Freiheit

Rok se s rokem sešel a činorodý regionální autor Petr Rýgr nadělil přátelům doslova pod stromeček další půvabný svazeček reportážních textů s titulem O lyžaření a lyžích v horách Orlických. Zdařile tak navázal na podobně koncipovanou letní variantu nazvanou Hory Orlické - Na Jiráskově horské cestě (ještě po devadesáti letech). Viz Krkonoše - Jizerské hory 2011/8. Potěšil jistě nejen všechny milovníky „tiché, nevtíravé a jakoby zamlklé krásy" svého domovského pohoří, ale hor, zimních krás a lyžování všeobecně. O sličnou grafickou úpravu knížky stejného „kapesního" formátu jako předešlá se nově postaral dvorní grafik Rýgrem vydávaného kulturního periodika Výčepní list Petr Vlček z atelieru duplex v Novém Městě nad Metují. Grafika obálky i nesčetných ilustračních koláží z tematicky zaměřených inzerátů z dobového tisku vznikala v počítači autora.

Jaké asi pocity zažíval turista v době ještě zcela nedávné, když cestoval za „čerstvým poujetřím" do lůna hor malebným údolím řeky Úpy, které se od Trutnova až po Horní Maršov vysokými komíny doslova ježilo? A to neberu v potaz všechny ty lokální dymníky na pevná paliva. S hektickým rozvojem industrializace oblasti od 19. století vyrůstaly v panoramatu jednotlivých sídel štíhlé špendlíky s kouřovou vlaječkou jako o závod. Především textilky a papírny, a s nimi spousta drobných strojírenských provozů, které prapůvodně vysávaly energii řeky, přešly postupně na pohon svých zařízení pomocí spalování uhlí z dostupných zdrojů na Žacléřsku a v Jestřebích horách. Samo historické centrum Svobody nad Úpou bylo těchto vztyčených ukazováčků tehdejší ekonomiky v podstatě ušetřeno. Zato na periferiích (což zní v místním měřítku sice nadneseně, ale nikoliv hanlivě) by na spočítání různě velikých sopouchů prsty na obou rukách určitě nestačily.

Blouznivci, mediáni, okultisti, spiritisti a jejich zázemí ve Svobodě nad Úpou

Dnes už snad nikdo nepochybuje, že jedním z nejvýznamnějších iniciátorů rozšíření spiritismu v Krkonoších a Podkrkonoší, byl svobodský rodák, textilácký podnikatel z Horního Starého Města u Trutnova Ignác Etrich (1839 - 1927). Se základy „duchařského" hnutí se seznámil při studijním pobytu v Anglii a už v osmdesátých letech 19. století pořádal za účasti zaoceánského média Američana Sladea i místní profesorské dcerky Lotty Wihanové sezení pro své zaměstnance, kteří jej šířili do svých domovů. (Více o tématu viz Krkonoše - Jizerské hory 2010/8). S vůdčí osobností českého spiritismu Karlem Sezemským se lze seznámit ve výstavní expozici Městského muzea v Nové Pace. První regionální spolek německých spiritistů „Harmonische Gesellschaft" založil v Trutnově v roce 1898 bratr Wenzel Vorel z Maršova, známý jako dobré médium, jasnovidec a přírodní léčitel. Prvním předsedou se stal Heinrich Just ze Dvora Králové nad Labem, další osvědčené médium z Etrichových seancí. Pro všechny vyznavače spirituality začal po I. světové válce vydávat v němčině u svobodského tiskaře Franze Feixe měsíčník „Die Glocke" vizionář Josef Kahler z Mladých Buků.

Se sloganem „vypůjčeným" od kdysi dominantní cestovní kanceláře Čedok do časů, kdy se luxus cestovních korábů světových značek Mercedes, Scania, Setra, Neoplan a mnoha a mnoha dalších, vybavených komfortem služeb konkurujících směle letecké přepravě, představovaných v Česku třeba společností Student Agency, neodvážili prezentovat ani autoři sci - fi románů. Začátkem druhé poloviny 20. století zastupoval výkřik moderní techniky (byť již trochu omšelý - první konstrukční výkresy vznikly v polovině 30. let) uvedený zájezdový jednodveřový autokar Praga NDO ve službách ČSAD Trutnov. V Karose Vysoké Mýto je se Sodomkovou karoserií a interiérem obvykle pro 42 sedících pasažérů začali montovat v roce 1947.

Pour féliciter, péefko neboli novoročenka, původně kartička s přáním do nového roku, je v českých zemích rozšířená více než jinde ve světě. Dokonce ve Francii se v současnosti prý toto slovní spojení, značící doslova „k blahopřání; místo blahopřání", přeneseně  „pro štěstí", v souvislosti s Novým rokem vůbec nepoužívá. U nás ho ve všeobecnou známost uvedl údajně už v 19. století nejvyšší purkrabí Království českého hrabě Karel Chotek z Chotkova, pro něhož byla francouzština samozřejmou jazykovou výbavou. Jiné prameny přisuzují prvenství v použití slov „Pour Féliciter" na grafickém novoročním blahopřání malíři Viktorovi Strettimu. Zkušenější sběratelé mincí jistě namítnou, že úplně první byla unikátní „firemní" novoročenka z pražské mincovny vyražená ve formě malého groše Rudolfa II. v roce 1606 s německým nápisem „ZUM NEUEN JAHR".

Každý máme svůj kříž...

Jednou z nepřehlédnutelných stavebních aktivit druhé poloviny letošního roku je přeměna fádního Pietteho náměstí na upravený parčík s kultivovanou zelení stromů a lavičkami v jejich stínu. Je to tak trochu návrat k původnímu vzhledu místa, které doznalo radikálních změn už v posledních desetiletích 19. století zásluhou podnikatele a velkorysého mecenáše Prospera Piette - Rivage, po němž nese jméno. Maršov I. byl v té době, stejně jako další tři díly této aglomerace táhnoucí se údolím Úpy, samostatnou obcí s rozptýlenou chaotickou zástavbou bez výrazného centra s jakous takous dominantou v podobě historického tzv. Justova mlýna.