Freiheit

Když ještě televize nebyla, vládla celým širým světem idyla ... no úplná idyla to nebyla, to jen známý text stále aktuální písně Voskovce a Wericha ze hry Osel a stín  Osvobozeného divadla svádí k parafrázi. Prostě v dobách ne tak úplně nejdávnějších, kdy se lidé museli aktivně bavit sami, existovalo i ve Svobodě nad Úpou postupně několik skupin nadšenců zapálených pro divadlo. Ti úplně první založili místní spolek divadelních ochotníků už v roce 1870, jen dva roky po historicky první společenské organizaci, sboru dobrovolných hasičů. V roce 1878 k nim přibyl ještě početný pěvecký spolek Harmonie, který s divadelníky léta úzce spolupracoval. Pokoušet se zmapovat jejich činnost až do vystěhování většiny původních obyvatel po II. světové válce je bruslením na příliš tenkém ledě. Teprve po nových osídlencích po roce 1945 lze najít nějaké průkazné stopy.

Ani dnes není na trhu konkrétních suvenýrů ze Svobody nad Úpou zrovna habaděj. Ani dnes nejsou ty nabízené přehlídkou vytříbeného vkusu a decentní elegance. Svoboda nad Úpou, ležící v tomto směru ke své smůle mezi dvěma na upomínkové předměty nejproduktivnějšími středisky východních Krkonoš, Janskými Lázněmi a Sněžkou, přesto pár zajímavých artefaktů v průběhu let dokázala nabídnout. Pomineme-li pohlednice, které tvoří zcela samostatnou a specifickou skupinu upomínek na určité místo, a kterých by pečlivý sběratel od začátku jejich existence koncem 19. století nasbíral s tématikou našeho města určitě hodně přes tisícovku, zůstává stále ještě spousta cetek i užitkových předmětů s nápisem Gruss aus Freiheit.

Některé stavby přetrvávají staletí, po jiných nezůstane třeba jen během jednoho člověčího života ani stopy. Jak se krajina dynamicky proměnila během posledního půlstoletí, můžou internetoví nadšenci sledovat z ptačí perspektivy na leteckých snímcích celé republiky, přístupných například na interaktivní mapové aplikaci cenia -  http://kontaminace.cenia.cz/. Možnost přenést se pouhým kliknutím ze současnosti do stavu téhož místa při leteckém snímkování v roce 1953 je navýsost poučná, i přes poněkud zhoršenou kvalitu černobílé kopie. Příkladem budiž publikovaný snímek bývalé Bischofovy vápenky na hranici Svobody nad Úpou a Mladých Buků, pořízený od železniční trati směrem na západ k silnici z Trutnova do hor a souběžnému korytu Úpy.

V jednom z vídeňských antikvariátů jsem před časem při pátrání po Etrichově Holubici náhodně objevil sérii čtyř fotografických pohlednic z časů, kdy létání bylo stále ještě jen pro odvážné muže a ženy. Zaujala mě suchá pečeť trutnovského foto atelieru Hamann a Lemann, sídlícího ve Školní ulici čp. 155 naproti děkanskému kostelu, v tomto personálním složení od 22. 5. 1914. Na rubu poštou neodeslaných snímků bez jakékoliv datace jsou drobným písmem tužkou připsána jen jména pasažérů z řad měšťanů Trutnova a blízkého okolí. Pro lepší přehlednost jsem si je označil následovně: Let 1 - pánové Schnabel a Hader z Trutnova a Reichstein z Pilníkova; let 2 - Maschek, Dolní Staré Město, Lahmer Emil z Trutnova a Steiner z Olivětína u Broumova; let 3 - Lahmer Josef a slečna Futterová s otcem, všichni z Trutnova; let 4 - pan Schrey s chotí a Möwald, rovněž z Trutnova. Nápadná podoba uvedených pánů Lahmerů nasvědčuje, že jde nepochybně o bratry, úředníka Josefa a obchodníka Emila, bytem v Kostelní ulici čp. 11. V trutnovském adresáři jsem našel jediného Schreye a to pana prokuristu Karla a jeho manželku Františku z Pražské ulice čp. 32.

Když v roce 1881 vymřel italský šlechtický rod Rombaldi z Hohenfelsu, pocházející z Udine, usazený od poloviny 17. století na Novém městě Pražském, byl po přeslici spřízněný Marian Brázda zvaný Rombald nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 30. 11. 1898 povýšen do rakouského šlechtického stavu s predikátem „z Hochinfelsu". Majestát opravňující k používání čestného titulu šlechtic mu byl vystaven ve Vídni dne 4. 2. 1899. C. k. poručík husarů Marian Štěpán Ladislav Václav Rombald z Hochinfelsu prožil svůj život od narození 26. 12. 1863 až do smrti 12. 1. 1924 na svém dědičném statku v Odlochovicích na České Sibiři. Krutá zima však není jediným pojítkem této lokality se vzdálenými Krkonošemi. Svérázná figurka Svobody nad Úpou v několika prvních dekádách druhé poloviny 20. století, s nepřehlédnutelným zjevem (s prominutím) čarodějnice z pohádek, známá všeobecně jako „hraběnka", při bližším poznání však vzdělaná dáma, která léta pracovala jako mzdová účetní a zároveň spravovala podnikový archiv n. p. Dehtochema, byla opravdová šlechtična s erbem, dcera výše jmenovaného, plným jménem Františka Aloisie Marie. Narodila se v Odlochovicích 18. 1. 1899 a ve Svobodě nad Úpou žila pod občanským jménem Kohoutová po zesnulém manželovi od roku 1952 do konce února 1981. Zemřela v domově důchodců ve Rtyni v Podkrkonoší - Tmavém Dole 15. 1. 1985. Tak trochu natruc svému synovi, který se s rodinou vystěhoval ze Svobody do Německa v 60. letech, i vnukovi, který nejezdil tak často, jak by si byla přála, mi uvedený sádrový odlitek erbu, spolu s několika dalšími drobnými památkami věnovala. „Odtajněním" jejího inkognita a zveřejněním zajímavé heraldické památky nejen splácím dluh. Zároveň představuji jeden z ne příliš známých šlechtických rodů, jehož příslušníci žili mezi námi.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2011/2

Plesová sezóna je opět v plném proudu a i letos, stejně jako před lety, je ples, bál, karneval, společenským vrcholem roku. Ve víru hudby, tance a elegance trávily slastné okamžiky také početné generace svobodských občanů. I když v dávné historii byly plesy především záležitostí aristokracie a společenské smetánky, v 19. století zlidověly a málokdo ví, že jedním z významných propagátorů spolkových tanečních slavností byl i svobodský rodák Josef Steidler (*1788), kovář a později hostinský U bílého lva v České Skalici. Z prvního jím uspořádaného „jiřinkového bálu" u příležitosti spolkové výstavy pěstitelů jiřin v roce 1837 si odnesla titul královny krásy mladičká Božena Němcová, pozdější nejvydávanější česká spisovatelka. Úsměvná je i dlouho tradovaná historka z prvního poválečného roku 1946, kdy Národní tělovýchovná jednota ve Svobodě nad Úpou hodlala uspořádat maškarní rej jako „Ráj zlatokopů" v reminiscenci na zaniklou hornickou historii města. Provokativní dvojsmysl v té době stále aktuální, se ale nelíbil obecnímu zastupitelstvu, a tak jej schvalovací komise smetla se stolu. Staromilská pozvánka na bál včelařů o rok později hovoří sama za sebe.

Ať jsme i v roce 2011 v dobrých rukách!