Freiheit

Svahová luční enkláva o mnohonásobně větší rozloze než dnes, vznikla vykácením lesa pro potřeby kutnohorských dolů po roce 1566. Původní letní boudy z konce 17. století na pastvinách a seništích, na kterých se pro nedostatek živin popásali hlavně voli, dostaly jméno Volské. Ta nejvýš položená, v r. 1841 patřící s číslem 1 ve Velké Úpě Josefu Bergrovi, později zanikla. S převodem katastru roku 1845 na obec Černá Hora byly zbývající dvě chalupy přečíslovány na č. 45, které vyhořelo po zásahu bleskem r. 1927 a č. 46 sloužící k ustájení dobytka ještě po r. 1945. Při výstavbě lanovky v roce 1928 odkoupila firma Wiesner Chrudim od Jaromíra Czernin - Morzina většinu pozemků na vrcholu Černé hory. Část prodala Čs. obci sokolské z Prahy pro výstavbu Sokolské boudy. Její první správce Jan Černý, který přišel ze Šerlichu v Orlických horách, vystavěl na spáleništi spodní Volské boudy v letech 1934 - 1935 podle projektu stavební kanceláře Fischer a Hollmann ze Svobody nad Úpou moderní Horský hotel, v jehož prezidentském apartmá pobývali T. G. Masaryk i E. Beneš. Ve druhé světové válce sloužil hotel k rekreaci německému letectvu, později spolu se Sokolskou a Černou boudou potřebám výcvikového diverzního střediska. Po roce 1990 se oba objekty z majetku státních organizací vrátily do soukromého vlastnictví dědiců původních majitelů.

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Při demontáži původní kabinové lanovky z roku 1928 byl zásluhou náčelníka ing. Komance na ideálním vrcholovém místě záměrně ponechán předposlední sloup č. 8. Kovovou konstrukci chrudimské strojírny Františka Wiesnera využilo po letech občanské sdružení Panorama - konkrétně Míla Tuček a Vráťa Vondra - k vybudování rozhledny. Na vyhlídkovou plošinu pro 30 osob ve výši 21 m od země, do bývalé úrovně nosného lana, vede 106 stupňů jednosměrného točitého schodiště se speciální úpravou umožňující zimní provoz. Anténní systémy pro signál mobilních telefonů patří firmám Eurotel, který stavbu finančně zaštítil a T - Mobile. Kamera Čt 2 nepřetržitě snímá okolní krajinu pro pořad Panorama. Od 1. 1. 1998 se zde můžete za jasného počasí pokochat jedinečnou kruhovou vyhlídkou od Sněžky přes Růžovou horu, Dlouhý a Lysečinský hřeben a Rýchory na Vraní hory s Královeckým Špičákem, polské Góry Stolowe - Bor a Hejšovinu - Kralický Sněžník, Jeseníky s Pradědem, Orlické hory i Českomoravskou vysočinu, přehradní nádrž Rozkoš, Kunětickou horu, Zvičinu, Pecku, dále Kumburk, Bradlec a Tábor, České středohoří, Trosky, Kozákov i Bezděz a Ralsko až po Ještěd v zákrytu za nedalekou věží televizního vysílače.

Foto Petr Toman

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Na Černé pasece v lesním revíru č. 54 vyrostla v rámci budního hospodářství první letní bouda po roce 1785. O sto let později koupil opuštěnou hájenku od hajného Sagassera z Javořího dolu Robert Bönsch z hotelu U slunce ve Velké Úpě, jehož bratři v té době vlastnili Luční boudu. V roce 1988 zde otevřel sezónní výletní hostinec, pozdější Černou boudu. Již tehdy bylo místo s jednou z nejkrásnějších vyhlídek na Sněžku opatřeno vyhlídkovou věží, vybavenou po přestavbě v roce 1900 vypouklým zrcadlem a dalekohledem. Od r. 1908 byla bouda otevřena i v zimě v souvislosti se zprovozněním sáňkařských drah do Janských Lázní a Velké Úpy.Po roce 1900 vznikla zde samostatná poštovna, jejíž razítka lze najít ještě na zásilkách z roku 1937. Nová Černá bouda, výstavná třípodlažní budova s prosklenou verandou, nabízející i s původními objekty 100 lůžek, zachytila výrazné zvýšení turistického ruchu po výstavbě lanovky v roce 1928. Po roce 1945 zde nastoupil národní správce František Jakub a budova připadla svazu lyžařů, později sloužila jako odborářská zotavovna ROH. Od roku 1977 byla uzavřena a v roce 1984 jako nevyhovující zbořena. Současný objekt s typickými rysy projekční kanceláře Stavoprojektu Hradec Králové, slouží veřejnosti od počátku 90. let minulého století.

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Mohutné terénní rýhy a valy, které jen vzácně najdete zaneseny v mapách, lze spatřit v lese nad i pod cestou mířící k startovnímu místu odvážných mužů na létajících strojích, závěsných padácích i kluzácích. Jsou dle mínění většiny odborníků nepochybně dílem lidských rukou. Název je však mírně zavádějící. „Švédské" bylo u krkonošských horalů vše, co si nedokázali dostatečně vysvětlit. Hypotéz o jejich vzniku je celá řada. Od mytologických staveb Keltů, přes primitivní lavinolamy údajné enklávy Lužických Srbů, či vojenská opevnění mongolských nájezdníků v době bitvy na Lehnickém poli 1241, Švédů ve třicetileté válce, nebo pruských vojsk Friedricha II. v „bramborové" válce o bavorské dědictví v roce 1778, až po těžební práce dávných horníků, či zemní smyky dřevařů při rozsáhlém kácení lesů pro potřeby kutnohorských dolů v 16. století. Původ čtyř, téměř souběžných rozsáhlých příkopů o celkové délce více než 1km, jen nepatrně křižujících vrstevnice, k jejichž vyhloubení bylo potřeba přemístit ohromné množství zeminy, zůstává i po řadě archeologických průzkumů, zahájených už v polovině 19. století hrabětem Bertholdem Aichelburgem, i přes zpochybňovaný nález malých koňských podkůvek a nádoby perel, dosud neobjasněným tajemstvím.

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Zařízení Českých radiokomunikací a.s. Praha, jen několik metrů od vrcholové kóty Černé hory 1 299 m/nm, dominující zdáli její oblé siluetě, slouží k vysílání signálů Čt1, Čt2, stanice NOVA a FM vysílačů celoplošných rádií. Stavební práce prováděla v letech 1974 až 1977 polská firma Budimex, elektronické vybavení zajišťovala Unitra Warszawa. Po dokončení roku 1978 se sem přestěhovala obsluha, umístěná až do té doby na již nevyhovujícím pracovišti v suterénu Sokolské boudy. Spodní mnohostěnný jehlan je vysoký 35,7 m. Celková výška elegantní věže od země i s anténami činí 78,3 m. Dle tehdejších zvyklostí bylo určité promile z rozpočtu věnováno na umělecké dílo, mnohdy, jako i v tomto případě, nijak nesouvisející s prostředím. Realistickou sochu matky s dítětem, třesoucím se zimou v nehostinném prostředí, odlil Vladimír Sochor podle návrhu prorežimního výtvarníka Jana Hány. Prostory vysílače nejsou veřejnosti přístupné.

Foto Petr Toman

In: Naučná stezka Černá hora - informační panel

Poznávací vycházková trasa Zlatá cesta vede ze severního cípu města Trutnova v Kalné Vodě podél Zlatého potoka do zaniklých obcí Bystřice a Sklenářovice. Prochází kolem bývalých zlatých dolů na úbočí Rýchor, ke kterým stoupá jedna z odboček. Hlavní směr určují směrovky ve tvaru ruky a vedou dál do osady Sejfy, přes Antonínovo údolí a kolem přírodní památky Sluneční stráň do Svobody nad Úpou. Trasa je propojená také s obcí Mladé Buky u železniční zastávky. Opačný směr určují šipky upevněné hned pod hlavní směrovkou ve tvaru ruky. Ostatní šipky doplňují základní orientaci a upozorňují na zajímavé cíle mimo hlavní trasu. Vycházkovou trasu na návrh Hradní společnosti Aichelburg zřídila Správa KRNAP s přispěním města Trutnova. Práce provedl tým informačního centra Veselý výlet. Texty pro 34 informačních panelů připravili Antonín Tichý a Pavel Klimeš s odbornou pomocí Radko Táslera a Luďka Jiráska. (Pokračuj!)

Ilustrace Alena Táslerová

 In: Zlatá cesta - informační panel

Podle tradice založili osadu na soutoku Úpy a Janského potoka snad již začátkem 16. století horníci z rýchorských zlatonosných dolů v místech starší rozptýlené zástavby. Pozemkoví majitelé Zilvárové z Pilníkova pro ni vymohli od císaře Ferdinanda I. práva horního městečka, stvrzená listinou z 30. 8. 1546, známou však jen z mladších konfirmací. Stejně tak se nedochovalo ani privilegium Rudolfa II. z roku 1580, povyšující Svobodu na město s dvěma výročními trhy. Z původního jména Bergfreiheit, odvozeného od horních svobod, vzniklo zkrácením Freiheit i pozdější česká zkomolenina Vrajt. Již od počátku bylo město nadáno erbem, doloženým nejstarší dochovanou městskou pečetí z roku 1634. Výmluvné heraldické figury - zkřížené hornické náčiní, mlátek a želízko i srnčí paroží, evokující německý název Rýchor - na polovině svisle rozpolceného štítu, vedle poloviny císařského orla, připomínají slavnou minulost rýchorského hornictví. Přes svůj název byla Svoboda městem poddanským, úzce spjatým s panstvím Vlčice až do správní reformy v roce 1848. Díky hornickým výsadám, potvrzeným následně i dalšími panovníky, žilo město až do nástupu průmyslové revoluce především ze vzkvétajícího obchodu a řemesel.

In: Zlatá cesta - informační panel