, Günter?) utnulo všechny další spekulace. Nakonec tu chybu, že svůj výtvor neoznačil plným jménem, udělal možná nějaký soudruh z NDR v podhůří Krušných hor, který nezapomněl poctivé řemeslo.