Freiheit

Módní srovnávací dvojice fotografií, konfrontující historické záběry městské zástavby, panoramatické snímky krajiny nebo jednotlivé krajinné či urbanistické prvky se současným stavem, pokud možno z téhož místa pozorovatele, by se při dostatku dobového materiálu daly i ze Svobody nad Úpou publikovat v nekonečném seriálu. Když odhodíme staromilský sentiment, nemusí dnešní stav odejít z porovnání vždy jako poražený. Pro tentokrát zůstaneme jen u budov, které se dochovaly, ať již v původní nebo pozměněné podobě. Pokud je brutálním způsobem nepoznamenaly různé přestavby, především „modernizace" dveřních a okenních otvorů nebo odstranění zdobných architektonických prvků, jedná se v posledních několika desetiletích většinou o kosmetické úpravy fasád.

Ve sběratelských albech podobný číslovaný odznak lyžařského instruktora HDW příliš často nenajdete. A přitom ho na sportovních kombinézách nosila mezi světovými válkami i pěkná řádka lyžařů z Krkonoš. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 navázala struktura Svazu lyžařů republiky Československé zcela plynule na dosavadní Svaz lyžařů v Království českém s gloriolou prvního organizovaného národního svazu na světě a s tradicí od roku 1903. Většina sportovců z pohraničních oblastí, patřících k tzv. českým Němcům, byla sdružena v Hlavním svazu německých spolků pro zimní sporty v ČSR (HDW), založeném 23. 12. 1919 v Praze. Devět žup mělo ústředí v Liberci a raketový vzestup počtu registrovaných členů dosáhl pouhých pět let od jeho vzniku 15 500. Oba svazy se obratným jednáním svých delegátů staly členy FIS, byť HDW bez hlasovacího práva.

Některá města jsou na významné události bohatá, jiná méně. Počet slavných rodáků na kilometr čtverečný je jiný na venkově, jiný v metropoli. Také kulturní vyspělost jednotlivých lokalit se z neznámých důvodů navzájem liší. To všecko má nesporný vliv na počet dochovaných památek na daném území. Svobodu nad Úpou zasáhla v tomto směru nejen ničivá turbulence protihabsburských nařízení po rozpadu monarchie v roce 1918, ale možná v ještě větší míře poválečné vysídlení původního německého obyvatelstva koncem první poloviny minulého století, spojené s pomníkoborectvím ideovým i jenom nevědomým nebo vandalským. Zaměříme - li se pouze na pamětní desky, těch historicky doložených nebylo v obci nikdy přespříliš. Asi mediálně nejznámější je bohužel ztracená mramorová deska připomínající zdejší pobyt císaře Josefa II. při inspekci bojišť z prusko - rakouské války o bavorské dědictví v roce 1778 - 1779.

Před časem naši redakci oslovil norský publicista s přáním doporučit nějakou publikaci s informacemi o mezinárodních lyžařských závodech v Janských Lázních v únoru 1925. Nemohl uvěřit, že tak významný sportovní podnik není v žádném současném materiálu zpracován, protože v kolébce sportovního lyžování v Norsku by měl nejspíš i vlastní muzeum.

Nastávající čas adventní je i pro bezvěrce výzvou k pozastavení v životním kalupu, srovnání myšlenek a snad i vzpomenutí na plejádu postav, které jsme během let mohli potkávat ve svobodských ulicích. Vánoce jsou sice svátkem především těch nejmenších a dnešní zveřejněná fotografie by se stejně dobře hodila již před měsícem k připomenutí památky zesnulých. Já ji však věnuji „pod stromeček" těm nemnoha dosud žijícím příslušníkům první generace osídlenců, kteří si po letech válečných útrap zvolili Svobodu nad Úpou za svůj nový domov.

Vtíravá melodie refrénu známé písně mi mnohokrát naskočí v mysli, když si s téměř každodenní pravidelností vykračuji ráno kolem deváté nejhlavnější svobodskou ulicí, honosící se kdysi dokonce názvem třída. Bohužel Stalinova, kterýžto název dlouho nevydržel a vsadím poslední pětku, že mnozí spoluobčané ani netuší, že se již řadu desetiletí jmenuje ulice 5. května. Obvykle se tam sejdeme všichni čtyři, ale jsou chvíle, že jsem mezi štrůdlem zaparkovaných automobilů jediný pěšák.