Freiheit

Z Vídně 14. září 1910 „slavnému městskému úřadu Maršov II. v Čechách" (dnes část Svobody nad Úpou, okres Trutnov) odeslaný korespondenční lístek, je­hož adresní stranu zde reprodukujeme, stojí za po­zornost. Jeho levý okraj totiž tvoří reklama vídeňské firmy Wilhelm Pittner, jež byla ražebnou od roku 1872. Kromě jiného nabízela početní, hrací a pracovní kontrolní známky, přívěsky pro označe­ní klíčů, psí daňové známky, medaile a mince. Ruby čtyř známek jsou vyobrazeny. Bohužel, text na lístku je urgencí odpovědi, ale bez uvedení v jaké věci. Nenaznačuje, jakého cha­rakteru byly kontakty mezi odesilatelem a adresá­tem. Asi se příliš nezmýlíme, budeme-li předpokládat, že šlo o dodávku některého z výrobků této firmy. Z nabízeného sortimentu mohla obec objednat kupř. ukazatele cesty, uliční tabule, domovní čísla. To samozřejmě nevylučuje, že se mohlo jednat i o dodávku účelových známek - nejspíše evidenčních pro psy. Odpověď na tuto otázku snad časem přinesou ar­chivní fondy. V každém případě je tento korespondenční lís­tek dokladem kdysi existujících kontaktů potenci­álních vydavatelů účelových známek v Čechách s ražebnami tehdy sice téhož státu, ale ne na území Českých zemí.

Spoluautor Zbyněk Likovský

In: Numismatické listy 1/1998

Při pohledu na stále větší plochy vymýcených lesů na hřebenech Krkonoš, nelze nesrovnávat tuto situaci s dávnou historickou pa­ralelou, kdy lidská dravost a bezohlednost k přírodě významnou měrou přispěla k zásadní změně ve skladbě zdejších lesů. Mám na mysli těch víc než čtyřicet let drancování koncem 16. a začát­kem 17. století. Rozsáhlá pásma Krkonoš měl již v 1. pol. 16. stol. v zástavě horní hejtman Kryštof z Gendorfu, majitel Vrchlabí, báň­ský odborník a poradce Ferdinanda I., za něhož se v Krkonoších jednak pilně dolovalo, jednak bylo zřízeno nespočet hamrů na zpra­cování rudy. Obě tyto činnosti spotřebovaly velké množství dřeva, které bylo všude na dosah ruky. S největší pravděpodobností byl prá­vě tento ziskuchtivý Korutanec otcem myšlenky zásobovat krkonoš­ským dřevem rovněž "největší a nejdůležitější klenot všeho králov­ství" - Kutnou Horu.

Praotec Janeček vzal kdysi dávno do ruky kámen a předznamenal tak celou jednu dějinnou epochu. Základní materiál naší planety je od pravěku věrným souputníkem člověka. Od pěstního klínu ke gruntům stavení, od pyramid k sochařským skvostům antiky, přes klenby katedrál až k tomu nejtěžšímu kameni nad rovem. Ty nejdražší a nejvzácnější kameny se staly odznakem moci, ty dostupnější, neméně ušlechtilé a krásné, záležitostí zdobnou. Jejich zpracováním, řezáním, rytím a broušením se proslavili kamenáři z Podkrkonoší a Českého ráje už v 16. století.

V Rakouském státním archivu ve Vídni [1] se mi s pomocí tamějšího kolegy Petera Ratha, podařilo vypátrat málo známou grafickou podobu erbu rytíře Hieronyma von Rotha, v letech 1864 - 1873 úřadujícího starosty města Trutnova. Jeho příběh z prusko-rakouské války v roce 1866, dramatické zatčení společně s dalšími 18 spoluobčany 27. června, osmdesát dní krutého věznění v Hlohově a slavnostní návrat po propuštění [2] na přímluvu generála Gablenze, [3] je díky tradičním oslavám jediného rakouského vítězství v této válce právě v bitvě u Trutnova, dodnes živý a zasvěcenému publiku všeobecně znám. [4] Na základě útrap z vězení a hrdinného postoje byl starosta Roth, ani ne týden po návratu na svobodu, 18. 9. 1866 aklamačním hlasováním všech 22 členů obecního výboru slavnostně jmenován čestným občanem města Trutnova [5] a následně i mnoha dalších míst v regionu. [6] Císař Františk Josef I. mu za prokázanou statečnost a loajální postoj k monarchii udělil vysoké rakousko-uherské vyznamenání, řád Železné koruny III. třídy a císařským diplomem z 24. 3. 1867 vystaveným ve Vídni, jej povýšil do rytířského stavu s uvedeným erbem. Popis erbu - v černo-červeně polceném štítě, heraldicky vpravo zlatý korintský sloup, vlevo svěšený černo-stříbrně dělený řetěz s pěti články a s okovy na obou koncích. Dva korunované turnajské helmy: 1. klenotem černá rozepjatá orlí křídla a mezi nimi sloup jako ve štítě; přikrývadla černo-zlatá; 2. klenotem rozepjatá orlí křídla červené barvy, příčně okovy jako ve štítě; přikrývadla červeno-stříbrná [7] - publikovaný v ročence německého Krkonošského spolku v roce 1927 [8], shodný s popisem ve vídeňském archivu, se s barevným vyobrazením v některých detailech rozchází (levá pokrývadla jsou červeno-zlatá, nikoliv stříbrná, taktéž řetěz s okovy, jak na štítě, tak v klenotu, je černo-zlatý). Publikováním tohoto v regionu téměř neznámého nebo zapomenutého erbu bych rád přispěl k rozšíření znalostí o jednom z význačných občanů města Trutnova v minulosti.

Snad proto, že když jsem byl ještě malý kluk a hory na horizontu se mi zdály z kopce od trianglu, kam jsem většinou chodil pást naši kozu Bětu a v zimě lyžovat, díky podobě s obrovskými ňadry, tak tajemné a lákavé a Sněžka v pozadí tak vzdálená a nedostupná, poslouchal jsem povídačky o Krakonošovi vždycky se zvláštním zaujetím. Dohady o tom, zda mocný duch hor opravdu sedává na skalisku nad Obřím dolem, klátí nohama a huláká na kolemjdoucí, mi nedávaly spát.

Burjan Tichý získal erb s kosmým stříbrným břevnem v pravém a zlatou šesticípou hvězdou v levém červeném poli zároveň s přídomkem „z Tichovic" od českého krále Ferdinanda I. Habsburského léta Páně 1542. Jeho příbuznost s Tomášem Tichým z Holína a Dolního Lochova na Jičínsku, nelze spolehlivě doložit, ani vyvrátit.

Tvrzení mého táty, že se ve svých pětadvaceti letech ženil, protože jsem byl tak říkajíc „on the Road" bylo i při skutečnosti, že jsem přišel na svět dva a půl roku po svatbě rodičů něco, o čem se nediskutuje. Tak to prostě bylo! Další z mnoha tátových mystifikací vyšla najevo teprve dlouho po jeho smrti.

Foto Petr Rýgr