In memoriam Bílý kříž

04. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Sextet K club: Kafka, Kalous, Gebrt, Kolisko, Anděl

Čas prvních lásek a nesmělých doteků, čas opojení tancem a muzikou s pocitem chvilkové volnosti v nesvobodném světě, začíná být pro mnohé dnešní -sátileté pozvolna legendou. Vlajkovou lodí těch, co měli Janské Lázně pěšky na dosah, byla na začátku 60. let taneční vinárna Bílý kříž.

Pokračování článku »

Komu není shůry dáno...

04. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Ochotnický Mackie Messer

Táta byl živel s komediálními sklony od Pánaboha. Už coby tovaryš zběhl od poctivého řemesla a určitý čas se potuloval jako herecký elév s jednou z mála posledních kočujících divadelních společností. Po jejím krachu se snad v nejkrutější zimě minulého století v roce 1929 z dobrodružného vandru kajícně vrátil do rodného hnízda. Vyprávění tetičky Loudové z Hlušic, jak jej po stopadesátikilometrové strastiplné pěší pouti, vysíleného a polozmrzlého, našla spícího na půdě v seně s nedojedeným špalíkem uzeného z komína, bylo oblíbeným námětem mnoha prázdninových podvečerů.

Pokračování článku »

Linie hrdinů

04. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Stavba pohraničního opevnění (vpravo můj táta)

Jinak voní seno koním, jinak zamilovaným. Věnec pohraničního opevnění, budovaný před druhou světovou válkou, působil na mne vždycky jako ohyzdné betonové bradavice na líbezné tváři české krajiny. Současní bunkrologové, nadšenci narození většinou dávno po válce, oceňují spíš stavební mistrovství budovatelů, či důmyslný systém vojenských stratégů. Za familiérními názvy rozlehlých objektů, jako je Dobrošov, Bouda, Adam nebo Hanička, lze najít i neskrývaný obdiv k možná největšímu morálnímu vzepětí českého národa ve 20. století, byť s trpkým koncem potupné kapitulace. Vztah mého táty k železobetonovým pevnostem Náchodska a Orlických hor, byl ryze emocionální s notnou dávkou sentimentu. Některým z nich v té hektické druhé polovině třicátých let pomáhal na svět.

Pokračování článku »

Soudruzi ve zbrani aneb bubáci z Varšavské smlouvy

04. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Trutnov Polská ul. 21. srpen 1968

Báječná léta šedesátá skončila ve středu 21. srpna 1968. Následný týden celonárodní euforie zasáhl i naše poklidné městečko a mírou emocí jej předstihl už jen pád totality v roce 1989. Hned první den okupace projížděla Svobodou zmateně část jakési ztracené kolony, jedoucí od Liberce na Trutnov. Otočené rozcestníky na hertvíkovické křižovatce ji nasměrovaly na Pomezní Boudy a na svobodském náměstí ztratila orientaci docela.

Pokračování článku »

Můj ideál

04. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Ladislav Pekárek se psem Jiskrou (1952)

Kája Mařík, Ferda Mravenec, Vinetou, Rychlé šípy, plukovník Cody řečený Buffalo Bill, Jan Sladký Kozina - nekonečný byl zástup mých obdivovaných knižních hrdinů. Když mi bylo asi osm nebo devět, vstoupil do mého života první žijící idol, který bleskově zastínil i obě mé tehdejší autority - tátu a pana řídícího.

Pokračování článku »

Tulák se tak lehko žení

04. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Šťastný pár

Lyrického bouřliváka Fráňu Šrámka mi z piedestalu klasiků přiblížila jeho zasvěcená obdivovatelka, má profesorka češtiny a společenského chování na lesnické škole, šarmantní Marie Hejnová. Jeho báseň „Svatba" mi učarovala natolik, že se i po letech stala velkou inspirací mé „veselky".

Pokračování článku »

Malá vzpomínka na lanovku

04. dubna 2009    DROBKY - z Krakonošova vousu
 
Horní stanice původní lanové dráhy na Černé hoře

Tisíce cestujících, přepravených starou kabinovou lanovkou na Černou horu, si uchovává v paměti neopakovatelný dojem z krásného výhledu do kraje. Moje osobní nejsilnější vzpomínka se naopak pojí s viditelností téměř nulovou. Bylo to v prosinci v třiašedesátém, nutně jsem potřeboval na Sokolskou boudu a lanovka celé odpoledne stála kvůli nepřízni počasí. V pozdním večeru, při chvilkovém uklidnění větru, se partě televizních techniků, kteří jeli střídat směnu na vysílači umístěném rovněž na Sokolce, podařilo lanovkáře doslova „ukecat" k poslední jízdě. Až do míjení kabin pohoda. Pak začalo peklo. Mlha, chumelenice a prudký nárazový vítr, pohrávající si s poloprázdnou kabinou brnkal i na mé, výsadkářským výcvikem zocelené nervy. Virtuózní souhra pozdějšího dlouholetého náčelníka, tehdy strojníka Antonína Střihavky s průvodčím - kaskadérem Mirkem Duškem, který z otevřených dveří určoval jediný možný okamžik k průjezdu, kdy se kabina zhoupla od sloupu, to je zážitek, na který nezapomenu.

In: Antipády/Poznámky k životopisu

Pokračování článku »

 
« 1 28 29 30 31 32 33 »

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.