Freiheit

Mezi světoznámé produkty tradičního drážďanského nakladatelství C. C. Meinhold & Söhne, založeného Carlem Christianem Meinholdem údajně už v roce 1777, patří na předním místě turistické průvodce a mapy. Oblast Krkonoš je zastoupena víc než hojně a pečlivě tištěné, přehledné a líbivé mapy z tiskárny Meinhold byly vždy velmi oblíbené a každá oblast se dočkala mnoha různých vydání ve všech možných velikostech a měřítkách. Detailní výřez z celkové turistické mapy Krkonoš v měřítku 1 : 50 000 byl kdysi vyjmut z některého populárního sešitového průvodce s řadou dalších mapových příloh. Zobrazuje vícebarevný litografický tisk centrální oblasti pohoří s nejvyšší horou Sněžkou, ohraničené Špindlerovým Mlýnem na západě a Malou a Velkou Úpou na východě. Jejím pomyslným středem, podle kterého se list jmenuje je oblast dnešní Výrovky (Geiergucke). Etymologie německého názvu významného místa v horském sedle na Staré slezské stezce spojující Království české se Slezskem dle některých pramenů už od 9. století je nejasná a nabízí hned několik legend. Všechny však souvisí s dávnými grenzjägry, celníky číhajícími na stanovišti s dalekým výhledem na pašeráky, kterými se hraniční přechody v minulosti jen hemžily. Jejich současní motorizovaní následovníci by si měli stokrát denně zopakovat „zlatý Schengen".

Když jdou na mužskýho léta a nemá odvahu začít v životě všechno znovu s cizí ženou v cizím pokoji - začne psát. Může ukrást několik frází z populárních písní (viz první věta) nebo zaloví v paměti vzpomínek. Takhle jsem z rozmaru „starého muže" krátce po šedesátce sepsal a dotlačil k vydání útlou autobiografickou knížečku, která se s chytlavým názvem Antipády opravdu prodávala v oficiálních prodejnách knih a je snad, jak velí zákon, zařazena i v nějaké významné regionální knihovně. Kdo ji koupil dráž, než za erotické číslo 69 korun českých, na kterém jsem trval, byl prodejci bezostyšně ošizen. Valnou část nákladu jsem za tu sumu, ve snaze se nezaslouženě obohatit, osobně rozprodal nejbližším přátelům. Náhodným známým jsem ji dával zadarmo v naději, že si ji možná někdo i přečte. Formátem, tloušťkou a pevnými deskami totiž přímo svádí spíš k podložení nohy u klavíru. Nechtějte znát celkový počet výtisků. Hezky se ale poslouchá, že dílko bylo i zásluhou vydání v předvánočním čase velmi záhy rozebráno. Netrvalo ani 11 let a první výtisk se objevil v antikvariátě, což se díky internetu dá snadno vysledovat. Dnes už bez této moderní vymoženosti snad ani nikdo nic neprodá. Škoda, že stejně jednoduše neevidují obsah popelnic odvozci komunálního odpadu ani sběrny starého papíru. Kam tím mířím? Kdysi jsem kdesi četl zajímavou úvahu, že spisovatelem se pisatel stává, teprve když se jeho knihy prodávají v antikvariátech. (Dokonce jsem ex post zaznamenal údajný výrok Ivo Šmoldase, že ti nejlepší spisovatelé napíšou v životě jen jednu knihu, aby se to lépe pamatovalo). Možná na tom něco bude, když původní cena výtisku nestačí dnes uhradit ani požadované poštovné. Tak jsem si sám sebe, patřičně zhodnoceného, znovu koupil. Další exempláře mi prosím nenabízejte, takový kanibal zase nejsem. Žert je vtipný pouze poprvé.

Letní měsíce, to je většinou ve všech novinách obávaná okurková sezóna. Renomovaná novinářská esa i příležitostní regionální pisálkové povolují otěže své lenosti, zatímco profesní fantazie odpočívá. Touha být vidět za každou cenu, i kdyby si snad měl člověk téma z prstu vycucat, je však silnější. Minimálně od vynálezu knihtisku nás obklopují různá hesla, mravoučná přikázání, zapamatování hodná moudra slavných, zlidovělé hlášky, výkřiky a nápisy na zdech. Citáty, citáty, citáty! Kdysi to bývaly úryvky z knihy knih - bible, jednotlivé verše ze Starého i Nového zákona, myšlenky starověkých, řeckých i římských mudrců, latinská úsloví, lidová přísloví a pořekadla, motta a poslední slova významných osobností, vtipné úvahy literárních postav i náhodné útržky rozhovorů, které jinde a jindy v úplně jiné souvislosti mohly znít zajímavě. Asi nejsem sám, koho takové písemné projevy přitahují, o čemž svědčí mnohá knižní vydání citátů všech epoch, všechny ty Inspiromaty ve všech jazycích a ovšem o všem. V mládí jsem horlivě popisoval notýsky vtipnými průpovídkami velikánů a měl jsem blahé pocity, když jsem potkal někoho stejně potrefeného.

S patřičným předstihem připravili provozovatelé oblíbených a hojně navštěvovaných webových stránek www.staretrutnovsko.cz svůj první nástěnný kalendář na rok 2016 s reprodukcemi dobových pohlednic, nazvaný lapidárně Staré Trutnovsko, předznamenávající očividně plánovanou řadu na následující roky. Včetně titulu celkem 13 pohlednic, vybraných z bohaté kolekce snímků publikovaných na zmíněném webu, je věnováno v počtu 4 obrázků hlavně samotnému městu Trutnovu. Doplňují je půvabné historické záběry Horního Starého Města, Kalné Vody, Mladých Buků, Vlčic, Starého Rokytníku, Poříčí, Zlaté Olešnice, Bernartic a Žacléře. Pro tentokrát jsou to nepochybně místa, jejichž zastupitelstva na nabídku nenápadné avšak dlouhodobě účinné propagace slyšela a přispěla sponzorskou finanční spoluúčastí na tisku, nebo aspoň závaznou objednávkou části nákladu, což je u podobných komerčních záležitostí naprosto obvyklé. Svoboda nad Úpou bohužel tradičně zařazena není, protože asi žádnou reklamu nepotřebuje. Graficky pečlivě zpracovaný decentní kalendář formátu A3 bez zbytečných okázalostí je celý vytištěn na kvalitním křídovém papíře v jednotné staromilské úpravě se sotva znatelným nádechem sépiové hnědi, pouze s barevným akcentem temně rumělkově zvýrazněného úvodního letopočtu a v kalendáriu odlišených nedělí a svátků. Autoři se tak vyhnuli barevné disharmonii originálních předloh, které seřazeny vedle sebe působí v mnoha případech z výtvarného hlediska rušivě. Na poslední straně je u fotografických miniatur velmi stručná charakteristika zobrazeného místa kromě češtiny ještě v německém a anglickém jazyce. Jistě by mohla být obsažnější, ale pánové Vojta Hák a Jan Víšek, kteří za projektem stojí, si zcela pochopitelně nechávají otevřená zadní vrátka a nechtějí vystřílet prach při první ráně. Nezbývá než se těšit na každoroční pokračování a popřát šťastnou ruku při výběru dalších úchvatných pohlednic. Vkusného průvodce příštím rokem s připomínkou zašlých časů si lze za přijatelnou cenu 250 Kč objednat také na elektronické adrese pohledy@staretrutnovsko.cz.

Jako post skriptum k předešlému článku Cherchez la femme se vzpomínkou na kamaráda Feryho Landgrafa (1941 - 1978) bych rád připomněl i jeho opomíjenou a méně známou tvorbu malířskou, protože jeho abstraktně pojatých obrazů se asi mnoho nedochovalo. Většina majitelů je považovala jen za jakýsi módní výkřik amatérského umělce okresního formátu a během let vyměnili originál spojený s konkrétním prožitkem za neosobní reprodukci z obchodního domu Ikea. Nebo v lepším případě za nějakou rodinnou fotografii. Jediný obraz, o kterém vím, že z nostalgie stále visí místo obvyklé madony s Jezulátkem v ložnici jedné nejmenované chalupy, se mi podařilo kdysi vyfotografovat.

Nenápadný nedatovaný odznáček, zaregistrovaný ve sběratelských nabídkách na internetu až v „daleké" cizině na Slovensku, mi připomněl jednu společenskou událost z hloubi minulého století. A hned mi blesklo čím dál víc selhávající pamětí - tam jsem přece byl! A nejen to, stál jsem i u toho, když se návrh na odznak rodil. Na bombastickou letní slavnost v Janských Lázních si už dnes málokdo vzpomene a zařadit ji do konkrétního roku je problém i pro pamětníky, kteří si ji jakžtakž vybavují. Autorství zapomenutého odznaku je zahaleno tajemstvím docela. Nebudu zbytečně napínat. Na podobné věci měl tenkrát na naší mezi monopol můj tehdejší vrstevník a kamarád, všestranný výtvarník Alfred Landgraf, který se oficiálně živil jako učitel na základní škole. Nejprve v Mladých Bukách a posléze ve Svobodě nad Úpou. Probděli, prochodili, prodiskutovali a prohádali jsme se mnoha nocemi a u mnoha nápadů jsem mu asistoval i při jejich praktické realizaci.

Před dvěma lety stáli v článku Zuřící býk nikoliv vlastní vinou proti sobě dva významní sochaři, kteří prošli v různém časovém období věhlasným ateliérem českého velikána monumentálního realismu Josefa Václava Myslbeka (1848 - 1922). Z nashromážděných důkazů bylo již tehdy patrné, že oba umělci, jak o něco starší a v odborných kruzích známější Bohumil Kafka (1878 - 1942), tak dodnes nedoceněný, vlivem života v provinčním německém Trutnově v celostátním měřítku téměř neznámý, ač nesmírně plodný a pracovitý Emil Schwantner (1890 - 1956), jsou v tom nevinně. Celá kauza padá na vrub současným falzifikátorům a obchodníkům s uměním. Dílo Bohumila Kafky netřeba popularizovat a o tom, že ani Emil Schwantner nebyl žádný regionální nýmand, svědčí nedávno otevřená velkolepá výstava jeho všestranné tvorby v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí, ke které vyšel kvalitní a obsáhlý katalog.