Freiheit

Krakonoš je nade vším.

Rozhovor pro magazín Trutnovinky v původním nezkráceném znění:

Nenarodil jste se v Krkonoších, ale v Náchodě. Je to náhoda nebo jste se do Krkonoš přestěhovali?

Abych to upřesnil. Vždycky zdůrazňuji, že jsem se narodil v Americe! Je to osada obce Dobrošov, kousek nad Náchodem, kde tehdy bydleli mí rodiče. Otec pracoval před válkou jako tesař na výstavbě pohraničního opevnění a v Náchodě se seznámil s mou matkou. Na podzim roku 1945 jsme se v rámci dosídlování pohraničí přestěhovali do Stříteže na Trutnovsko. A odtud už jsou Krkonoše na dohled.

Čím vás naše nejvyšší hory přitahují?

Především nepoznaným tajemnem. Během let jsem si pracně vybudoval pověst znalce Krkonoš. Nechci tvrdit, že jsem na hřebenech nikdy nebyl, ale přece jen znám mnohá místa spíš z historických pohlednic a map a s každou sporadickou túrou do hor jsem mile překvapen, když to tam opravdu všechno je, jako v mých představách.

K významnému životnímu jubileu Miloslava Bartoše

Jméno Miloslav Bartoš jsem zaregistroval někdy začátkem 70. let minulého století, hned při mém prvním letmém listování časopisem Krkonoše. I při Mílově známé prvotní publikační váhavosti, ovlivněné příliš vysokými nároky na dokonalost vlastní tvorby, vyšel mu první článek už ve třetím čísle prvního ročníku v roce 1968. Ačkoliv to byla jen drobná zprávička, navíc signovaná pouze autorskou šifrou, zcela osudově se týkala Krkonošského muzea ve Vrchlabí, se kterým je spojen celý Mílův produktivní věk. K datu oslavencových sedmdesátin obsahuje soupis jeho článků jen v uvedeném časopise Krkonoše - Jizerské hory, kam Míla po celou dobu jeho trvání přerůstající do páté dekády neúnavně přispívá, téměř dvě stovky položek.

Kresba Jiří Škopek

Václav JIRÁSEK: Ve znamení mlátku a želízka 1. díl (O horách a hornících). Vydala Dr. Eva Koudelková - Nakladatelství Bor, Liberec 2003. Svého druhu první zasvěcená publikace, přibližující hornickou činnost na Jestřebích horách a v jejich nejbližším okolí. Obdivuhodně pracovitý autor s bohatou hornickou praxí zužitkoval léta nadšeného amatérského bádání v regionu, aby čtivým slohem přiblížil široké veřejnosti klopotnou práci havířů v zalíbeném koutku České země mezi Krkonošemi a Orlickými horami, od prvopočátků prospektorské činnosti, až po ukončení těžby v nedávné minulosti. Studiem kronik a starých důlních map, doplněným vzpomínkami pamětníků a důkladným výzkumem v terénu, včetně profárání dostupných děl, ale i vlastními havířskými zážitky vybavený autor je čtenáři skvělým průvodcem po rudních i uhelných jámách Suchovršic, Vernéřovic, Svatoňovic, Hronova, Žďárek, Markoušovic, Rtyně v Podkrkonoší a dalších míst bývalého Náchodského panství. Dává nahlédnout i do geologického bohatství důlních slojí zmínkou o minerálech, zkamenělinách a araukaritech a objevně přibližuje nejbližší souputnice havířů - důlní lampy. Str. 206, ISBN 80-902901-9-1

O pohlednicích

Dávno, dávno již tomu. Představte si milé děti, že nebyl ani internet, ani SMS či MMS posílané pomocí mobilního telefonu. Vzkazy a pozdravy vyřizovali ústně od mlýna k mlýnu putující krajánci, kočí formanských povozů nebo vandrovní tovaryši. Dokonce i první tištěné vizitky a později i ozdobná blahopřání, považovaná, stejně jako mnoho jiných podobných tiskovin, také za předchůdce pohlednic, se pro jistotu doručovala osobně. K otevřené listovní zásilce, kartonku předepsaných rozměrů s libovolným obrázkem na jedné straně, předtiskem pro adresu a místem pro krátké písemné sdělení na druhé a s nalepenou známkou na důkaz uhrazení poštovného, jak jsme pohlednice znali až do nedávna, uběhla ještě dlouhá cesta.

Zalistujeme-li ve starých adresářích, mnohdy najdeme řadu ražeben, případně rytců. Leckdy šlo o podniky tak malé, že dnes jejich jména či názvy jsou pro nás již jen pouhými, nic neříkajícími slovy. Povědomí o nich setřel čas, který uplynul od doby, kdy zhotovovaly odznaky, medaile, plakety a někdy i účelové známky. Oživnou teprve, najdeme-li mezi dochovanými ražbami jejich výrobky, či dostanou-li se nám do rukou firemní nabídkové katalogy, prospekty, letáky.

Celostránková reklama ve 22. ročníku Jahrbuch des Deutschen Riesengebirgs=Vereines (Sitz Hohenelbe) z roku 1933, kterou zde reprodukujeme (obr.), nám připomíná před desetiletími zaniklou firmu Josef Rehnelt z Jablonce nad Nisou. Kromě velkého výběru odznaků a upomínek z cest nabízela i dříve tak populární štítky na turistické hole, z nichž dva krkonošské zobrazují boudu u Sněžných jam a Sněžku; tato kresba byla nedávno znovu uveřejněna. ( -anti-, Kdo má dobrou hůl, ušel cesty půl. Krkonoše 1/96, Vrchlabí 1996, s. 21). Jaký byl její další sortiment, reklama neprozrazuje.

Pokud snad znáte podobné materiály, prosíme o laskavé upozornění na adresu redakce.

Spoluautor Zbyněk Likovský

In: Sběratelské zprávy Hradec Králové 95/2000

Z Vídně 14. září 1910 „slavnému městskému úřadu Maršov II. v Čechách" (dnes část Svobody nad Úpou, okres Trutnov) odeslaný korespondenční lístek, je­hož adresní stranu zde reprodukujeme, stojí za po­zornost. Jeho levý okraj totiž tvoří reklama vídeňské firmy Wilhelm Pittner, jež byla ražebnou od roku 1872. Kromě jiného nabízela početní, hrací a pracovní kontrolní známky, přívěsky pro označe­ní klíčů, psí daňové známky, medaile a mince. Ruby čtyř známek jsou vyobrazeny. Bohužel, text na lístku je urgencí odpovědi, ale bez uvedení v jaké věci. Nenaznačuje, jakého cha­rakteru byly kontakty mezi odesilatelem a adresá­tem. Asi se příliš nezmýlíme, budeme-li předpokládat, že šlo o dodávku některého z výrobků této firmy. Z nabízeného sortimentu mohla obec objednat kupř. ukazatele cesty, uliční tabule, domovní čísla. To samozřejmě nevylučuje, že se mohlo jednat i o dodávku účelových známek - nejspíše evidenčních pro psy. Odpověď na tuto otázku snad časem přinesou ar­chivní fondy. V každém případě je tento korespondenční lís­tek dokladem kdysi existujících kontaktů potenci­álních vydavatelů účelových známek v Čechách s ražebnami tehdy sice téhož státu, ale ne na území Českých zemí.

Spoluautor Zbyněk Likovský

In: Numismatické listy 1/1998

Při pohledu na stále větší plochy vymýcených lesů na hřebenech Krkonoš, nelze nesrovnávat tuto situaci s dávnou historickou pa­ralelou, kdy lidská dravost a bezohlednost k přírodě významnou měrou přispěla k zásadní změně ve skladbě zdejších lesů. Mám na mysli těch víc než čtyřicet let drancování koncem 16. a začát­kem 17. století. Rozsáhlá pásma Krkonoš měl již v 1. pol. 16. stol. v zástavě horní hejtman Kryštof z Gendorfu, majitel Vrchlabí, báň­ský odborník a poradce Ferdinanda I., za něhož se v Krkonoších jednak pilně dolovalo, jednak bylo zřízeno nespočet hamrů na zpra­cování rudy. Obě tyto činnosti spotřebovaly velké množství dřeva, které bylo všude na dosah ruky. S největší pravděpodobností byl prá­vě tento ziskuchtivý Korutanec otcem myšlenky zásobovat krkonoš­ským dřevem rovněž "největší a nejdůležitější klenot všeho králov­ství" - Kutnou Horu.