Freiheit

Kniha je stále ještě nejlepší přítel člověka a věřme, že ani s překotným vývojem digitalizace textů se na tom nic nezmění. Zato majetnická značka exlibris, starší než knihtisk, objevující se již ve středověkých rukopisných kodexech, se z přídeští knih stěhuje dnes stále častěji do sběratelských sbírek. Slovo pochází z latiny a znamená doslovně „z knih". Ve tvaru ex libris nebo exlibris bývá vytištěno na malém ozdobném lístku se jménem, monogramem, erbem či jiným výtvarným motivem vyjadřujícím vztah majitele ke knize. Zpočátku je používali především panovníci, šlechta a kláštery. Jejich autory byli přední výtvarníci své doby od Albrechta Dürera, Lucase Granacha až po naše české umělce Josefa Mánesa, Mikoláše Alše, Alfonse Muchu či Maxe Švabinského. Od konce 19. století se alespoň v českých zemích stává exlibris nejen rozšířenou zálibou kulturně smýšlejících jednotlivců, ale stále častěji i objektem sběratelského zájmu. Výtvarná dílka současných malířů a grafiků, Karla Beneše, Vladimíra Suchánka, Josefa Lieslera, Vladimíra Komárka nebo Ludmily Jiřincové si už dnes vlepuje do knih málokdo. Zato mezi sběrateli těchto miniaturních grafických listů, kteří se dokonce organizují ve Spolku sběratelů a přátel exlibris už od roku 1918 se s nimi čile obchoduje. Stejně jako s podobnými grafickými miniaturami, jimiž jsou přání k Novému roku, tak zvané „péefky". Pokusím se čtenářům představit malý a zcela náhodný vzorek exlibris se vztahem ke Svobodě nad Úpou a jejímu nejbližšímu okolí ať již obrazovým námětem nebo bydlištěm majitele či autora.

Pobočka Krkonošského spolku Harrachov - Nový svět byla ustavena v roce 1885. Při velkolepých oslavách 50. výročí jejího trvání byl mimo jiné zorganizován hvězdicový turistický pochod, který měla jeho účastníkům připomínat památeční malovaná sklenička z produkce Harrachovy novosvětské sklárny. Kromě pečlivě vyvedeného znaku Krkonošského spolku (DRGV) s nejmenší prvosenkou, orámovaného zlatou smrkovou a klečovou větvičkou, je na zadní straně desetihranné zploštělé skleničky ve zlatě vyvedený pětiřádkový německý nápis „Stern = Wanderung Harrachsdorf  Neuwelt 1885 11/8 1935" doplněný květy hořce. Původní majitel si ji nejspíš velmi považoval, když se ocitla v jeho sporém a s pečlivým výběrem baleném zavazadle při nedobrovolném opuštění domova po roce 1945. Jeho potomci ji docela bez skrupulí prodali za pár europeněz na internetovém aukčním tržišti eBay. Ještě jednou děkuji.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2012/8

Je léto, čas dovolených, cestování a poznávání nových krajů. I přes klasické „všude dobře, tak co doma?" ale ani mnoha místním rodákům, přesvědčeným, že znají své město jako ty příslovečné „staré boty", jistě neuškodí seznámení s názvy částí, míst, koutů a uliček staré Svobody nad Úpou. Nebojte se, že vás na pomyslné procházce budu zatěžovat původními německými názvy, z nichž mnohé ani přeložit nejdou. Jako mnoho podobných míst v údolích vodních toků rozdělovala základní orientaci našeho městečka řeka Úpa. Její pravobřežní část byla tak zvanou Zimní stranou a levý břeh Letní. Jiným dělítkem bylo náměstí. Historická část směrem ke kostelu bylo Dolní město a od radnice na sever Horní. Páteřní komunikace, dnešní ulice 9. května, byla prostě jen Hlavní.

 ....štípla blecha Němce; .... Áda spad s kredence. Bože, co různých variant jsme si jako kluci navymýšleli na melodii slavného sokolského pochodu ještě z dob Rakouska - Uherska. A to jsme tenkrát ani zdaleka netušili, že tento na historické události bohatý den, se daleko za oceánem pompézně oslavuje jako Den nezávislosti na paměť přijetí Deklarace nezávislosti USA na Velké Británii dne 4. 7. 1776. Jen pár náboženských šprtů možná zaznamenalo, že má taky svátek svatý Prokop, český zemský patron, který se nebál zapřáhnout čerta do pluhu. Češi jsou dnes minimálně v celé Evropě vyhlášeni jako národ bezvěrců. Ale taky houbařů! A každý správný houbař přece ví, že sv. Prokop seje houby. Jenže vykládejte to v Krkonoších. U nás se této bohulibé úlohy ujal sám Krakonoš. Pro siroty a chudé vdovy sází údajně do mechu, alespoň podle oblíbené spisovatelky Marie Kubátové, občas i hříbky z ryzího zlata. Že je to pravda pravdoucí dosvědčuje i plejáda všemožných postaviček Pána hor z dílen lidových tvůrců, kteří ho při této činnosti zachytili. Kdosi jej prý nedávno viděl na vlastní oči na Dlouhém hřebenu a v Lysečinách. Kdo nevěří, ať tam běží. Už rostou!

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2012/7

Jaro se překlápí do léta a před těmi nejšťastnějšími z nás jsou úúúžasné dva měsíce prázdnin. Pro ostatní je to dobrý důvod zavzpomínat nad zažloutlými fotografiemi na dávná školní léta. Za více než půl století od doby, kdy se ve Svobodě nad Úpou vinou poválečných událostí vyměnila převážná část obyvatelstva, navštěvovaly místní školu početné generace žáků. Ti první, kteří zasedli do dřevěných škamen svobodské „alma mater" po skončení II. světové války, nesou v tom lepším případě na svých bedrech už devátý křížek. Téměř v každé rodině je tak alespoň někdo, kdo zná vnitřní prostory několikrát přestavěné školní budovy z vlastní zkušenosti. Také památečních fotografií nastoupené třídy s třídním učitelem by každý doma našel jistě celou řadu.

Fotografie nalezená v rodinném archivu potomků slavné papírenské firmy Piette zachycuje Prospera Piette - Rivage (1846 - 1928) ve zralém věku a jeho milovanou manželku Rosu. Představuje nejvýznamnější osobnost Svobody nad Úpou v čase životního bilancování. Při ohlédnutí zpět musel tento úspěšný podnikatel, mecenáš a propagátor Krkonoš, čestný občan města a šlechtic v tom pravém smyslu slova, pociťovat uspokojení. V místě, kam přišel z dalekého Lucemburska, navázal na průkopnickou činnost svého otce Prospera P. seniora. Výrobu v továrně se zachovanou bílou fasádou členěnou okny s typickým ostěním z červených cihel dynamicky rozvíjel. Ještě za svého života téměř v osmdesáti letech předal bez obav z budoucnosti vedení podniku stejně založenému a odborně dobře připravenému synovi Ludwigovi. Jemné papíry s obchodní značkou mořské vlaštovky a iniciálami PP v zobáčku byly známy daleko za hranicemi a nesly pohádkové zisky. Přesto nepatřil k nenáviděným zbohatlíkům. Především lidumilné skutky mu zajistily nehynoucí slávu a vzletný titul Otec Krkonoš.

Žacléř na samém východním okraji Krkonoš je dnes mimo jiné vyhlášeným místem pro cyklisty. Tady pravidelně v květnu otvírají cyklistickou sezónu a léto tu končí oblíbeným závodem horských kol tříčlenných družstev Žacléřská 70 vždy ve státní svátek 28. září. Většina z vás se sem vypraví na příjemnou projížďku bez příkrých stoupání po oblasti s malebnými výhledy mezi Krkonošemi a Vraními horami. Až vyjedete na doporučený okruh, vezměte si s sebou fotoaparát. Najdete tu v Krkonoších výjimečný soubor sakrálních i světských soch a kamenných plastik. Fotografování sochařských a kamenických prací má svá specifika. Hodně záleží na světle. V ostrém slunci pořídíte krásné detaily, měkké prokreslení vyžaduje zataženou oblohu. Příběhy jednotlivých zastavení jsou však zajímavé za každého počasí.