Freiheit

Honosné hlavičkové obchodní papíry některých dávných firem dokládají, jak vypadaly, nebo v plánech majitelů měly vypadat, mnohé dosud existující, ale i zcela zaniklé tovární i jiné objekty. Typickou ukázkou je uvedená obrazová část faktury papírenské firmy Johann August Fiebiger, sídlící ve Svobodě nad Úpou, z roku 1935. Uvedený majitel firmy, jehož život je podle nápisu na rodinné hrobce na svobodském hřbitově vymezen daty 8. 12. 1843 - 2. 2. 1922,  dlouholetý starosta města, patřil k podnikatelské rodině Fiebigerů, jejichž jméno se v seznamu obyvatel objevuje už od 17. století. Jediným z jejich podniků, který od svého založení v roce 1889 dodnes úspěšně vyrábí původní sortiment, střešní a izolační lepenku, je svobodská provozovna akciové společnosti Dehtochema KRPA, který by si jistě zasloužil samostatný článek.

Česko - země neznámá.

Zvukový záznam rozhovoru s redaktorkou Eliškou Pilařovou o Prosperovi Piette - Rivage, papírenském podnikateli ze Svobody nad Úpou, pro vysílání Českého rozhlasu 25. 4. 2010 najdete zde.

Při pohledu na mnohdy vyložený nevkus celých satelitních městeček se snůškou importovaných stavebních stylů, která obklopují historická sídla téměř na celém území České republiky, ale i na jednotlivé nevýrazné stavební projekty, postrádající jakýkoliv nápad, vychází tato dávná studie z roku 1932 ze srovnání stále jednoznačně jako vítěz. Pro prosperující papírenskou firmu „Prosper Piette" ve Svobodě nad Úpou ji v ukázněném funkcionalistickém slohu s variabilním členěním půdorysů a barevnou odlišností fasád narýsoval architekt Ludwig (Lájos) von Fodor. Jako protiváha dělnické kolonie o několika blocích rozdílně vysokých domů s celkem 39 byty různých kategorií, budované od roku 1920 v Dolním Maršově na Novém Světě, měl soubor komfortních vil pro administrativní zaměstnance papírny vyrůst nad tehdy Hedvičinou, dnes Starou alejí, pod kopcem Muchomůrkou na protilehlém pravém svahu úpského údolí. Bohužel, ani tehdy se vlivem nastupující hospodářské krize, a po diktátorském uchvácení moci v sousedním Německu i nejisté politické situace, nepostoupilo dál, než k výstavbě jediného objektu na plánu zcela vpravo, známém později podle jména nájemníka jako vila Colombo (ve výřezu dole). Oba velkorysé stavební projekty, jak „novosvětský" renomovaného vídeňského architekta ing. Theodora Thiele, tak uvedený Fodorův, znamenaly svého času vizionářský průlom do konzervativní maloměstské a venkovské výstavby v širokém okolí. Zatímco osamělý dochovaný blok dělnických bytovek na Novém Světě, dnes již značně vybydlený a nahlodaný časem se přece jen poněkud přežil, svědčí jediná vila Fodorova o nadčasovosti celé studie, která by svým urbanistickým řešením směle obstála i v současnosti.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2010/2

Se jménem Piette se v Krkonoších lze občas setkat ještě dnes. Ve Svobodě nad Úpou však téměř denně a na každém kroku. Při mém, byť ryze amatérském zájmu o regionální historii, není divu, že mě postava místního velikána, osvíceného podnikatele, mecenáše a humanisty Prospera Piette de Rivage s čestným přídomkem „Otec Krkonoš" velmi přitahovala. Jednotlivé kusé informace se mi postupně skládaly v řetězec souvislostí, z nichž vyčnívaly známé i zcela nečekané osobnosti veřejného života, nejen v úzkém regionu, ale s mírnou nadsázkou i v celém tehdejším Rakousko - Uhersku. Prvním podnětem k sestavování rodokmenu této zajímavé rodiny byla základní rodopisná data z rozchváceného archivu Pietteho papírny, objevená ve sbírce „horského vůdce" Šedého vlka, jinak věčného tuláka, krkonošského patriota, podivína, sběratele kuriozit a kamaráda Jaroslava Hofmana. Výpisy z matrik shromažďované rodinou Piette v době válečné nutnosti prokázat árijský původ jsou dnes uloženy ve sběratelově pozůstalosti v SOkA Trutnov.

Podle zprávičky v „Neue Trautenauer Zeitung" z 8. února 1919 prodal pan Alois Scholz svůj hostinec Na Dunaji, ležící při okresní silnici z Trutnova do hor poblíž železničního nádraží Svoboda nad Úpou - Janské Lázně, vyhlášený zejména jako vítaná zastávka povozníků, za částku 50.000 K vdově po bývalém špičkovém hostinském z Trutnova, paní Spiske. Při pohledu na starou fotografii na první pohled zaujmou tři věci. Že se objekt současné restaurace Modrá řeka vizuálně příliš nezměnil. Jen silnice probíhala blíže u domu a hlavně -  benzinové čerpadlo dnes nepředstavitelně téměř pod okny. V intravilánu městečka Svoboda nad Úpou, i s přihlédnutím, že uvedená lokalita patřila až do roku 1960 katastrálně k obci Mladé Buky, to však v pionýrských dobách rozvoje automobilizmu nebylo nic neobvyklého. První benzinovou čerpací stanici zprovoznil i přes odpor místních obyvatel lékárník Ludwig Breuer v hlavní ulici před lékárnou už v roce 1910. Uprostřed zástavby byla i další „benzinka" před pohostinstvím U pošty na dnešním náměstí Svornosti a konec konců i ta na zaniklé křižovatce naproti dnešní restauraci Helena. Vesměs šlo o jednoduchá zařízení o jednom stojanu s příležitostnou obsluhou. Kdo z mladších si však ještě vzpomene na dlouho jedinou provozovanou benzinovou pumpu se stálou obsluhou a rozšířenou nabídkou několika druhů pohonných hmot, olejů a mazadel s prostornými zásobními nádržemi kousek od nádraží u vjezdu do věčně smrdícího provozu podniku Dehtochema? Tu v součinnosti s výstavbou nové rychlostní silnice z Trutnova do Pece pod Sněžkou na přelomu 70. a 80. let minulého století nahradila svého času moderní čerpací stanice na ekonomicky výhodnějším místě naproti bývalé Weisshuhnově papírně. A díky zpřísněným bezpečnostním a hygienickým předpisům, přece jen poněkud stranou obydlených sídel. Nováčkem ve svobodském místopisu je zeleno bílá stanice firmy Lucraco u historického železného mostu přes Úpu, s tanky v sousedství říčního koryta, chráněnými proti úniku ropných produktů moderní technologií.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2009/11

Více o rozsáhlé větrné kalamitě ve východních Krkonoších koncem října 1930 viz Krkonoše - Jizerské hory 2000/10. Drobná stavbička na snímku z té doby je zastřešení železitého minerálního pramene v údolí Janského potoka jen 20 minut chůze z centra Janských Lázní směrem do Svobody nad Úpou. Vlčické panství včetně lázní koupil 27. 5. 1868 za 407 500 zlatých lnářský podnikatel ze slezské Libavy (Lubawka) pruský komerční rada Hugo Wihard. Ten se 6. 9. 1871 v početném doprovodu lázeňských hostů osobně zúčastnil vyčištění vřídla od stromů a keřů a jeho slavnostního vysvěcení na Císařský pramen. Až do té doby byl mezi více než třicítkou volných lázeňských pramenů v okolí uváděn jako Ocelový II, na rozlišení od Ocelového I či Mariánského, který vyvěrá poněkud výše proti proudu potoka naproti současné dolní stanici lanovky na Černou horu. Studená, slabě alkalická minerálka se stopovými uhličitany magnezia, vápníku, hořčíku a solemi železa o temperatuře 8º C, oproti ostatním lázeňským pramenům se svými 3,9 Machových jednotek jen mírně radioaktivní, byla lékaři doporučována při anemii a jiných poruchách krevního obrazu, změnách krevního tlaku, chorobách srdce, zvýšené tělesné teplotě či nedostatečném metabolizmu. Její užívání umožnil pacientům majitel panství v roce 1872 vybudováním romantické promenádní cesty podél Janského potoka s překlenutím toku několika dřevěnými mostky nazvané na jeho počest Wihardova promenáda. Provizorní přístřešek nad pramenem byl v roce 1897 nahrazen osmibokým dřevěným altánem doplněným lavičkou. Prý ještě v roce 1917 tam nabízel drobné občerstvení a lákal příchozí k návštěvě svého podniku hostinský z hotelu Císařské lázně na protější stráni, kde je dnes moderní budova lesnické školy a učiliště. (Více Krkonoše - Jizerské hory 1999/9). Poslední doložená nákladná obnova téměř půlkilometrového úseku cesty ze svobodského náměstí k prameni v srpnu 1931 stála svobodskou pobočku Krkonošského spolku 10 496 Kč. Od té doby cesta v terénu téměř zanikla, zmizely i doprovodné stavební prvky ze dřeva. Jen pramínek čiré pitné vody vytékající do nevelké kašničky stále zurčí. Odvážné myšlenky z posledních let na obnovu promenády a její začlenění do sítě budovaných naučných stezek, těšících se rostoucímu zájmu turistů, zaplaší obvykle nedostatek finančních prostředků. Přesto by jistě stálo za úvahu alespoň zkultivování bezprostředního okolí prameniště, které značně utrpělo divokou skládkou z poloviny minulého století a jeho zpřístupnění třeba jen lávkou od nově postavených bytových domů v Lázeňské ulici. Co když je na té šuškandě o blahodárném účinku zdejší vody i na mužnou sílu zrníčko pravdy?

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2009/10

Výlety s Vltavou

Mezi Labem a Úpou

Po stopách Evropanů ve východních Čechách.
Připravila Eliška Pilařová.

pondělí 17.8.
Pietro Andrea Mattioli a Labská louka
úterý 18.8.
Prosper Piette de Rivage a Svoboda nad Úpou
středa 19.8.
Ludwig Gablenz a Trutnov
čtvrtek 20.8.
Matyáš Bernard Braun a Kuks
pátek 21. srpna
Kateřina Vilemína Zaháňská a Ratibořice

Další informace a zvukový záznam lze najít zde