Freiheit

Na rozdíl od více či méně idealizovaných starých pohlednic kuriózního prodejního stanoviště s honosným názvem Hotel na Výrovce s tradicí sahající do 19. století, je fotografie Hanse Bönsche z Velké Úpy syrově realistická. Provizorní přístřešek s jednoduchým pultíkem a lavicemi z hrubě opracovaného dřeva, sloužící rozvíjejícímu se turistickému ruchu na tomto exponovaném místě s křižovatkou horských cest od Pece pod Sněžkou, Vrchlabí a Špindlerova Mlýna k Luční boudě a na Sněžku téměř půl století, už snad ani skrovněji zařídit nešlo.

Záznam fiktivního proslovu při vernisáži výstavy k 150. výročí Schlaraffie v Městské galerii MY v Jablonci nad Nisou 12. 11. 2009

Vážení přátelé, je jistě potěšení hodné, že mezinárodní myšlenka Schlaraffie žije i po 150 letech a zároveň zamrzí, když v zemi jejího vzniku stále setrvačně přetrvává totalitní doba temna, částečně oživovaná jen zájmem sběratelů o její početné a zdánlivě tajuplné artefakty. Už dvacet let žijeme ve svobodném a demokratickém prostředí a jediná obnovená pobočka je zatím, pokud vím, občanské sdružení v Jihlavě a iniciativa skupiny pražských žen, vedených paní Marií Němcovou, která při příležitosti letošního významného výročí oslovila ústředí Schlaraffie v Bernu s oficiální žádostí o obnovení říše Praga, včetně prolomení základního tabu o účasti žen v činnosti spolku. To, že o Schlaraffii hovoříme česky, evokuje další kacířský návrh na zmírnění striktního užívání němčiny jako spolkového jazyka. Doufám, že tato průkopnická a v českých zemích dosud ojedinělá výstava pomůže navrátit ušlechtilého ducha Schlaraffie i do české intelektuální společnosti.

LULU, budoucí rytíři!

K 95. výročí začátku I. světové války

Maxmilian Hesse se narodil 19. května 1887 v královském městě Slaný ve středních Čechách, velkou část života však prožil na dohled od hřebenů Krkonoš na Trutnovsku. Vyrůstal v pospolité rodině podnikatelského klanu Etrichů, z níž pocházela jeho matka Marie Eugenie, která přišla na svět 3. 1. 1866 v Trutnově a zemřela tamtéž 9. 2. 1943. Ta se po tragické smrti manžela vrátila na přelomu 19. a 20. století se třemi malými dětmi do rodiny svého otce, textiláckého podnikatele Johanna Etricha (15. 8. 1836 - 18. 12. 1912), původem ze Svobody nad Úpou a nevlastní matky Terezie z dalšího známého továrnického rodu Walzelů. Přestože Max vystudoval vysokou školu a dosáhl titulu inženýra a jako „chef junior" získával podnikatelské ostruhy ve firmě svého děda, která byla od roku 1901 vedena jako veřejná odchodní společnost se sídlem v Trutnově, v níž měla jeho matka nezanedbatelný podíl, dokonce mnohem později sám vlastnil nevelkou mechanickou přádelnu lnu se 60 stavy ve Stárkově v osadě Vápenka, je pro většinu regionálních badatelů (o veřejnosti nemluvě) mužem no name.

Podle zprávičky v „Neue Trautenauer Zeitung" z 8. února 1919 prodal pan Alois Scholz svůj hostinec Na Dunaji, ležící při okresní silnici z Trutnova do hor poblíž železničního nádraží Svoboda nad Úpou - Janské Lázně, vyhlášený zejména jako vítaná zastávka povozníků, za částku 50.000 K vdově po bývalém špičkovém hostinském z Trutnova, paní Spiske. Při pohledu na starou fotografii na první pohled zaujmou tři věci. Že se objekt současné restaurace Modrá řeka vizuálně příliš nezměnil. Jen silnice probíhala blíže u domu a hlavně -  benzinové čerpadlo dnes nepředstavitelně téměř pod okny. V intravilánu městečka Svoboda nad Úpou, i s přihlédnutím, že uvedená lokalita patřila až do roku 1960 katastrálně k obci Mladé Buky, to však v pionýrských dobách rozvoje automobilizmu nebylo nic neobvyklého. První benzinovou čerpací stanici zprovoznil i přes odpor místních obyvatel lékárník Ludwig Breuer v hlavní ulici před lékárnou už v roce 1910. Uprostřed zástavby byla i další „benzinka" před pohostinstvím U pošty na dnešním náměstí Svornosti a konec konců i ta na zaniklé křižovatce naproti dnešní restauraci Helena. Vesměs šlo o jednoduchá zařízení o jednom stojanu s příležitostnou obsluhou. Kdo z mladších si však ještě vzpomene na dlouho jedinou provozovanou benzinovou pumpu se stálou obsluhou a rozšířenou nabídkou několika druhů pohonných hmot, olejů a mazadel s prostornými zásobními nádržemi kousek od nádraží u vjezdu do věčně smrdícího provozu podniku Dehtochema? Tu v součinnosti s výstavbou nové rychlostní silnice z Trutnova do Pece pod Sněžkou na přelomu 70. a 80. let minulého století nahradila svého času moderní čerpací stanice na ekonomicky výhodnějším místě naproti bývalé Weisshuhnově papírně. A díky zpřísněným bezpečnostním a hygienickým předpisům, přece jen poněkud stranou obydlených sídel. Nováčkem ve svobodském místopisu je zeleno bílá stanice firmy Lucraco u historického železného mostu přes Úpu, s tanky v sousedství říčního koryta, chráněnými proti úniku ropných produktů moderní technologií.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2009/11

O málokterém z obydlených údolí Krkonoš máme tak málo písemných i obrazových dokumentů jako o údolí sklenářovickém. Písemné doklady z dob založení sklářské osady neexistují, zprávy z dob zlatodolů jsou jen velmi zlomkovité a ani o pozděj­ší zemědělskou obec Glasendorf se nikdo příliš nezajímal. Re­spektive většina dokladů byla zničena nebo odvezena v souvi­slosti s odsunem německého obyvatelstva po 2. světové válce. Na této dvoustraně vám představujeme většinu v současnosti dostupných obrázků zaniklých Sklenářovic, abyste si mohli do­tvořit představu o místě, kterému se věnuje úvodní článek toho­to čísla Krkonoš -Jizerských hor.

Více o rozsáhlé větrné kalamitě ve východních Krkonoších koncem října 1930 viz Krkonoše - Jizerské hory 2000/10. Drobná stavbička na snímku z té doby je zastřešení železitého minerálního pramene v údolí Janského potoka jen 20 minut chůze z centra Janských Lázní směrem do Svobody nad Úpou. Vlčické panství včetně lázní koupil 27. 5. 1868 za 407 500 zlatých lnářský podnikatel ze slezské Libavy (Lubawka) pruský komerční rada Hugo Wihard. Ten se 6. 9. 1871 v početném doprovodu lázeňských hostů osobně zúčastnil vyčištění vřídla od stromů a keřů a jeho slavnostního vysvěcení na Císařský pramen. Až do té doby byl mezi více než třicítkou volných lázeňských pramenů v okolí uváděn jako Ocelový II, na rozlišení od Ocelového I či Mariánského, který vyvěrá poněkud výše proti proudu potoka naproti současné dolní stanici lanovky na Černou horu. Studená, slabě alkalická minerálka se stopovými uhličitany magnezia, vápníku, hořčíku a solemi železa o temperatuře 8º C, oproti ostatním lázeňským pramenům se svými 3,9 Machových jednotek jen mírně radioaktivní, byla lékaři doporučována při anemii a jiných poruchách krevního obrazu, změnách krevního tlaku, chorobách srdce, zvýšené tělesné teplotě či nedostatečném metabolizmu. Její užívání umožnil pacientům majitel panství v roce 1872 vybudováním romantické promenádní cesty podél Janského potoka s překlenutím toku několika dřevěnými mostky nazvané na jeho počest Wihardova promenáda. Provizorní přístřešek nad pramenem byl v roce 1897 nahrazen osmibokým dřevěným altánem doplněným lavičkou. Prý ještě v roce 1917 tam nabízel drobné občerstvení a lákal příchozí k návštěvě svého podniku hostinský z hotelu Císařské lázně na protější stráni, kde je dnes moderní budova lesnické školy a učiliště. (Více Krkonoše - Jizerské hory 1999/9). Poslední doložená nákladná obnova téměř půlkilometrového úseku cesty ze svobodského náměstí k prameni v srpnu 1931 stála svobodskou pobočku Krkonošského spolku 10 496 Kč. Od té doby cesta v terénu téměř zanikla, zmizely i doprovodné stavební prvky ze dřeva. Jen pramínek čiré pitné vody vytékající do nevelké kašničky stále zurčí. Odvážné myšlenky z posledních let na obnovu promenády a její začlenění do sítě budovaných naučných stezek, těšících se rostoucímu zájmu turistů, zaplaší obvykle nedostatek finančních prostředků. Přesto by jistě stálo za úvahu alespoň zkultivování bezprostředního okolí prameniště, které značně utrpělo divokou skládkou z poloviny minulého století a jeho zpřístupnění třeba jen lávkou od nově postavených bytových domů v Lázeňské ulici. Co když je na té šuškandě o blahodárném účinku zdejší vody i na mužnou sílu zrníčko pravdy?

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2009/10

Výlety s Vltavou

Mezi Labem a Úpou

Po stopách Evropanů ve východních Čechách.
Připravila Eliška Pilařová.

pondělí 17.8.
Pietro Andrea Mattioli a Labská louka
úterý 18.8.
Prosper Piette de Rivage a Svoboda nad Úpou
středa 19.8.
Ludwig Gablenz a Trutnov
čtvrtek 20.8.
Matyáš Bernard Braun a Kuks
pátek 21. srpna
Kateřina Vilemína Zaháňská a Ratibořice

Další informace a zvukový záznam lze najít zde