B. Hauschner zachytil na své kolorované kresbě z roku 1884 východní část náměstí ve Svobodě nad Úpou. Vlevo je část domu č, 94, který se svou architekturou výrazně odlišuje od ostatních dřevěných staveb. Podobných hrázděných patrových domů nebylo v okolí mnoho a stavitel čerpal svou inspiraci nejspíš v nedalekém Slezsku. V minulosti zde byla obecní sýpka, kde se shromažďovalo obilí, coby desátky pro vlčické panství.
Zmizelá secese

Štukový maskaron - typická dívčí hlavička - je posledním dochovaným fragmentem z bohaté secesní výzdoby budovy poštovního úřadu ve Svobodě nad Úpou. Dům č. 1, známý v minulém století jako věhlasný hostinec "Město Vídeň", hostil např. v roce 1871 početné účastníky slavnostního zahájení provozu na železniční trati Trutnov - Svoboda nad Úpou. První pošta byla zřízena v těsném sousedství 1. 8. 1859. Zahradník Ambrož Baudisch v domě č. 2 přibral tak ke svému povolání i práci poštmistra. To byl jeden z důvodu, proč majitelé přejmenovali pohostinství ještě před koncem století na "Hotel Pošta". V roce 1917 jej koupil papírenský podnikatel Ferdinand Schmidt, který restauraci zrušil a zavedl zde výrobu těsnění pro vodoinstalační a topenářské práce. Poštovní úřad byl mezitím přestěhován z nevyhovujícího zahradníkova domku do úřední budovy č. 74 na náměstí vedle radnice. V době připojení pohraničí k Třetí říši se pošta ve Svobodě stala spádovou pro velkou část východních Krkonoš. Z provozních důvodů byla přemístěna do budovy, kde sídlí dodnes. Původní první pošta byla zbořena v roce 1927. Na jejím místě si tehdejší starosta, průmyslník Rudolf Lissak postavil honosnou vilu. Dnes v ní je mateřská škola. Také současná poštovní budova doznala řadu změn. Nejradikálnější byla přestavba začátkem sedmdesátých let, kdy byla budována automatická telefonní ústředna. Zatímco vnitřní úpravy znamenaly zvýšení pohodlí a usnadnění provozu, venkovní se na vzhledu celkem výstavného a hlavně nezaměnitelného domu projevily veskrze negativně. S výměnou oken byla zcela zničena secesní fasáda průčelí. Strohý krabicový tvar a nenápaditá šedivá omítka přinesly celkové zevšednění, barevnou ponurost a ztrátu zajímavého architektonického výrazu. Co přinese příští rekonstrukce?
In: Krkonoše - Jizerské hory 1995/2
Lyra a meč

Symboly z názvu nejznámější básně romantického německého básníka Theodora Körnera /1791-1813/, zdobí i bronzový relief od L. Zapfa na jeho pomníku v lese nad kostelíkem sv. Josefa v Dolním Maršově. Hrubě opracovaný pískovcový obelisk vysoký čtyři metry, byl přičiněním Rakouského krkonošského spolku z Maršova I. a II. postaven k stému výročí básníkovy smrti u kdysi frekventované cesty z Maršova k Modrým kamenům na Světlé hoře. Mladičký lyrik je zde zobrazen v černé uniformě "divokých" sborů svobodného pána Adolfa Lützova, které ve svých básních proslavil. V jejich řadách aktivně bojoval proti Napoleonovi a i jeho zásluhou se černo-červeno-zlatá trikolora sborového praporu stala později symbolem všeněmectví. Krkonoše prý zasáhly do jeho krátkého života téměř osudově. První romantické vzplanutí k půvabné dceři budaře ze staré Slezské boudy, Veronice Hollmannové, spolu a malebnou horskou krajinou, silně poznamenalo jeho tvorbu.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1995/1
Jak se rodí dynastie

Nepřehlédnutelná budova č. 74 na náměstí ve Svobodě nad Úpou je dnes sídlem Městského úřadu. V minulosti hostila ve svých zdech i c.k. poštu, policejní stanici a městskou spořitelnu. Svůj rodný dům včetně čtyř parcel darovali svobodské obci již v roce 1895 její zámožní rodáci bratři Etrichové. Zároveň založili nadaci na čtyři místa v obecním chudobinci po 500 korunách, hrazených z úrokových výnosů. Kdo byli tito podnikatelé, kteří v pionýrských dobách industriálního vývoje budovali své závody v mnoha městech širokého Podkrkonoší?
Krakonoš ze Svobody
Postava Krakonoše je vděčným námětem mnoha pohlednic z českých nejvyšších hor. V moderní době, kdy fotografie vytlačila z pohlednicové tvorby jiné reprodukční techniky, propůjčilo vládci hor podobu mnoho svérázných postav a postaviček ze všech koutů Krkonoš. V sedmdesátých letech jsme jednoho z nich (kterého si napohlednicích od Mistra fotografa Jiřího Havla můžete mnohde koupit ještě dnes) potkávali ve svobodských ulicích. Zprvu ještě s vlajícím vousem na malém traktoru. Ke konci života se už jen o holi a ve vyšlápnutých bačkorách šoural za sluníčkem. Krakonoš ze Svobody nad Úpou se jmenoval František Umlauf. Narodil se 23. 6. 1910 v Borové u Náchoda a za svůj život vystřídal mnohá zaměstnání i bydliště. Krakonošem se stal až v důchodovém věku, kdy se díky svému umění „přitovařišovat se" k pocestným stal správcem na podnikové boudě ČST na Černé hoře. Zde svůj impozantní zjev pána hor uplatňoval nejprve jako výchovný prostředek k ukáznění rozdováděné mládeže. Na pohlednicích je zachycen v jednoduchém lesáckém oděvu, v praktických šněrovacích botách a s poctivou sukovicí v ruce. Dobráckou tvář zdobí dlouhý plnovous. Žádná cingrlátka, žádné zbytečnosti. Takový Krakonoš do nepohody. Když si ho ten opravdový pán nad horami i nad lidmi 10. 5.1983 zavolal k složení účtů, jistě mu takovou reprezentaci přičetl k dobru.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1994/9
Ex libris

Patří svobodskému podnikateli a váženému měšťanu v roce 1925 zvolenému starostou obecní samosprávy, Rudolfu Lissakovi. Centrální postavení v něm má erbovní znamení zajímavé stolní společnosti „Ecke Freiheit." Muži stejného názoru, jejichž cílem jsou ideální činy, udržování humoru a umění a úcta k přátelství v dobrém i zlém - jak praví preambule spolkových stanov, byli silně ovlivněni tehdy populárním spolkem Schlaraffia. U kolébky společnosti založené v hotelu Pošta ve Svobodě nad Úpou roku 1904 stála místní společenská smetánka. Dospělí pánové středního věku, mnohdy s vysokoškolským vzděláním, brali „hru" nesmírně vážně. Přísná hiearchie členů, „šlechtické" tituly a bohatá symbolika, přes vlastní prapor, znak a hymnu až po pečeť, vyznamenání a třeba hlavičkové dopisnice či pohledy, to vše vytvářelo nezaměnitelný kolorit každé sobotní schůzky. Roku E 14 od založení společnosti (1917) se „Ecke Freiheit" přestěhovala do Kühnelova hostince v Kostelní ulici. Také zde zdobil zasedací místnost větry ošlehaný spolkový strom, mohutný samorost z Rýchor. Nezbytnou sovu - symbol moudrosti s červeným korálkem důstojnosti v zobáku - a velký zdobený klíč - žezlo, jímž prezident otevíral sezení, doplňovala vkusně zarámovaná spolková hesla a ozdobným písmem vytištěné stanovy. Při schůzkách se pánové neomezovali jen na konzumaci piva a nezávazné klábosení, ale uspořádali nepočítané fundovaných přednášek o vědě i umění. Společnost byla kolektivním členem Rakouského krkonošského spolku, jemuž byla štědře otevřena i spolková pokladna. Na humanitární a kulturní účely přispíval spolek i ostatním organizacím. A nikdy nešetřil.
In: Krkonoše - Jizerské hory
Hasiči jedou, stříkačku vezou...

Historie svobodských požárů a boje proti nim je jen nepatrně mladší než historie původně hornické osady na Úpě pod zlatými Rýchorami, jejíž existence je prvně doložena roku 1546. Již roku 1571 spolykal červený kohout v jediném dni celkem 16 domů a v roce 1599 poprvé vyhořela radnice se všemi písemnostmi. Je celkem logické, že ve městě, kde téměř do konce minulého století převažovaly dřevěné stavby, si oheň vybíral svou krutou daň neúprosně a velmi často. Obrana proti ohnivému živlu byla dlouhá léta rovněž živelná, založená na sousedské výpomoci dle zásady - dnes pomůžeš ty mně, zítra já tobě. Převratnou změnu přinesl až rok 1822, kdy obec koupila od plzeňské firmy Hollmann za 1 300 zlatých první zářivě červenou, hasičskou stříkačku.
« 1 46 47 48 49 50 57 » |