Freiheit

Plesová sezóna je opět v plném proudu a i letos, stejně jako před lety, je ples, bál, karneval, společenským vrcholem roku. Ve víru hudby, tance a elegance trávily slastné okamžiky také početné generace svobodských občanů. I když v dávné historii byly plesy především záležitostí aristokracie a společenské smetánky, v 19. století zlidověly a málokdo ví, že jedním z významných propagátorů spolkových tanečních slavností byl i svobodský rodák Josef Steidler (*1788), kovář a později hostinský U bílého lva v České Skalici. Z prvního jím uspořádaného „jiřinkového bálu" u příležitosti spolkové výstavy pěstitelů jiřin v roce 1837 si odnesla titul královny krásy mladičká Božena Němcová, pozdější nejvydávanější česká spisovatelka. Úsměvná je i dlouho tradovaná historka z prvního poválečného roku 1946, kdy Národní tělovýchovná jednota ve Svobodě nad Úpou hodlala uspořádat maškarní rej jako „Ráj zlatokopů" v reminiscenci na zaniklou hornickou historii města. Provokativní dvojsmysl v té době stále aktuální, se ale nelíbil obecnímu zastupitelstvu, a tak jej schvalovací komise smetla se stolu. Staromilská pozvánka na bál včelařů o rok později hovoří sama za sebe.

Slavnostně osvětlený vánoční strom před mateřskou školou získal letos novou bohatší výzdobu a úplně poprvé je jeho rozsvícení spojeno i s malým programem pro veřejnost. Povězme si pár historických zajímavostí o tomto koutu našeho města. „Kozí plácek" s prašnou křižovatkou, uprostřed kterého byla v roce 1933 postavena celkovým nákladem 5 300 Kč, podle projektu místní stavební kanceláře Fischer a Hollmann, malá meteorologická stanička vybavená základními měřicími přístroji, nazývali svobodští starousedlíci s poetickou nadsázkou Malé náměstí.

Foto Stanislav Ondráček 

Jednou ze zaniklých, kdysi však významných svobodských provozoven, byla továrna na svíčky, voskové zboží, mýdlo a krystalovou sodu podnikatele Franze Stephana, která pod značkou Sana existovala ještě v několika poválečných letech v polovině minulého století. Firmu založil v roce 1874 svobodský rodák Franz Stephan senior (*7. 12. 1851 ve Svobodě nad Úpou - + 18. 11. 1920 tamtéž) vyučený voskař a cukrář ve svém rodném domě č. 71 stojícím na náměstí od roku 1602. Na začátku 20. století, kdy již přibyly v zadním traktu domu některé provozní objekty, jej v roce 1903 zbořil a na jeho místě nechal vystavět honosný měšťanský dům pro svou rodinu, což dodnes připomíná viditelný základní kámen s fragmentem z původního stavení, zazděný v obvodové zdi (ze dvora). Záhy získal výsadní císařské privilegium na výrobu zdobených svíček všech možných tvarů a velikostí, které pomocí výpravných katalogů a oceněné na mnoha průmyslových výstavách vyvážel daleko za hranice regionu.  

O starobylém přemostění řeky Úpy se v SF psalo již několikrát, takže jen krátká rekapitulace: První zmínka o dřevěném mostu mezi Mladými Buky a Svobodou nad Úpou je z roku 1553 v trutnovské kronice Simona Hüttla. Tradiční, mnohokrát obnovovaná zastřešená celodřevěná věšadlová konstrukce byla v roce 1703 stržena povodní a narychlo spíchnuté provizorium sloužilo až do roku 1712. V červenci téhož roku byl dán do provozu důkladný, opět však dřevěný most, který pravidelně průběžně opravován vydržel až do roku 1892. Již značně sešlý byl v té době nahrazen jednoobloukovým kamenným mostem podle plánů Otto Fiedlera a Václava Havránka z Hostinného, kteří na jeho výstavbu najali zkušené italské kameníky. Z celkové šířky 9 metrů zabíraly na každé straně metr a čtvrt pohodlné chodníky a veškeré náklady ochudily obecní pokladnu o 14 200 zlatých rakouské měny. V roce 1897 ho jedna z největších povodní 19. století natolik poškodila, že musel být po pouhých pěti letech stržen. Od roku 1898 slouží na okresní náklady zbudovaný současný železný nýtovaný most o délce 20 metrů, usazený ve výšce 3,70 m na dvou kamenných pilířích, postavených vídeňskou firmou Rella a Neffe, která v té době prováděla regulaci Úpy. Od začátku 20. století jej stráží kamenná socha patrona místního kostela svatého Jana Nepomuckého, jehož jméno most v ústním podání pozvolna přejímá. Důkladnou opravou prošel v 90. letech minulého století a generálka skončená v letošním létě je ještě v živé paměti.

Z  nedávno nalezeného archivu svobodské projekční kanceláře Fischer a Hollmann je i uvedený frontální pohled na budovu tradiční místní lékárny U Panny Marie Pomocné, dnes U černého orla, jak jej v roce 1920 nakreslil ing. Kleofáš Hollmann z Vrchlabí. I na nepříliš zdařilé reprodukci lze rozeznat odchylky od současného stavu v členění fasády, především v uspořádání dveřních a okenních otvorů přízemí. Už první svobodský lékárník Emanuel Breuer z Trutnova zřejmě před zahájením provozu lékárny dne 1. června 1865 proboural nový samostatný vstup a opatřil jej honosným historizujícím dřevěným obložením.

Všeobecně známý nález truhly s pozůstalostí českého génia Járy Cimrmana v Liptákově v Jizerských horách i s nešťastným závěrečným pyrotechnickým efektem, není v českých luzích a hájích nic zvlášť neobvyklého. A to není třeba připomínat takové historické perly, jako byly svého času rukopisy královédvorský a zelenohorský, či podvržený archiv nacistických dokumentů z padělatelské dílny tajné policie, vylovený z šumavského Černého jezera v létě roku 1964. Jakýkoli objev zapomenutých archiválií, byť i jen místního významu, vyvolá vždy zvýšený zájem veřejnosti. Také ve Svobodě nad Úpou byla při vyklízení letitého haraburdí z přístavby za budovou Městského úřadu, nazývanou „šatlava", na jaře letošního roku (2010) objevena doslova regionální bomba. V objemné dřevěné bedně o rozměrech 104 x 88 x 53 cm s transportními držadly na bocích a okovaným víkem uzamykatelným na petlici byl uložen archiv stavebních výkresů renomované architektonické projekční kanceláře Oskara Fischera a Franze Hollmanna se sídlem ve Svobodě nad Úpou a pobočkou ve Vrchlabí, obsahující stovky skic, návrhů i prováděcích plánů z meziválečného období až do roku 1945. Je připojeno i několik starších plánů od jiných architektů, pokud na ně uvedená firma ve své činnosti navazovala.

Prokazatelně nejstarší společenskou organizací s nepřerušenou kontinuitou je ve Svobodě nad Úpou jednotka Sboru dobrovolných hasičů, založená 5. 10. 1868. Jen o dva roky mladší byl spolek divadelních ochotníků, kterým však došel dech už před desítkami let. Ať už si příslušníci Florianova cechu říkali sportovní spolek dobrovolných hasičů (od založení až do konce II. světové války) nebo požárníci v letech budování socialismu, vždy své členství v obecně prospěšném spolku považovali nejen za svou morální povinnost, ale i za osobní čest a byli na ně patřičně hrdí. Svědčí o tom mimo jiné i mnohonásobně početnější členská základna než dnes. Také současní „soptíci" měli před sto lety své předchůdce. Jednu takovou mládežnickou skupinu zachytil svobodský fotograf Josef Jeschke v roce 1913 před vraty hasičské zbrojnice, která tehdy sídlila v zadním traktu domu Richterových číslo 105 v lipové aleji na břehu řeky Úpy. Dnes jsou zde garáže technických služeb Městského úřadu. Škoda jen, že jediná identifikace je označení dvou chlapců, o nichž je na druhé straně pohlednice odeslané poštou napsáno, že jsou to „náš Karel a Emil".