Milenci 1965

26. června 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 

Milenci-1965.JPG

Jako post skriptum k předešlému článku Cherchez la femme se vzpomínkou na kamaráda Feryho Landgrafa (1941 - 1978) bych rád připomněl i jeho opomíjenou a méně známou tvorbu malířskou, protože jeho abstraktně pojatých obrazů se asi mnoho nedochovalo. Většina majitelů je považovala jen za jakýsi módní výkřik amatérského umělce okresního formátu a během let vyměnili originál spojený s konkrétním prožitkem za neosobní reprodukci z obchodního domu Ikea. Nebo v lepším případě za nějakou rodinnou fotografii. Jediný obraz, o kterém vím, že z nostalgie stále visí místo obvyklé madony s Jezulátkem v ložnici jedné nejmenované chalupy, se mi podařilo kdysi vyfotografovat.

Pokračování článku »

Cherchez la femme

22. června 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Odznak z roku 1968

Nenápadný nedatovaný odznáček, zaregistrovaný ve sběratelských nabídkách na internetu až v „daleké" cizině na Slovensku, mi připomněl jednu společenskou událost z hloubi minulého století. A hned mi blesklo čím dál víc selhávající pamětí - tam jsem přece byl! A nejen to, stál jsem i u toho, když se návrh na odznak rodil. Na bombastickou letní slavnost v Janských Lázních si už dnes málokdo vzpomene a zařadit ji do konkrétního roku je problém i pro pamětníky, kteří si ji jakžtakž vybavují. Autorství zapomenutého odznaku je zahaleno tajemstvím docela. Nebudu zbytečně napínat. Na podobné věci měl tenkrát na naší mezi monopol můj tehdejší vrstevník a kamarád, všestranný výtvarník Alfred Landgraf, který se oficiálně živil jako učitel na základní škole. Nejprve v Mladých Bukách a posléze ve Svobodě nad Úpou. Probděli, prochodili, prodiskutovali a prohádali jsme se mnoha nocemi a u mnoha nápadů jsem mu asistoval i při jejich praktické realizaci.

Pokračování článku »

Souputníci

08. června 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Katalog k výstavě

Před dvěma lety stáli v článku Zuřící býk nikoliv vlastní vinou proti sobě dva významní sochaři, kteří prošli v různém časovém období věhlasným ateliérem českého velikána monumentálního realismu Josefa Václava Myslbeka (1848 - 1922). Z nashromážděných důkazů bylo již tehdy patrné, že oba umělci, jak o něco starší a v odborných kruzích známější Bohumil Kafka (1878 - 1942), tak dodnes nedoceněný, vlivem života v provinčním německém Trutnově v celostátním měřítku téměř neznámý, ač nesmírně plodný a pracovitý Emil Schwantner (1890 - 1956), jsou v tom nevinně. Celá kauza padá na vrub současným falzifikátorům a obchodníkům s uměním. Dílo Bohumila Kafky netřeba popularizovat a o tom, že ani Emil Schwantner nebyl žádný regionální nýmand, svědčí nedávno otevřená velkolepá výstava jeho všestranné tvorby v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí, ke které vyšel kvalitní a obsáhlý katalog.

Pokračování článku »

Morchella esculenta (snad)

24. května 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Smrž obecný na zahradě

Někdo má na zahradě plže, někdo smrže. V povědomí houbařů je smrž zahnízděn jako lahůdková houba poměrně hluboko. Ale buďme opravdu upřímní, kdo z nás svátečních, co máme oči jen na pár druhů hřibovitých, ho opravdu viděl v lese. Skoro mám pocit, že je to s ním jako s pověstnou manželkou inspektora Colomba. Všichni vědí, že existuje, ale nikdo ji neviděl. Pro pilné učedníky pana profesora Smotlachy, kteří vědí, že smrž je výtečná jedlá jarní a dokonce tržní houba, všestranně použitelná v kuchyni a bez mrknutí oka dokážou nejen vyjmenovat, ale i rozeznat všechny smrží poddruhy, tohle čtení není. A postrach všech houbařských webů Václav Burle ať se laskavě zdrží veškerých komentářů. Některé kuchařky, které sázejí spíš na líbivější druhy, nevábně vyhlížející zmuchlaná plodnice smržů i rozšířenějších a libozvučnějších kačenek přímo odpuzuje. Ty by mě s košíkem vzácné suroviny, slibující „mňamku" v podobě lahodné pomazánky, dokonce hnaly od domovského prahu. V letošním prvním květnovém týdnu se jeden vzorový exemplář objevil na zahradě uprostřed zástavby Sluneční stráně. Nedalo mi to, a hned jsem si ho zvěčnil. Přiznám se však bez mučení: zahrada je sice moje, smrž ale vyrostl u souseda. Nadšeně jsem s ním obešel několik známých hospodyněk, ale všechny ohrnovaly nos. Prašivka nakonec skončila v kompostéru.

Nepublikováno

Pokračování článku »

Řidičský průkaz není zadarmo

18. května 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 

Autoskola.jpg

Od převratného patentu německého konstruktéra Karla Benze, který v roce 1886 sestrojil dvoumístnou tříkolku poháněnou spalovacím benzinovým motorem, lze počítat opravdový rozvoj automobilismu, který v průmyslově vyspělých částech zeměkoule pomalu přerůstá lidstvu přes hlavu. Zatímco v prvních desetiletích výroby automobilů bylo vlastnictví auta výsadou jen opravdu majetných jedinců, dnes není ani v České republice dokonce více vozů v rodině žádnou vzácností. Vlastnit oprávnění k řízení motorového vozidla, lidově „řidičák", patří téměř k základnímu vzdělání a jen málo jedinců může tvrdit, že se bez něj v životě obejde. Nic ale není zadarmo. Tytam jsou doby, kdy k vystavení licence stačila jen písemná žádost. Ve většině zemí je ustálená praxe absolvování alespoň základního kurzu jízdy i teoretických znalostí dopravních předpisů, korunovaná složením nemalého poplatku a závěrečné zkoušky. A je celkem jedno, zda se adept na krále silnic učí šoférskému řemeslu individuálně od soukromého instruktora nebo s kolektivem v autoškole. Mezi těmi trutnovskými je nejznámější Autoškola Macejko, slavící v letošním roce čtvrt století nepřetržitého provozu. My už trochu odrostlejší, kteří jsme svůj první vůdčí list získali v jurodivých padesátých letech minulého století, jsme navštěvovali autoškolu Svazarmu na dnešním Krakonošově náměstí, které vládl pevnou rukou populární trutnovský motocyklový závodník Jiří Martinec. Silnice nebyly ani zdaleka tak přeplněné jako dnes a vzpomínám si přesně, jak jsem při mé první cvičné jízdě šněroval se školním sedanem jičínskou výpadovkou k Volanovu tak nebezpečně, že parta cestářů pracujících na krajnici zahodila krumpáče a lopaty a naskákala za příkop do bezpečí. To absolventi autoškoly na historickém snímku z října 1928 považovali dokončení kurzu za tak výjimečnou a důležitou událost, že se nechali zvěčnit renomovaným trutnovským fotografem Rudolfem Patzeltem, který měl svůj atelier v Nádražní ulici číslo 3 v bloku již neexistujících domů vedle okresního soudu, kde je dnes provizorní parkoviště. Na kvalitní fotografii je i Patzeltova krásně čitelná suchá pečeť. Kromě informace na školní tabuli se bohužel nepodařilo ani jednoho z prvních mistrů volantu na Trutnovsku identifikovat. Help me!

Nepublikováno

Pokračování článku »

K máji patří majka

30. dubna 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Majka obecná (Meloe proscarabeus) foto anti

Marie, Marušky, Marjánky, Majky, vás na mysli nemám. Vy jste záležitost celoroční. Ani jsem si nespletl krátkou a dlouhou samohlásku, protože nejde vůbec o břízky ozdobené barevnými fáborky, které o Filipojakubské noci vyrůstají před okny svobodných dívek jako houby po dešti. A ve folklorních oblastech na návsích dosahují gigantických rozměrů zásluhou veškeré mužské omladiny. Také ortodoxním trampům se marně sbíhají sliny na oblíbenou laskominu firmy Hamé v kulaté konzervičce. Čeština je bohatá a nabízí další možnosti. Můj objev je z živočišné říše a přiznám se, že jsem ho už několik let ve volné přírodě neviděl. Ačkoli jako kluk jsem si častokrát při spatření toho tajemného brouka s kovově modrým leskem připomněl onu dětskou říkanku - majko, majko, dej mi masti na bolesti - a přitom dával po čertech velký pozor na její smrdutou a jedovatou tekutinu, po které naskákaly na kůži svědivé puchýře.

Pokračování článku »

Na Rýchorách je krásně vždycky

17. dubna 2015    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Nesměle vykukují šafrány

Fotogeničnost Rýchor objevili mistři krajinářské fotografie i amatérští dokumentaristé už dávno. Zádumčivé nálady z Rýchorského pralesa se po Jiřím Havlovi nebo Ctiboru Košťálovi odváží fotografovat jen zoufalec. I my laičtí blikači s kapesním digitálkem však dokážeme ocenit svěží zeleň rašící trávy, rozkvetlou letní louku, sluneční paprsky ve větvoví lesa, jásavé odstíny zlata podzimu i běloskvoucí třpyt sněhových vloček v závějích. Kouzlo mají i orosené pavučiny s cáry mlh nebo závojem deště, vír chumelenice i třpyt vodní hladiny v Rýchorské studánce. Příležitost zajet si vyfotit chybějící snímky k jednomu z minulých článků se mi naskytla v nejméně vhodný čas. V zamračeném odpoledni v polovině dubna, kdy je nahoře krajina barevně nevýrazná s posledními zbytky špinavého sněhu a na Rýchorské boudě je vzhledem k mezisezoně logicky zavřeno. Spolu s kamarádem Pepou Čermákem jsme požadované fotky po dobrodružném hledání Údolí blesků pořídili. Odborníci přebytečné snímky většinou smažou, aby si uvolnili kapacitu paměťové karty. Mě vždycky říkal děda - nic nevyhazovat! Z nostalgie jsem vybral pár těch s přimhouřením obou očí koukatelných, pro vzpomínku na příjemně strávené odpoledne. Konec konců, ani to pivečko v hospodě Pod pralesem nebylo k zahození.

Nepublikováno

Pokračování článku »

 
« 1 41 42 43 44 45 54 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.