Freiheit

Helou, botičky do špičky,

helou, sako do flaštičky,

helou, figuru celou,

vysoce decentně pokroucenou...

Snaha uchovat svazky chlapského přátelství z vojny, utuženého v bojích Velké války, s notnou dávkou resentimentu na poražené císařské Německo, vedla hned v prosinci 1918 jednoho z demilitarizovaných vojáků, důstojníka v záloze Franze Seldte, továrníka z Magdeburku k založení Svazu frontových vojáků (Bund der Frontsoldaten) známého více jako „Stahlhelm" podle typické ocelové přilby, zavedené do výzbroje právě ve válečném roce 1916. Tato neoficiální rezervní organizace německé armády, původně téměř apolitická a spíš pravicově zaměřená, sloužila vzájemné výpomoci vojenských veteránů. Svým negativním postojem k Výmarské republice se postupně stala prodlouženou rukou NSDAP. Po nástupu nacistů k moci přešla pod velení SA a zakladatel Seldte se stal významným činitelem Hitlerova kabinetu. V roce 1935 byla „Stahlhelm" jako taková rozpuštěna.

Ani s prvním vykročením do nového roku nelze opomenout jednu z nejvýznamnějších osobností svobodských dějin, Prospera Piette - Rivage, který koncem 19. a začátkem 20. století tak zásadně ovlivňoval společenské dění i prosperitu v širokém regionu východních Krkonoš. Jeho odkaz si dovoluji symbolicky připomenout kouzelnou intimní novoročenkou, na které zvědavě nakukuje do pootevřených dveří roku 2016 jeho pra-pra-pravnučka Tonička.

První letošní sběratelská akvizice, nabízená doslova „za hubičku", získaná symbolicky hned na Nový rok 1. 1. 2016, jsou dvě barevné varianty téhož odznaku, vydaného vedením Krkonošských papíren k 100. výročí založení svobodského závodu bývalé firmy Piette. Výtvarně nevynalézavý a době poplatný odznáček na jehle, provedením však stále ještě kvalitní výrobek s poctivými barevnými smalty, vyrobený právě před 50. lety, připomíná hned několik výročí.

Na začátku nebylo slovo, ale obyčejný šedivý balvan, jakých jsou kolem nás miliony. Jen s tím rozdílem, že tenhle se povaloval na světoznámých nevyčerpatelných nalezištích achátů v Rio Grande do Sul na druhém konci zeměkoule v daleké Brazílii. V dávných dobách geologických procesů, kdy prázdné bubliny ve vulkanitech postupně vyplňovaly horké roztoky s velkým obsahem oxidu křemičitého, v nich vznikaly v závislosti na momentálních podmínkách koncentricky vrstevnaté pestrobarevné minerály, tvořené směsí proužků křemene, chalcedonu a opálu. Pro svou výraznou kresbu se širokou škálou barev a skelný hedvábný lesk po vybroušení i relativně snadnou opracovatelnost je achát vyhledávaným materiálem brusičů kamene od pradávna. Jeho tvrdost je na známé Mohsově stupnici někde mezi 6 - 7, takže jej dokázali opracovávat již pravěcí Skytové. Název mu dali staří Řekové podle historického naleziště u řeky Achates (dnes Dirillo) na Sicílii. Jako oblíbený a vyhledávaný drahokam jej znala antika, středověk i renesance a mistrné artefakty vynikajících umělců všech dob obdivoval i velký sběratel na českém trůně Rudolf II. v jehož kunstkomoře zaujímala díla s acháty nejpřednější místa.

2016

Tentokrát je mé novoroční přání poněkud zvláštní. Nastávající rok je pro naše město Svobodu nad Úpou významný mimo jiné také po dlouhodobých průtazích konečným uvážlivým souhlasem zastupitelstva s vydáním souhrnné výpravné publikace o její historii. V tomto rozsahu a v češtině bude vůbec první po Demuthově společné vlastivědě Trutnovska z roku 1901 a útlém svazečku sekretáře Bernarda Hampla se stručným výtahem z obecní kroniky, starým už také 90 let. Komplexní pohled na dějiny a dostatek kvalitních ilustrací si vyžádá nemalé náklady. Aby neleželo vše jen na bedrech obecního rozpočtu, může přispět podle svých možností opravdu každý - viz „Pokračování článku". Nezastírám, že své osmnácté housle v kolektivu autorů fidlá i moje maličkost. Na pevně dohodnutý honorář však nemá výnos veřejné sbírky pražádný vliv. Všem milovníkům Svobody nad Úpou přeji zdravé srdce na pravém místě.

Je pokročilý čas adventní a téměř v každém městě probíhá výstava betlemářských skvostů z muzejních sbírek, i moderních výtvorů profesionálů a lidových tvůrců ze všech možných a někdy i nepředvídaných materiálů. Dříve bývaly jesličky téměř v každé krkonošské chalupě a zbožní horáci je právě v tento čas snášeli z půdy, aby se zas po roce na Vánoce zaskvěly v plné kráse pro potěchu domácím i příchozím. Tam, kde dřevěné figurky vyřezával během roku sám hospodář, se stavěcí betlémy rozrůstaly i do gigantických rozměrů a postupně zabíraly velkou část světnice. V rodinách domácích tkalců dokonce za tím účelem rozebírali na čas svátků stav, aby se všechno i se stromečkem vešlo. Ti nenadaní se spokojili nalepovacími papírovými betlémy významných malířů, zakoupenými v papírnictví, nebo sériově vyráběnými dřevěnými figurkami lidových řezbářů z Orlických hor, kterým se dnes běžně říká králické, z vánočních jarmarků. Nesourodá anonymní sbírka polámaných daráků jmenované provenience, poslepovaná z trosek několika betlémů, vznikala v šedivých 70. letech minulého století systémem „každý pes jiná ves" drobnými nákupy v prodejnách starožitností i z darů přátel. Na několika stupních přenosné základny jsou napevno rozmístěny typické komerční prvky lepenkové architektury s ústřední jeskyňkou, vše dodatečně spoře osvětlené několika elektrickými žárovkami. Vestavěný hřebíčkový hrací strojek kolem dokola vybrnkává vánoční šlágr Stille Nacht a v hemžení lidiček spěchajících poklonit se Ježíškovi se klidně pasou ovečky. Scenérie fádní a stokrát viděná v honosnějším a reprezentativnějším provedení ničím nevyniká. Jen snad drobným době poplatným sarkasmem v nápisu na rozvinuté stuze archanděla zvěstovatele místo obvyklého „Gloria". „Dejte pokoj lidem dobré vůle". Tuctový, obyčejný, nezajímavý, což ještě umocňuje neúmyslně rozmlžená fotografie. Ale je náš!

Hezké Vánoce.

Nepublikováno