Freiheit

Oblíbený totalitní vtip, že jediná Svoboda v Československu je Svoboda nad Úpou, zpopularizoval jméno krkonošského městečka daleko za hranicemi republiky. Souvislosti jeho vzniku však zná málokdo.

O dávnověku krajiny při řece Úpě, dlouho tvrdošíjně přetrvávala bájná mystifikace Šimona Hüttla. Tento jinak seriózní trutnovský kronikář rudolfínské doby ve své Vesnické kronice posunul založení Trutnova a okolních vesnic na samý práh našeho tisíciletí. Ověřené historické prameny však pocházejí většinou až ze století třináctého. V případě Svobody n. Úpou jsou archivy němé dokonce ještě dalších tři sta let. Nepodložené zprávy o nálezech zlata v jejím okolí nesou sice datum 1241, opravdový boom však byl odstartován teprve s příchodem korutanského důlního odborníka Kryštofa z Gendorfu (1497 - 1563), který se postupným získáváním panství Vrchlabí, Žacléře a Trutnova stal největším magnátem své doby ve východních Krkonoších. O sféry svého vlivu se dělil se starým českým rodem Zilvárů z Břečtejna, kteří drželi panství vlčické, ale i část Trutnova. V době, kdy Gendorf začal budovat své velkolepé sídlo - vrchlabský zámek, vymohl Kryštof Zilvár (1504 - 1579) na panovníkovi pro rychle se rozrůstající hornickou osadu pod Černou horou povýšení na městys s erbem a s horními svobodami.

"Báječné muže na létajících strojích" soustředil kolem sebe na přelomu 20. a 30. let minulého století spolumajitel nejstarší hřebenové boudy v Krkonoších Eugen Bönsch. Zarovnané, mírně zvlněné náhorní plošiny kolem Luční boudy nabízejí k plachtění téměř ideální podmínky, jako snad žádné jiné pohoří ve střední Evropě. Z kolébky plachtařského sportu v oblasti Rhön přišel v roce 1923 do slezského Podkrkonoší konstruktér - samouk Gottlob Espenlaub (25. 10. 1900 - 9. 1. 1972), duchovní otec organizovaného létání i zdejší vyhlášené plachtařské školy. Manévrování německých plachtařů s bezmotorovými stroji nad společným hřebenem Krkonoš je tudíž známo již od roku 1924. Nejčilejšími iniciátory byli Edmund Schneider (27. 7. 1901 - 5. 7. 1968) a ing. Wolf Hirth (28. 2. 1900 - 25. 7. 1959), kteří spolu v městečku Grunau v jeleniogórské kotlině (dnes Jeżów Sudecki) při zmiňované pilotní škole založili v roce 1928 leteckou továrnu, z níž později vyšlo několik řad oblíbených modelů větroňů Grunau-Baby, na celém světě dlouho užívaných a populárních Bejbinek. Schneider založil po válce novou leteckou továrnu v Austrálii, kterou dnes provozuje jeho syn Harry.

Grafický list Jana Čáky z cyklu československých horních měst, vydávaných v 80. letech minulého století v Příbrami, s malebným průhledem hlavní svobodskou ulicí lemovanou měšťanskými domy na dominantní věž někdejší radnice z roku 1869, představuje jednu ze starších podob městského znaku. Autor vychází z heraldického ztvárnění nejstarší známé městské pečetě z roku 1634, jejíž unikátní typář, evidovaný ještě před II. světovou válkou v místním vlastivědném muzeu, zřízeném v budově školy, je dnes, bohužel, v neoprávněném držení soukromé osoby. V této podobě byl znak Ferdinandem I. údajně udělen rostoucí hornické osadě pod Rýchorami 30. 8. 1546, při jejím doloženém povýšení na městečko. Srnčí paroží pod zkříženými hornickými „fajslíky" je v řeči heraldiků tzv. mluvícím znamením, odkazujícím v němčině původních obyvatel zároveň na nedaleké zlatonosné Rýchory.

Středověk neskončil, středověk trvá... nejsou jen slova známého šlágru současné české pop muzik. V případě tajemného spolku Schlaraffia je to i živá skutečnost. Většina mužských členů společenské smetánky z německy mluvících kruhů Trutnova, Hostinného, Vrchlabí, Špindlerova Mlýna, Janských Lázní a mnoha menších sídel v okolí, měla po několik dekád koncem minulého a začátkem právě končícího 20. století tu čest, být také jejími členy. Záhadné propojení se stejně smýšlejícími přáteli na celém světě, humanistické ideály a svobodné myšlení, bylo trnem v oku nacistům i komunistům. V roce 1935 byla Schlaraffia oficiálně rozpuštěna. Totalitní kazisvěti v našem regionu dokonce v 50. letech důsledně skartovali celý obsáhlý archivní fond trutnovské pobočky v okresním archivu.

Vážení přátelé, mám tu čest vás přivítat při slavnostním odhalení pamětní desky jednoho z velikánů českých dějin, jehož 125. výročí narozenin si jako každoročně také letos připomínáme. Muž, který se tak výrazně zapsal do historie mnoha oborů lidské činnosti především jako průkopník slepých uliček, autor legendárního výroku, že budoucnost patří aluminiu, dramatik, cestovatel, pedagog, kriminalista, filozof a vynálezce Jára Cimrman vtiskl své stopy nepochybně i do půdy Krkonoš. S mistrovým citátem: "Mystifikace žije, dokud žijí mystifikátoři" děkuji za pozornost.

Zahajovací projev A. T. 4. 4. 1993

Kdyby Krakonoš neexistoval, museli bychom si ho nejspíš vymyslet. Bájný duch našich hor se „narodil" krátce po proniknutí prvních odvážlivců do jejich nedotknutých hvozdů. Zkazky o něm rozšířili pravděpodobně mazaní Vlaši, hledači rud a drahých kamenů, aby si tak uchránili bohatá krkonošská naleziště. Po staletí pak žila v Krkonoších vedle sebe dvě etnika a jejich představy vládce pohoří byly tudíž dvojí. Germánský otužilý kulturista, zvláštní znamení „Pozor, je ozbrojen" se příliš nepodobá dobráckému taťkovi z hájovny s věčně vyhaslou ušmudlanou kypsovkou z českých poudaček.

Publikaci z roku 2005, která je v nabídce většiny knihkupectví regionu Krkonoš stále ještě v dostatečném množství, si lze exkluzivně na této stránce s laskavým svolením vydavatele Vydavatelství Gentiana, Jilemnice prohlédnout ve formátu pdf. Netřeba zdůrazňovat, že veškeré uvedené části knihy jsou chráněny autorskými právy a jakékoliv stahování a další šíření je zapovězeno zákonem.