Zmizelá zákoutí III.

 
Retro podle předlohy z roku 1884 Alena Táslerová

Když krátce po svém nástupu do svobodských papíren vyfotil mladý inženýr Jaroslav Morávek tak zvané staré bělidlo s číslem 79 na rozhraní Svobody nad Úpou a Maršova I. poblíž zaměstnanecké vily firmy Piette kousek za sokolovnou, byl to už značně vybydlený chátrající dům, který držela pohromadě pouze skutečnost, že squatteři byli tenkrát ještě neznámý pojem. Svým rozlehlým čtvercovým půdorysem a mansardovou střechou se už v době výstavby v roce 1778 výrazně lišil od chaloupek trochu níž na protější straně silnice. V polovině 19. století ho vlastnil barvíř a bělič plátna Johann Ettrich (*1812) příslušník světoznámého svobodského rodu, který vlastně vydupal ze země základ Piettovy papírny, když přestavěl starý vysloužilý hamr. Později obýval dům Piettův švagr a spolumajitel továrny, původně pražský hostinský Franz Holub, jehož dcera Paula se provdala za jednoho z prvních významných fotografů Krkonoš a zakladatele dodnes existujícího pražského fotoateliéru Langhans. Syn Franz von Holub to v Rakousko - Uherské monarchii dotáhl až na admirála a velitele válečného námořnictva v závěru Velké války. Tomu říkám dějiny!

Pokračování článku »

S frantíkem na čepici

 
Josef Formann - foto Picek Jičín

Ateliérová kabinetka rakousko - uherského vojáčka v parádní uniformě s plnou polní dýchne nostalgií i na zapřisáhlého pacifistu, natož na sběratele „stařinek". Tak se přičiněním nějaké dobré duše mezi několika památkami na známé fotoateliéry z regionu ocitla před drahně lety i tato kartička z Jičína, kam většinou rukovali horáci z Krkonoš. Významný jičínský fotograf Josef Picek (1849 - 1915) rodák z Českého Dubu působil v Jičíně od roku 1873, kde zakrátko zakoupil na Husově třídě dům s hostincem, známým od té doby jako „U Picků". Víc informací se ze sice zajímavé, ale prakticky anonymní podobenky vyčíst nedalo. Pomineme - li ty ryze profesionální armádní detaily o výstroji a výzbroji zobrazeného fešného „blátošlapa", jak příslušníci jiných zbraní přehlíživě titulovali nešťastníky, kteří byli odvedeni k některému z početných pluků c. k. infanterie.

Pokračování článku »

Zmizelá zákoutí II.

 

Hasici-cviceni.jpg

V zakládající obrazové kronice dobrovolných hasičů ze Svobody nad Úpou, která se nějakými spletitými cestami dostala do fondu Muzea Podkrkonoší v Trutnově, je několik výmluvných záběrů staré svobodské zástavby padlé za oběť červenému kohoutu plamenů. Na předchozí část seriálu navazuje sice poničený, ale navýsost zajímavý snímek z velkého hasičského cvičení s transportem vody do výšky pomocí výsuvných žebříků. Při levém okraji jsou minule zmiňované domky číslo 99 a 100 ještě oba pohromadě. Ironií osudu také domek s podloubím v pravém rohu, na jehož požár se hasiči tak pečlivě připravovali, stejně v roce 1957 zahořel a musel být zbořen jako první z celé řady.

Pokračování článku »

Přikrášlená skutečnost

 
Tovární budovy firmy Schneider

Na vyretušované bezchybné tvářičky modelín, obarvené výtvory špičkové gastronomie a počítačově upravené detaily moderní architektury jsme ze záplavy reklamních a propagačních tiskovin zvyklí a hranici mezi realitou a virtuálním světem pomalu ani nevnímáme. O to víc překvapí zjištění, že ani v minulosti to nebylo jiné. Například zrovna ve velkolepé budově někdejší Schneiderovy strojírny z reklamního katalogu kovových výrobků pro zimní sporty, především bruslí, lyžařského vázání nebo turistických „nesmeků" na obuv, by i nejbližší sousedi z Horské ulice ve Svobodě nad Úpou jen těžko hledali dnešní nevzhledný komplex továrny JAPIO. Kde náhodný turista většinou přehlédne i jedno z mála historických svobodských sousoší Korunování Panny Marie z roku 1865 necitlivě umístěné u zdi objektu.

Pokračování článku »

Město k smíchu

 
Pidifrk č. 847

Nové pohlednice města Svoboda nad Úpou se objevují v současné době jen sporadicky. Vydavatelům se nelze divit - chybí kupci. Klasických pohlednic se v poštovním styku používá stále míň, protože je vytlačily dostupnější prostředky komunikace, ve výsledku levnější než loupežnické tarify České pošty. Sběratelé se zaměřují spíš na pohledy historické a turisty, kteří si chtějí uchovat vzpomínku na pobyt v našem pohostinném městě by denně hravě spočítal prvňáček po první hodině počtů. Čest regionálních vydavatelů tak zachraňuje jen místní vydavatelství ZiTo paní Tomanové s několika variantami vynikajících leteckých záběrů fotografa Petra Tomana a starších okénkových pohlednic z dob, kdy bylo ve Svobodě víc prodejců i zájemců. Z ekonomických důvodů sloučené záběry z několika okolních míst nepočítám už proto, že se mi osobně nezamlouvají. Je to něco podobného, jako pověstný dort pejska a kočičky z povídání Josefa Čapka. S jistou nostalgií vzpomínám na kvalitní jednozáběrové černobílé fotografie z poválečné produkce nakladatelství Orbis od renomovaných autorů s invencí a neotřelými nápady. Oživením, vybočujícím z řady fádních a snadno zaměnitelných celkových pohledů, je kresba Zdeňka Hofmana ze série Pidifrků vydavatele a autora námětů Ivana Rillicha z Frymburku, s pořadovým číslem 847. Zřejmě jdou docela na odbyt, když se od roku 1994 počet zobrazených míst zvolna blíží k první tisícovce. Bonusem podporujícím prodej je jistě i stručná historie na adresní straně. Volně pojatý pohled na náměstí Svornosti od západu přináší i řadu realistických prvků architektury. Že právě u Svobody nad Úpou posloužila jako vtipný námět povodeň z června 2013, je docela černý humor, ale budiž. Jistě by se však našlo mnohem víc věcí, které jsou opravdu k smíchu.

Nepublikováno

Pokračování článku »

Zmizelá zákoutí I.

 
Akvarel z publikace Čechy nakl. J Otto 1908

Ačkoliv se na první pohled zdá, že se ve Svobodě nad Úpou drahně let nic nemění, je město jako každý jiný živý organismus dějištěm neustálých proměn. Staré židovské přísloví sice praví, že každá změna je k horšímu, ale není tomu tak vždycky. Na co vzpomínají pamětníci, jako na idylická místa dětských her, to na zažloutlých fotografiích má mnohokrát docela prozaický vzhled temných koutů s opadanou omítkou, prašnými cestami a neupraveným okolím. Vzpomínky stejně tak zkrášlují tváře našich blízkých. Příslušníci dnešních mladých generací zas budou nepochybně rádi vzpomínat na pulzující ruch a bohatou nabídku obchodů na současné svobodské hlavní třídě, kterou my vnímáme pesimistickým pohledem stáří jako liduprázdnou a pustou komunikaci. Protože, jó, za našich mladých let...

Pokračování článku »

Vlastivědné putování

 
Obálka

Tiskařinou ještě vonící tiskovina, s lákavou efektní fotografií Petra Tomana na obálce, kterou město vydalo s přispěním grantu EU prostřednictvím Euroregionu Glacensis v rámci přeshraniční spolupráce v česko - polské mutaci, nezve poutníky nikam daleko. Občané Svobody nad Úpou si dokonce nemusejí ani nazouvat trekové boty, projdou se docela pohodlně po městě, maximálně kousek za humna. Brožura s přiloženou složenou mapou seznamuje nenáročné turisty i svobodské občany s výletními cíli, které autoři považují za zajímavé a hodné návštěvy, někdy i jen krátkého zastavení. Pestrou nabídku historických budov s příběhem, včetně těch sakrálních, spolu se zachovalými sochařskými památkami vhodně doplňuje zábavní park a pohádková expozice především pro dětské návštěvníky, i geologické zvláštnosti okolní přírody. Obligátní smutné rčení „zde stával..." je eliminováno na jediné použití, ačkoli se nabízelo mnohokrát. Stručné informace s několika doprovodnými obrázky z 24 vybraných míst odpovídají celkovému skromnému provedení, které se v žádném případě nemíní poměřovat s nedávno vydaným a podobně zaměřeným kvalitním průvodcem nazvaným Stavební památky Trutnovska - výběr z dějin architektury pro zvídavé turisty, ani s úzce vymezeným luxusním sešitem ze Žacléře s odbornými texty Evy Rennerové a fotografiemi Jiřího Pospíšila Příběhy ukryté v kameni. Obě města, Trutnov i Žacléř, nesrovnatelná rozlohou ani počtem obyvatel, mají především turistům co nabídnout a nejsou vnímána jen jako otevřená brána do atraktivnějších vrcholových partií Krkonoš. Jejich městské pokladnice nejspíš disponují kulatějšími sumami než svobodský roční rozpočet a hlavně mají se získáváním grantů z EU společně s polskými sousedy bohaté zkušenosti. Buďme proto pokorní, první vlašťovka nemusí být hned vypasená jako holub ze mlejna. A protože v tiráži jsou vytištěna i jména pachatelů, musí v tomto případě veškerá skromnost stranou. Ano, nesu, spolu s kolektivem vedeným Radko Táslerem na bedrech svůj podíl spolupráce, jak na textech, tak dodáním některých autorských i archivních fotografií a bez uzardění se k tomu hlásím. Přeji příjemnou, nikým a ničím nerušenou procházku za nenápadným půvabem města Svoboda nad Úpou.

Pokračování článku »

 
« 1 10 11 12 13 14 37 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.