Freiheit

Česko - země neznámá.

Zvukový záznam rozhovoru s redaktorkou Eliškou Pilařovou o Prosperovi Piette - Rivage, papírenském podnikateli ze Svobody nad Úpou, pro vysílání Českého rozhlasu 25. 4. 2010 najdete zde.

Své jméno už Krakonoš propůjčil ledasčemu. Že se ocitl i na papírových penězích ví asi jen málokdo. Notafilisté, jak si sběratelé bankovek říkají, však znají dokonce celou serii platidel věnovaných příběhům o Krakonošovi. Pravda, jde jen o tzv. nouzovky z doby velké inflace po I. světové válce, kterými mnohé instituce i jednotlivci nahrazovali nedostatek drobného kovového oběživa. Také slezské město Greiffenberg, dnes Gryfów Śląski poblíž známějšího Lwówku v oblasti Jelení Hory, vydalo prostřednictvím své městské záložny po roce 1920 sadu nouzových papírových poukázek. Barevně odlišené hodnoty 30 a 60 feniků a 1, 3 a 5 marek o jednotném rozměru 60 x 90 mm vytiskla firma Flemming - Wiskott AG v Hlohově se shodnou úpravou aversu, lišícího se jen hodnotovou číslicí a jejím slovním vyjádřením. Pod znakem města, na kterém je vedle obrněného rytíře erbovní zvíře Gryfówa - bájný gryf - je nevyplněná kolonka pro datum s předtištěným letopočtem 192-. Na reversu je lapidární kresbou ztvárněno pět známých bájí o Krakonošovi z krkonošského bájesloví. Krakonoš (v originále ovšem Rübezahl) a sklínkař, Krakonoš zasypává Greiffenberg dukáty, Krakonoš a lakomý pekař, Krakonoš trestá nepoctivého krejčíka a konečně nejznámější, provázející nejnižší nominál, nešťastný Krakonoš an počítá řepy (na obrázku). Měnový vývoj v té době prodělal řadu krkolomných zvratů a mnoho natištěných poukázek se ani nedostalo do oběhu. Dnes jsou výhodným artiklem na sběratelských aukcích.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2010/4

Nepřesnosti, vzájemné záměny i úplné nesmysly, provázejí budovy janskolázeňských kolonád v mnoha historických textech a v současnosti především na mnoha webových stránkách, jejichž zřizovatelé od sebe navzjem bezostyšně, ale i bezmyšlenkovitě opisují. Naprostá perla je rozšířený popisek u fotografií dnešní Kolonády: „Neorenesanční kolonáda se secesními prvky postavená v roce 1883". (Téměř všecko špatně!).

Píšu - li o kolonádách v množném čísle, nejde o překlep, nýbrž o chronologické řazení. Již kníže Johan Adolf Schwarzenberg nechal při velkorysé výstavbě lázeňského centra koncem 17. století, východně od mlýna, stojícího na místě vyhořelého hamru (1485), postavit zastřešenou „promenádní dráhu", pro kterou se vžil název kolonáda.

Krakonoš je nade vším.

Rozhovor pro magazín Trutnovinky v původním nezkráceném znění:

Nenarodil jste se v Krkonoších, ale v Náchodě. Je to náhoda nebo jste se do Krkonoš přestěhovali?

Abych to upřesnil. Vždycky zdůrazňuji, že jsem se narodil v Americe! Je to osada obce Dobrošov, kousek nad Náchodem, kde tehdy bydleli mí rodiče. Otec pracoval před válkou jako tesař na výstavbě pohraničního opevnění a v Náchodě se seznámil s mou matkou. Na podzim roku 1945 jsme se v rámci dosídlování pohraničí přestěhovali do Stříteže na Trutnovsko. A odtud už jsou Krkonoše na dohled.

Čím vás naše nejvyšší hory přitahují?

Především nepoznaným tajemnem. Během let jsem si pracně vybudoval pověst znalce Krkonoš. Nechci tvrdit, že jsem na hřebenech nikdy nebyl, ale přece jen znám mnohá místa spíš z historických pohlednic a map a s každou sporadickou túrou do hor jsem mile překvapen, když to tam opravdu všechno je, jako v mých představách.

K významnému životnímu jubileu Miloslava Bartoše

Jméno Miloslav Bartoš jsem zaregistroval někdy začátkem 70. let minulého století, hned při mém prvním letmém listování časopisem Krkonoše. I při Mílově známé prvotní publikační váhavosti, ovlivněné příliš vysokými nároky na dokonalost vlastní tvorby, vyšel mu první článek už ve třetím čísle prvního ročníku v roce 1968. Ačkoliv to byla jen drobná zprávička, navíc signovaná pouze autorskou šifrou, zcela osudově se týkala Krkonošského muzea ve Vrchlabí, se kterým je spojen celý Mílův produktivní věk. K datu oslavencových sedmdesátin obsahuje soupis jeho článků jen v uvedeném časopise Krkonoše - Jizerské hory, kam Míla po celou dobu jeho trvání přerůstající do páté dekády neúnavně přispívá, téměř dvě stovky položek.

Kresba Jiří Škopek

Pokus o, byť neúplný, soupis členů pánského apolitického spolku Schlaraffia[1] s příkladnou národnostní, ekonomickou a náboženskou tolerancí, působícího v letech 1928 - 1938 ve Vrchlabí, volně navazuje na podobně tematicky zaměřený článek téhož autora, zveřejněný ve Sborníku příspěvků k 85. narozeninám Antonína Justa, vydaném v Trutnově roku 2006, věnující se pobočce zmíněného spolku v Trutnově s názvem Gigantea[2]. Tam lze také nalézt základní údaje o Schlaraffii založené v Praze v roce 1859 a sdružující bezúhonné muže se zájmem o rozvíjení přátelství, humoru a umění. Spolek vyvíjející i v současnosti činnost v mnoha zemích světa, nebyl již v Československu po II. světové válce obnoven. O jeho rozpuštění se postaral nacistický režim Třetí říše krátce po nástupu Hitlera k moci. Na českém území pak hned při zabrání Sudet v roce 1938 a následně i v Protektorátu.

Václav JIRÁSEK: Ve znamení mlátku a želízka 1. díl (O horách a hornících). Vydala Dr. Eva Koudelková - Nakladatelství Bor, Liberec 2003. Svého druhu první zasvěcená publikace, přibližující hornickou činnost na Jestřebích horách a v jejich nejbližším okolí. Obdivuhodně pracovitý autor s bohatou hornickou praxí zužitkoval léta nadšeného amatérského bádání v regionu, aby čtivým slohem přiblížil široké veřejnosti klopotnou práci havířů v zalíbeném koutku České země mezi Krkonošemi a Orlickými horami, od prvopočátků prospektorské činnosti, až po ukončení těžby v nedávné minulosti. Studiem kronik a starých důlních map, doplněným vzpomínkami pamětníků a důkladným výzkumem v terénu, včetně profárání dostupných děl, ale i vlastními havířskými zážitky vybavený autor je čtenáři skvělým průvodcem po rudních i uhelných jámách Suchovršic, Vernéřovic, Svatoňovic, Hronova, Žďárek, Markoušovic, Rtyně v Podkrkonoší a dalších míst bývalého Náchodského panství. Dává nahlédnout i do geologického bohatství důlních slojí zmínkou o minerálech, zkamenělinách a araukaritech a objevně přibližuje nejbližší souputnice havířů - důlní lampy. Str. 206, ISBN 80-902901-9-1