Freiheit

Poněkud ve stínu slavnějšího mladšího bratra Karla (23. 8. 1897 - 7. 1. 1973), který své obrazy od studijního pobytu ve Francii podepisoval zásadně umělecky zvučnějším jménem Charles, žil a podnikal v Trutnově místní rodák a člen městské samosprávy Wilhelm (Willi) Mayer. Narodil se do měšťanské, kulturně založené početné trutnovské rodiny inspektora pojišťovny Augusta Mayera, původem z Bernartic u Žacléře a Marie Köhlerové z Broumova 21. července 1890. Po absolutoriu obchodní školy ve Vídni se záhy oženil. O jeho rodinné provázanosti s širším regionem Krkonoš vypovídá malá rodopisná statistika. Vzal si Emilii Mohrovou narozenou 27. 6. 1892 v Jablonci nad Jizerou. Její matka Františka, která přišla na svět s počátkem významného roku 1866 a později s nimi už jako vdova bydlela v Trutnově, pocházela z Heřmanových Sejfů, dnešního Rudníku. Oba jejich synové se narodili v Dolní Rokytnici nad Jizerou. Starší Wilhelm v roce 1915, mladší Walter začátkem roku 1919. V březnu toho roku se Willi Mayer s rodinou přestěhoval.

Je nádherné nedělní ráno, Nový rok 1. ledna 2017. Do ojíněných korun stromů na hřebeni Kravího vrchu na vrcholu stráně za chalupou intenzivně svítí slunce a mrazivý vzduch jiskří nad spoře pocukrovanou krajinou. První, co mě napadne je, jak musí být krásně na Rýchorách. Po mnoho let jsem v tomto čase stával před desátou hodinou u Rýchorské boudy a čekal, až se otevřou dveře do vyhřátého bufetu a činovníci turistického oddílu ze Žacléře v čele s obětavým „Ádou" Görnerem a jeho nerozlučným jezevčíkem rozbalí svá fidlátka, potřebná k udělování pamětních listů na hvězdicový novoroční výstup na Rýchory, pořádaný každoročně od roku 1981. Scházela a stále ještě schází se tam veselá parta kamarádů, známých i náhodných příchozích ve směru od Žacléře, Horního Maršova, Svobody nad Úpou, Mladých Buků i Trutnova aby družně uvítali nastávající rok.

Mandatorní výdaje rok co rok stoupají a brutálně tlačí rodinný rozpočet do nebezpečné blízkosti červených čísel. Ve škrtání zbytných položek z celoročních výdajů by důchodcové mého postavení mohli klidně i přes diskvalifikující věk přemýšlet o účasti na OH 2020 v Tokiu, kdyby byla taková soutěž do programu zařazena. A kdo to vždycky odnese jako první? Kamarádi, příbuzní a blízcí přátelé! Protože ti to přece pochopí! V duchu se omlouvám všem, kteří nejsou na internetu. Klasickým papírovým novoročenkám je letos i vzhledem k neomalenosti České pošty (téměř) konec. Telefonování nebylo nikdy mou silnou zbraní, protože nevidím, neslyším a hlavně nemám ten správný vratiprst jako datel. No a posílat přání jako SMS, to je skoro lepší si to přečíst v klidu na webu. Tak především zdraví, zdraví, zdraví...

Jako hlas volajícího na poušti vyznívá skrytá reklama olomoucké mlékárny OLMA a. s. rozesílaná prostřednictvím nejmenovaných novin svého majitele široké čtenářské obci s výzvou k návratu k tradičním papírovým pohlednicím. Můžeme stokrát zavrhovat přání ve formě SMS, E-mailů či vzkazů na Facebooku, klasické pohlednice mají odzvoněno spolu s minulým stoletím. Nemluvě o tom, že nostalgické volání po tradicích v importovaných čapkách zámořského dědka je tak trochu protimluv. Osobně si myslím, že každé upřímné přání je lepší než žádné.

Přeji radostné, spokojené Vánoce ve zdraví a v kruhu svých blízkých.

Tentokrát však nastavuje svou vlídnější a sympatičtější tvář. Vsadil na český národní nápoj a se sloganem „Horal pije pivo z hor" obsadil kdysi nejmodernější hotel v Malé Úpě, 1050 metrů nad mořem, těsně u hranic s Polskem. Nový krkonošský minipivovar Trautenberk otevírá od soboty 10. 12. 2016 dveře všem natěšeným zájemcům o několik druhů oblíbených piv bez pasterizace a filtrování, spolu s celkově rekonstruovanou výstavnou budovou čp. 87 s designově zařízenou restaurací, několika moderně vybavenými pokoji a společnou noclehárnou. Nejnovějších informací jsou plné sdělovací prostředky.

Takhle láskyplně jazykem svých předků oslovovala ještě v polovině minulého století jedna svobodská babička milovaného vnoučka. Často tak v duchu a někdy i nahlas říkám svému kamarádovi Güntru Fiedlerovi. Neznáme se nijak dlouho, sotva dvacet let. Když jsem za ním do Střediska česko - německého porozumění, kterému tehdy krátce šéfoval v trutnovském Bílém domě, přišel na radu někoho z okresního archivu vypůjčit si nějakou vlastivědnou knížku v němčině, netušil jsem, že se z toho na pohled byrokratického suchara s vystupováním bankovního úředníka, kterým původně skutečně byl, vyklube spolehlivý přítel se svérázným smyslem pro humor a společnými sběratelskými vášněmi, obdařený navíc znalostí němčiny rodáka z našeho regionu.

Když jsem před lety, tehdy možná jako docela první publikoval reklamní popelník ze žacléřské porcelánky Theodora Pohla s odvážným tvrzením, že jde o dílo sochaře Emila Schwantnera, vyslovovali odborníci jisté pochybnosti. Svalnatí atleti strnulí v pohybu nepohnuli s obřím keramickým elektroizolátorem za ten čas ani o píď, několik let se však překulilo a výrobek se stal ústředním motivem nápaditého plakátu k umělcově chystané souborné výstavě v Městském muzeu v Žacléři. Tak jako průkopnický článek „Kluci z porcelánu" otištěný rovněž v měsíčníku Krkonoše - Jizerské hory, strhl lavinu zájmu o vedlejší produkty rodinných porcelánek bratří Pohlů na obou stranách hraničních krkonošských hřebenů. Stejně jako první Zajímavosti o tvorbu pozapomenutého malíře Krkonoš Fritze Hartmanna z Dolního Dvora. Nerad se holedbám, ani se nepovažuji za nějaký kulturní předvoj, ale jak říkal geniální zneuznaný všeználek Jára Cimrmann - člověk se musí pochválit sám, protože nikdo jiný to za něj neudělá.

Nepublikováno